Soukromá vichřice

Film natáčený v reáliích   mého rodného města, podle   románu pana Párala, se   kterým mám čest se osobně   znát, patří mezi mé   nejoblíbenější. Film je   dobře převeden do filmové   podoby, což nebývá často   zvykem. Vynikající Josef   Somr a Pavel Landovský.   Prostě film miluju.

Tohle je Páral
Soukromá vichřice... Už ten   název jako by evokoval něco   rozporuplného a   neskutečného. Na jedné   straně usedlý manželský   či předmanželský život a   plnění plánu v   zaměstnání, vše plné   stereotypů a neměnné   rutiny, na druhé straně   šílené vzrušení, ke   kterému stačí udělat jen   ten poslední rozhodující   krůček v ten správný   okamžik. A tento krůček   Áda Vinš udělá, prolomí   tabu a ocitá se v jiném   světě s mladinkou Bohunkou,   která by věkem mohla být   jeho dcerou. V té chvíli se   cítí jako přemožitel   Everestu, co může být pro   muže jako on větším   zadostiučiněním? Jenže ten   svět, který byl tak lákavý   a vzrušující, začíná   být nudným stejně jako   manželství, ze kterého   uniká, a nadto nepohodlným -   není nad to vypít si svoje   pivo hezky v teple domova. Jak   z toho ven? Tady stačila   náhoda a vše se vyřešilo   samo. V životě to tak   jednoduché často nebývá. A   teď zpátky k filmu - kdyby   se tu dávalo 15 hvězdiček,   tak je dám. Je to nejlepší   filmové zpracování Párala,   bez kompromisů, bez   přetvářky a uhlazování.   Excelentní!

Natočeno dle stejnojmenné   literární předlohy   Vladimíra Párala a jak se   běžně uvádí, vyobrazuje   typické životní sterotypy,   ze který se jednotlivé   postavy příběhu snaží   vymanit. Neojedinělé   životní etudy ve svých   perspektivách tak, jak   prostě jsou. Osudové náhody   souběžně vedou k   paradoxům, čímž se také   ukazuje, jak všechno souvisí   se vším. Začínající   Daniela Kolářová vyobrazuje   dívčí naivitu impozantně,   Pavel Landovský, svým   způsobem, nekňubu tak, jak   hrál vždy, takže jeho   výkon nijak nepřekvapí a   Josef Somr snažící se   znuděný charakter nějak   oživit prostě už jen hrál.   Pozice opilce mu však na   dlouhou dobu zůstala.   Alkoholika i později   ztvárňoval   nesčíslněkrát. Doba   nelítostné komunistické   atmosféry moc v jádru při   dnešním pohledu už moc   znatelná není, ale je   vyjádřena v plné parádě.   Životní etudy a snahy o   vymnutí se z nudného   stereotypu je však kupodivu   nadčasový. Vladimír Páral   to podchytil dobře a   režisér Hynek Bočan jeho   vizi obrazně zhmotnil jak   nejlépe uměl. Některé   noirové pasáže tomu   dávají navíc až umělecký   dojem. Ale jo, snímek může   připadat vcelku nudně, ale   jde o myšlenku, kterou je   potřeba správně uchopit. Po   divácké stránce se nejedná   zrovna o jednoduchý film, ale   taková už Páralova   literární tvorba byla. Jeho   ´partnerský vzorec´ v   chování postav ve své   absurditě je reálnější,   než by si kdo myslel.

Groteskní a vtipná komedie o   vztazích, kterému dokonalé   herecké obsazení vtisklo   velkou věrohodnost.   Nejlepší na tom je, že to   tak funguje všechno už od   nepaměti a v každé době.   Tohle Vladimír Páral   vystihnul na jedničku a Hynek   Bočan snímek natočil s   naprostou lehkostí a glancem.   Pár scén, hlavně s   Lanďákem jsou neskutečný   palby!

O marném pokusu o útěk, ze stereotypu.
.
Nenápadný a   pozapomenutý klenot   „české nové vlny“. Film   podle, ve své době   bestselerové, knižní   předlohy Vladimíra Párala,   mě rozhodně nezklamal. Hynek   Bočan převedl   „socialisticko-sexuální   román“ na plátno velice   zdařile. Je to pozoruhodná   "hořkosmutná   groteska". Ve které je   originálně zobrazeno téma   stereotypu práce v chemičce,   i partnerských vztahů. Sice   s groteskní nadsázkou a   stylizací, ale velice   věrohodně vylíčený svět   lidí, kolem jedné velké   fabriky na severu Čech. V   dobách (sur)reálného   socialismu. Na svou dobu   sexuálně skandální film,   cudně poodhaluje krásu   mladičkého těla Daniely   Kolářové, i jejího   hereckého talentu. Herecky tu   také excelují Pavel   Landovský a Josef Somr.   Tenhle film pro pamětníky a   filmové fajnšmekry stojí za   vidění.
.

Zajímavá studie všedních a   neustále se opakujících   stereotypů v životě je   typická pro Vladimíra   Párala především z   počátku jeho literární   tvorby. Herecké výkony nové   nastupující generace   mladých herců (Landovský,   Kolářová) vznesly určitě   šok pro filmové diváky a   zároveň něco nového,   neotřelého, ale dobře   srozumitelného a známého z   reality života.

Moje bábi by řekla, že to   celé nemělo hlavu ani patu.   Perličky, drobnůstky,   příhodičky. Budiž, ale co   s tím?? Nebylo to ani   zábavné, ani veselé, ani   napínavé, prostě nijaké.   Ale, zase to mělo v sobě ode   všeho kousek. Na odpad to   není, ale na nějaké   zvláště vysoké hodnocení   už vůbec ne.   201402209424/9429