Spoutej mě!

Jemný sirotek Ricky byl právě propuštěn z psychiatrické léčebny, kde se z něj stal zručný řemeslník, a vydá se naplnit svou patologickou obsesi. Je bez peněz a tudíž nemůže pořádně zapůsobit, tak se rozhodne pornoherečku Marinu unést přímo z natáčení posledního filmu chromého režiséra Maxima. Ze začátku svého únosce nenávidí. Když však zjistí, že on pro ní riskuje naprosto vše, začně k němu také cosi cítit.

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: titulky
Premiéra: 20.01.2014 CX

Možná jeden z nejméně ceněných filmů Pedra Almodóvara je ironickým pohledem na institucializované manželství a jeho budoucnost. Zároveň je i obrazem stavu společnosti v roce, kdy režisér sklízel mezinárodní úspěchy s předchozím filmem Ženy na pokraji nervového zhroucení (1988). Ricki (Antonio Banderas) je mentálně nemocný. Rozhodne se unést slavnou herečku Marinu (Victoria Abril), což se mu podaří a poté jsme svědky postupné proměny jejich stavu v jakýsi happy end naruby…
Almodóvar vytvořil především technicky dokonalý film natáčený v přesně chronologickému sledu, i když dle jeho vlastních slov mělo jít o příběh ve stylu románů Hammetta a Highsmithe. Film vznikal za poněkud hektických podmínek v době, kdy autor doprovázel po světě své předchozí dílo, jež ho definitivně vymrštilo do světa nejvyššího showbyznysu. Koneckonců filmem Spoutej mě počínaje lze pozorovat naprosto zřetelný odklon od předchozí hravosti, originality a provokativnosti. Další díla se budou více ohlížet na diváka a na to, co se od značky Almodóvar očekává. Spoutej mě jednoznačně postrádá svěžest předchozích filmů a víc upadá do pompéznosti, jistě i kvůli hudbě Ennia Morriconeho. Jen věrný Agustín Almodóvar se nemění a zde si zahrál lékárníka.
Kino AERO

Španělského scenáristu a režiséra Pedra Almodóvara jsme mě1i možnost poznat prostřednictvím úspěšného filmu Ženy na pokraji nervového zhrouceni. Jeho následující snímek Svaž mě! je rovněž komedií, mísící zcela v duchu autorova stylu prvky thrileru, pornofilmu a love story. K předchozímu filmu jej váže rovněž motiv filmařského prostředí: zatímco tam hrdinka Pepa pracovala v dabingu, zde je půvabná Marina hvězdou erotických hororů. Almodóvar používá fi1mu ve filmu, aby poté mohl zdůraznit, že ani ve "skutečnosti" rozvíjeného příběhu nevybředneme ze schematismu a kýče, které jsou součástí jeho provokativního postmoderního rukopisu. Tentokrát odkazuje na "pokleslé" žánry i na díla oblíbených amerických mistrů (Hitchcock, Wilder, Wyler). - M1adík Ricky, právě propuštěný z psychiatrické léčebny, se uzavře se zbožňovanou herečkou Marinou v jejím bytě. Chce ji věznit do té doby, dokud se dívka do něj nezamiluje a nesvolí provdat se za něj. Ven vychází jen na nutné nákupy, když dívku předtím důkladně spoutá. Jeho ryzí cit, byt' vyjadřovaný krajně nezvyklým způsobem, Marinu přesvědčí více než dvoření starého režiséra Maxima. Nakonec si mladá žena skutečně nepřeje nic jiného, než být Rickym navždy a bezpečně spoutána. - Režisér využívá schématu vztahu únosce a jeho bezmocné oběti, neboť mu to dovoluje umístit převážnou část děje do uzavřeného prostředí a rozehrát dialogy. Victoria Abrilová a Antonio Banderas svým temperamentem oživují postavy, strhávající na sebe pozornost i přes kašírované dialogy, pros!ředí a situace, jež režisér i jeho spolupracovníci inscenují ~ se zjevným potěšením. Almodóvar čerpá nejvíce inspirace ve filmovém braku. Jeho sentimentálně-cynické filmy nacházejí odezvu jak v Evropě tak v Americe.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled


Potapéč plave nekonečným modrým prostorem a směřuje k tmavé jeskyni, která se před ním objevuje. Potapěč je malá plastiková hračka a jeskyně se nachází mezi dvěma ženskými stehny. Žena ve vaně si hraje.

