Snídaňový klub

… „ Sobota 24.března   1984. Shermerská střední   škola. Vážený pane   Vernone, chápeme, že jsme   museli zůstat za trest v   sobotu po škole. To, co jsme   udělali, bylo špatné. Ale   jste blázen, že jste chtěl,   abychom psali práci o tom,   kdo jsme. Copak vám na tom   záleží? Vnímáte nás tak,   jak chcete vy. V jednoduchých   pojmech a nejvýhodnějších   definicích. Vnímáte nás   jako génia, jako sportovce,   jako blázna, jako princeznu a   jako vyvrhele. Je to tak? Tak   jsme vnímali jeden druhého   dnes v 7 hodin ráno. Byli   jsme zmanipulovaní.“ Pět   poškoláků zavřených v   jedné škole a v jedné   třídě. Neznají se,   nesnášejí se, každý je   úplně jiný, ale proti   autoritě v podobě kantora   jsou tým už od začátku a   co teprve, když se po   počátečních vzájemných   konfliktech stanou týmem   skutečným. Bez okolního   vlivu svých part si   začínají rozumět a   zjišťují, že mají mnohem   víc společného než se   nadáli. „Breakfast Club“   je nádherná vzpomínka na   dobu, kdy člověk nebyl už   dítě, ale nepatřil ani do   světa dospělých, film plný   humoru, báječné hudby.   Film, který je přes svoje   stáří téměř neznámý,   což je velká škoda. Takže   už jen velké poděkování   do Holandska, kde kupodivu   vydávají DVD i s českými   titulky, což pro mě bylo   skoro stejné překvapení   jako film. A já si to jdu   pustit ještě jednou :- ).

Film se mi moc líbil. Hudba k   filmu je skvělá a hrozně se   mi líbily scény s Alison.   Scénář už v dnešní době   není asi příliš   origiinální, ale v roce 1985   nejspíš byl. Já filmu   dávám plný počet.

Ze zečátku jsem si říkal,   že filmu chybí větší   úvod. Děj vás totiž hned   zavede do poškolního trestu   našich hrdinů, ale jejich   důvod se naštěstí objasní   v průběhu příběhu.   Snímek se rozhodně povedl.   Komediální pětka, z nichž   každá ososba má v sobě   odlišný charakter, vás   rozhodně pobaví.   Nízkorozpočtový film pro   celou rodinu.

Snídaňový klub
Na omezeném prostoru jedné   střední školy s několika   málo herci se odehrává   hodně zajímavý příběh.   Setkáváme se zde s bandou   studentů rozličných povah a   zájmů, kdy se na první   pohled zdá, že kromě   sobotního zaracha ve škole   nemají moc společného.   Později se však ukáže, že   mají společného více, než   by divák čekal. A právě   tento vývoj charakterů   hlavních hrdinů a postupné   odkrývání jejich osudů   jsou hlavními tahouny celého   filmu, to vše je navíc   doplněno brilantními dialogy   a několika zdařilými   scénami. Je jen škoda, že   tvůrci na humorné situace   ještě krapet víc   nepřitlačili.

The Breakfast Club
Už když jsem slyšel názory   a slyšel úvodní   znělku,bylo jasné že film   bude vynikající.S filmem   jsem naprosto spokojen.Filmy   80.let jsou i dnes super.

Nejen ve škole je třeba   hrát svou roli. Ono to   pokračuje i dál do   běžného života a málokdo   se "odkope".
Pro mne bylo zhlédnutí   Snídaňového klubu   znovuobjevením dřívější   herecké   "mládeže".   Zůstává tak pro mne úkol   probrat filmografii dnešních   padesátníků.
Jinak   musím souhlasit s Phreakerem   níže - představa, že by   parta děcek dělala v   knihovně takový bordel a   dokonce kouřila marjánku a   dozor nezasáhl, byla značně   naivní už v roce 1985.

The Breakfast Club
Tuhle komedie dnes už dalo by   se říct dosti letitou bych   si asi normálně nepustila   kdybych na ní nenarazila v   knize 1001 filmů, které   musíte vidět, než umřete.   Středoškolské romantické   filmy mi příliš nevadí,   tedy do jisté míry, občas   si podobnou komedii pustím,   ale většina z nich, není   ani tak komediální jak se   sama tituluje. Já osobně   považuji Snídaňový klub za   výjimku i přesto, že   většina problémů   spočívá právě v již   osvědčených věcech, které   bohužel nevymřou - problémy   s rodiči, řešení otázky   typu, jsi panna nebo on je   panic? Kromě toho, možná to   znáte v tomhle světe   teenagerů a nejen v něm se   dávají lidem různé   nálepky - sportovec,   královna plesu, šprt,   podivín či potížista,   všichni zmiňovaní jsou   hlavními hrdiny   Snídaňového klubu.
Nejvtipnější scéna z   celého filmu je asi scény s   dveřmi, ta pobavila, i přes   svou nesmyslnosti, ale přece   takovéhle věci bývají   nejvtipnější, není   potřeba v tom hledat   příliš logiku, protože   byste jí tam nenašli, ani   kdyby jste si vzali mikroskop.  

Celých 60   minut jsem se bavila, ale   jakmile se film dostal přes   hodinu, tak už nestál za   moc. Jestli se k filmu někdy   vrátím? Dobrá otázka,   nejsem si jistá jestli na to   můžu odpovědět, možná   někdy ano, ale film nebudu   vyhledávat pravidelně.   Velkým plusem filmu je Paul   Gleason, který perlí.

Každý z nás (nebo alespoň   většina, která prožila   "normální"   dětství/mládí) byl jednou   po škole a každý tuto   situaci řešil po svém. Ve   filmu režiséra, který se   většinou zabýval veselými   rodinnými komedie, hrdinové   probírají strasti   dospívání a řeší   zábavné i vážné situace   jednoho sobotního dne, který   proti své vůli musí   strávit ve škole. Humoru   film moc nepobral ale výběr   herců (či spíše   charakterů) je natolik   pestrý, že dokáže na tu   hoďku a půl slušně   zabavit.

Podle
mého vkusu ani komedie,ale   ani pořádné drama.Tím ale   nemyslím,že by se na to   nedalo koukat.Spíš takový   film o ničem,kde se člověk   občas usměje a občas se   zamyslí nad pohnutým   životem některých lidí   všeobecně.Škoda nelogiky s   profesorem v druhé   části,byla do očí   bijící...

Snídaňový klub je rozhodně   jeden z filmů, který mě   zrovna dvakrát nezaujal.   Typické dialogy filmů ze   středoškolského   prostředí, kde se polovinu   filmu řeší kdo je a kdo   není panic (panna) a druhou   polovinu se řeší   převážně klasické   problémy s rodiči. Za celý   film jsem neviděl ani jednu   vtipnou scénu, takže moc   nechápu proč je film   téměř všude označován   jako komedie, ale to zas na   druhou stranu není nic   neobvyklého. Jediná   směšná věc, kterou film   obsahuje, je naprostá absence   logiky v určitých částech   filmu.

Jak je   možné, ze učitel dorazil do   knihovny za celý den pouze   jednou, když tam těch 5   studentů dělalo bordel, že   by je neslyšel jenom   hluchý.
Neschopnost   učitele poradit si s   rozbitými dveřmi je také   opravdu směšná, protože s   tímhle by si poradilo i   dítě z prvního stupně   základní školy.

Za mírné plus považuji   obsah eseje, kterou na konci   napsal Brian pro Vernona.

Dozajista film,   který už si znova nikdy   nepustím.