Solaris (1972)

Solaris (Soljaris)
78.8 %
 
 

Soljaris

Další název: Солярис

    Žánr: sci-fi / drama
    Země: SSSR
    Premiéra v ČR: 26.9.1972        
    Délka: 167 min.
K adaptaci vědecko-fantastického románu Solaris přistoupil Tarkovskij ve vynucené tvůrčí pauze v době nekonečného odkládání povolení k distribuci historické fresky Andrej Rublev. Předloha Poláka Stanisława Lema ho nezajímala jako žánrový produkt a vize budoucnosti s blikajícími tlačítky režiséra dokonce až odpuzovala. Upoutala ho ale témata svědomí, mravního přerodu, soucitu, lásky a nostalgie, které procházejí celou Tarkovského filmografií. Film proto není tradiční oslavou dobyvatelů vesmíru, ale filozofickou úvahou o hranicích lidského poznání a především možnosti zůstat člověkem i v nelidském prostředí.

Psycholog Kris Kelvin je vyslán na vesmírnou loď s úkolem prověřit situaci posádky, již provázejí zneklidňující zvěsti. Tamní kosmonauti zkoumají vlastnosti tajemné planety Solaris, která jim připravila nečekané překvapení v podobě zhmotnění jejich podvědomé viny. Materializovaný nezvaný host překvapí i Krise. Ten se pak musí rozhodnout, zda chce vrátit ztracenou manželku a překonat svou racionální duši, nebo raději možnost iluzorního štěstí v objetí živé, byť neskutečné lásky odmítne.

Tarkovského meziplanetární meditace byla ve své době přijata jako „sovětská verze“ Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey (2001: A Space Odyssey, 1968). Tou nicméně není už jen proto, že Solaris se víc než vizuální podmanivostí vesmíru zaobírá lidským a pozemským aspektem, k němuž odkazuje i závěr komorního díla. Sám režisér považoval Solaris za svůj nejméně oblíbený film, protože se mu v něm plně nepodařilo eliminovat žánr sci-fi. „Hlavní smysl snímku vidím v jeho etické problematice. Průnik do skrytých tajemství přírody musí být nerozlučně spojený s pokrokem morálním,“ uvedl k jeho významu. Právě odpovědnost lidí za své konání se jako ústřední téma odráží i v emočně drásavé linii Krise a jeho ženy. Ta uhranula amerického filmaře Stevena Soderbergha natolik, že ho ve svém stejnojmenném remaku z roku 2002 povýšil na hlavní a jedinou zápletku.

Kamila Dolotina
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

režie:
Andrej Tarkovskij
 
 
hraje:
Natalja Bondarčuk (Hari), Donatas Banionis (Kris Kelvin), Jüri Järvet (dr. Snaut, kybernetik), Anatolij Solonicyn (dr. Sartorius, astrobiolog), Vladislav Dvoržeckij (Anri Berton, pilot), Nikolaj Griňko (Nik, Kelvinův otec), Sos Sarkisjan (dr. Gibarjan, fyziolog), Olga Barnet (matka Krise Kelvina), Tamara Ogorodnikovová (teta Anna), Julian Semjonov, Vitalik Kerdimun (syn Anri Bertona), Olga Kizilova (host doktora Gribarjana), Georgij Tejch (profesor), Raimundas Banionis (Kris Kelvin (v otroctví)), Arťom Karapeťan (rancouzský vědec na konferenci), Tamara Ogorodnikova (Anna, teta Krisa Kelvina)
 
 
námět:
Stanislaw Lem (román)
 
 
scénář:
Andrej Tarkovskij, Fridrich Gorenštejn
 
 
kamera:
Vadim Jusov
 
 
hudba:
Eduard Artěmjev, Johann Sebastian Bach (preludium f moll)
 
 
výprava-architekt:
Michail Romadin
 
 
kostýmy:
Jelena Fomina (v titulcích jako Nelli Fomina)
 
 
střih:
Ljudmila Fejginova
 
 
zvuk:
Semjon Litvinov
 
 
masky:
Vera Rudina
 
 
asistent režie:
Larisa Tarkovskaja
 
 
Copyright © 2003-2019, BigZoom, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.