Stejně jako ve svých předchozích filmech vyžaduje Almodovar i ve Spoutej mě! od svých herců velkou fyzickou bezprostřednost a spontánnost, která se stala již téměř jeho poznávacím znamením. Šlo-li o zobrazení rozkoše a žádostivosti, nebyl tento tvůrce nikdy příliš choulostivý. Filmy jako Laberánto de Pasiones (Labyrint vášn!), La Ley del Deseo (Zákon vášně) a Ženy na pokraji nervového zhroucen! (Mujeres al borde de un ataque de nervios) založily nejen jeho pověst režiséra kýče, ale vymezily také témata, která se jako červená nit táhnou jeho filmy: násilí a náruživost, eros a žárlivost. Také ve filmu Spoutej mě!, který vzbudil značnou pozornost již při svém uvedení na Berlinale 1990, se Almodovar pohybuje na úzké hranici mezi přepjatým melodramatem a jízlivou satirou. Erotická výbušnost snímku je přitom obohacena o neobvyklé nuance.
Příběh Spoutej mě! vypráví o zvláštním vztahu poddanství mezi pachatelem a obětí. Ricky (Antonio Banderas) byl právě propuštěn z psychiatrického ústavu a chce jen jedno - ženu, vztah. Při jednom z dřívějších útěků už spal s Marinou, druhořadou herečkou sexyfilmů a horrorů. Když Marina odmítne jeho pokusy o sblížení, spoutá ji a vyznává se jí ze své lásky: „Unesl jsem tě, abys mě mohla poznat. Jsem si jist, že se do mě zamiluješ. Je mi 23 let, mám 50 000 pesos a jsem na tomto světě sám. Mohl bych ti být dobrým manželem a dobrým otcem tvých dětí."
Toto ne právě klasické vyznání lásky je ovšem pro Almodovara základem napětí mezi Rickym a Marinou. Z vynucené blfzkosti a vzteku vyrůstá svérázný vztah péče mezi pachatelem a jeho obětí. On jí na ulici obstarává drogy, ona mu pořeže obličej a ošetřuje pak jeho rány. Jestliže se z nich na konci příběhu stává téměř měšťácký pár, svědčí to o Almodovarově lásce k „sladkobolným historkám", kterou ovšem režisér současně neustále ironicky zpochybňuje. Když se Marina po jedné natočené scéně ve studiu ptá režiséra, zda se vlastně jedná o milostný nebo horrorový film, ujišťuje ji zmíněný pán, že se to dnes už dá jen těžko odlišit.
Almodovar je nezřízený eklektik. Nejraději cituje sám sebe (což konečně dělá Woody Allen také) a radostně si libuje v kýči, patosu a sexu. Madony, záchody, krucifixy a dámské spodní prádlo - se objevují ve Spoutej mě! jako naprosto přirozené a samozřejmé rekvizity (kdyby ještě žil R. W. Fassbinder, byl by Almodovarovým fanouškem).
Tři dny trvá zajetí, tři dny, po které erotické napětí nepoleví ani na chvíli. Sto a jednu minutu trvá tato nespoutaná „opera vášní", ve které horkokrevní Španělé tančí flamenco a soulož může probíhat jen pod obrazem Marie.
„Jak jen můžeš milovat někoho, kdo tě svázal? Je to normální?" Nic není normální - takové je poselství filmu.
r Cinema 91/5/14

Autor/Zdroj: r/Cinema