Popis / Obsah / Info k filmu Smuteční slavnostPOZOR, SPOILER
Část první: Chladilova smrt
Paní Chladilová táhne v zimě otep větví. Když pak přijde domů, ošetří svého muže, kterého najde druhý den mrtvého. Odjíždí tedy autobusem do Bezděšova. Zde zajde na hřbitov i faru kvůli pohřbu. Chce, aby její muž ležel po smrti zde, v jeho rodinné hrobce. Farář se netváří nijak nadšeně a říká, že převoz a pohřeb musí stejně povolit úřady. A na těch vládne Devera. Muž, který kdysi tvrdě zasáhl do jejího rodinného života. I nyní se chová jako velký mocipán, ale radí se pro jistotu s kdekým. Má z celé situace obavy. Nahoře nad ním je ještě Januš, ten by měl rozhodnout.
V hospodě pak místní slibují Chladilové hudbu na pohřbu zadarmo.
Část druhá: Odchod
Nyní se vracíme o několik let nazpět. Jan Chladil zde na veřejné schůzi nazve Januše podvodníkem a zlodějem. On totiž verbuje lidi do kolchozu, i když kdysi slíbil, že zde kolchoz nebude. Když je takto Janem nazván, vyhrožuje mu, že se mu to vrátí.
Nato je Jan i s manželkou komunistickým aparátem vystěhován. Sám Devera mu to oznamuje a hlídá, aby si náhodou neodvezl s ženou něco navíc. Lidé si pak chodí pro věci, které zde zůstaly. I rodina Chrudimských si řádně pomáhá, otec tam posílá svou dceru Tonku. Ta tam jde uklidit, což Devera vítá. Později si ji bere za ženu.
Část třetí: Smuteční slavnost
Věci kolem pohřbu jsou tedy zařízeny. Ještě chodí někteří místní pozdravit. Samotný pohřeb se stává velkou slavností, které se účastní každý, kdo má ve vsi nohy. A to přesto, že Jan nebyl nějak oblíbený, spíše naopak. Je to spíše z účasti a vyjádření solidarity a nesouhlasu s vystěhováním?
Po této slavnosti večer tancují na návsi masopustní maškary.
Autor: PitryxPopis / Obsah / Info k filmu Smuteční slavnostDlouho zakázaný snímek, natočený podle románu Evy Kantůrkové, se odvíjí ve dvou časových rovinách: vypráví příběh odbojného sedláka, který se vzepřel kolektivizaci a byl donucen vystěhovat se z rodné vesnice, a také okolnosti kolem jeho pohřbu o několik let později v téže vesnici, kam se nikdy neměl vrátit – ani po smrti. Místní mocenská elita se smuteční slavnosti právem obává, průvod truchlících by se totiž snadno mohl změnit v mlčenlivý akt nesouhlasu. Drama dosahující bezmála rozměru antické tragédie zde přivádí na scénu odhodlanou vdovu po zesnulém, která urputně, bez ohledu na ustrašeného služebníka božího a navzdory místním funkcionářům, prosazuje honosnou poslední cestu.
Režisér Zdenek Sirový, jenž baladicky laděný příběh rozložil do tří částí, postihl, jak se „socialismus s lidskou tváří“ s tím stalinským rozchází jen v otevřenosti represí, zatímco mocichtivost jeho představitelů zůstává stejná…
Zdroj: ČT
Popis / Obsah / Info k filmu Smuteční slavnostPolovina 60.let: Do Bezděšova se vrací žena, která odsud byla před více než deseti lety násilně vystěhována. Chce na místním hřbitově do rodinného hrobu pohřbít svého muže, který se odvážil vzepřít násilným kolektivizačním metodám. Nejistí místní funkcionáři povolí obřad...
Tragický příběh má stále strhující působivost silné umělecké výpovědi. Do kin byl titul uveden až v červnu 1990. Jeho slavnostní pražskou premiéru uvedla v přímém přenosu ČT.
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu
Ocenění: Hlavní cena v kategorii trezorových filmů a Zlatý hřebík pro Z. Sírového na Dnech českého a slovenského filmu v Bratislavě 1990; Cena FIPRESCI za nesoutěžní program na MFF Karlovy Vary 1990; Hlavní cena na Festivalu českých a slovenských filmů FINÁLE Plzeň '90 (v rámci kolekce dvanácti filmů); zvláštní cena poroty na MFF v Montrealu 1990
Prostý, baladicky laděný příběh vesnické ženy Matyldy, která proti zvůli komunistických mocipánů prosadí v roce 1965 právo uspořádat smuteční obřad zesnulému manželovi Janovi, i když to byl „kulak", který se v roce 1951 postavil proti násilné kolektivizaci.1 prostého venkovského pohřbu muže, jenž sice osobně nebyl žádným světcem a jehož se Matylda dokonce štítila, se stává velkolepá smuteční slavnost, tichá demonstrace, tvrdě odsuzující vládnoucí režim. Matylda Chladilová se nakonec stává jako „živá výčitka" pro „papaláše" vesnické komunity nepřijatelnou.
Film má strohou, až asketicky přísnou stavbu, připomínající antické drama (jeho hrdinka bývá přirovnávána k Antigoně). Je trojvětou (I: Chladilova smrt, II. Odchod, III. Smuteční slavnost) obrazovou symfonií s ústředním tématem lidského vzdoru proti bezpráví. Cílevědomým použitím šerosvitně laděné černobílé techniky a relativně málo známých herců dosáhli tvůrci autentičnosti, kterou neoslabilo ani dvacetileté ukrytí filmu v trezoru. Natáčení
probíhalo na Vysočině ve dvacetistupňových mrazech, ve stínu sovětských tanků maximum. Mnozí místní lidé účinkovali v komparsu bez nároku na odměnu...
Smuteční slavnost je pozoruhodný film. Jeho nevšednost se soustřeďuje do struktury, do pečlivé dramatické stavby a architektury, do přísnosti formy a stylu, do klasické jednoduchostí i monumentality, do přesného skloubení a funkčního propojení článků dramatického díla.
(J. Kučera, Film a doba 8/90)
Autor/Zdroj: /Kino MAT
Popis / Obsah / Info k filmu Smuteční slavnostČeský film Smuteční slavnost natočil roku 1969 režisér Zdenek Sirový podle stejnojmenného románu spisovatelky Evy Kantůrkové, která se na filmu podílela jako spoluscenáristka. Déle než dvacet let patřilo toto ojedinělé dílo mezi tzv. trezorové filmy, které komunistický režim v období „normalizace" zakázal veřejně promítat. Černobílý snímek (s vynikající kamerou Jiřího Macháně) vypráví prostý příběh venkovské ženy, která proti zvůli komunistických mocipánů prosadí obecně uznávaně lidské právo uspořádat pohřeb zesnulému muži, třebaže to byl „kulak", který se v roce 1951 postavil proti násilné kolektivizaci. Z prostého vesnického pohřbu se však stane velkolepá smuteční slavnost, tvrdě odsuzující vládnoucí režim. Film má strohou a přísnou stavbu, připomínající antické drama (ne nadarmo bývá hrdinka srovnávána s Antigonou). Zároveň je třívětou obrazovou symfonií s ústředním tématem lidského vzdoru proti bezpráví. Cílevědomým použitím do šerosvitu laděné černobílé techniku a poměrně málo známých herců film dosáhl takové autenticity, kterou ani dvacet let od jeho vzniku v ničem neoslabilo. Na Dnech českého a slovenského filmu v Bratislavě 1990 film získal Hlavní cenu v kategorii tzv. trezorových filmů a režisér Zdenek Sirový Zlatý hřebík. Slavnostní pražské premiéry dne 3. května 1990, přenášené Čs. televizí, se zúčastnil prezident Václav Havel a řada dalších představitelů veřejného a kulturního života.
Autor/Zdroj: /Filmový přehled
Nový publicista: Nelíbí se vám tento obsah? Chcete napsat lepší? Tak neváhejte a klidně
napište