Skryté zlo

Boogeyman, Candyman a nyní   přichází Bye Bye Man.   Očekával jsem další   hororový paskvil, jak to v   poslední době bývá, ale   byl jsem mile překvapen. I   když šlo o klasickou   vykrádačku z hororového   žánru, příběh   nepostrádal napětí, minimum   lekaček mně nevadilo, tyto   filmy si pouštím po půlnoci   před spaním. Nepozastavuji   se nad detaily, že třeba   neteče krev nebo dost krve,   kde má. Mohlo být více   záběrů ve stylu   "gialla", ale i tak   mě film zaujal natolik, že   jsem odložil knihu. F.   Dunaway a C.-A. Moss jsou   příjemným osvěžením,   stejně jako maska pro Douga   Jonese v roli hlavního   strašidláka.

zlo v nás
Opět film, který mi jen   potvrzuje, že všechno zlé a   potažmo i dobré, se z 95%   děje v naší mysli, v našem   mozku. Takovou čučkařinu   snad nenatočí ani absolvent   1 ročníku filmové školy ,   bo mi do dalšího ročníku   nepostoupil. Inu i   začínající herci se   potřebují v nějakém filmu   uchytit, aby snad jednou   dosáhli hvězdných výšin.   Ovšem při tom množství   filmů, které jsem od roku   1966 viděl, málokterý z   nich vystoupal na vrchol. A co   amatérsky studuji historii   filmu, je při současné   situaci, kdy studio rozhoduje   , kdo se dostane na vrchol,   dnešní mladí (s   prominutím) na to nemají,   aby hráli v něčem   kvalitním, éra takových   filmu končila Bergmanem ,   Fellinim, Antonionim, a jejich   souputníků. dnešní filmy   jsou jen o násilí,   vraždách, a jiných   absurditách, protože točit   o někom "slušném"   není záživné, a tak se   točí filmy o vrazích   bláznech, prostě tohle teď   frčí. A je pravdou, že za   většinu problémů si mohou   lidé sami, řeší, co   nemohou vyřešit, a   neřeší, co mohou   ovlivnit
.

PROCESOR!
Začátek byl perfektní, jako   z Pulp fiction. Jenomže pak   se tam přestal úplně   řešit děj a celé se to   cvrklo na dětskou říkanku.   Nevím, jestli jsem se měl   bát škrábanců na zdi či   co. Je to škoda, potenciál   tam byl.

Hororový snímek trpí   značnou neoriginalitou a   jednoduchostí, takže se z   výsledku naprosto vytrácí   alespoň náznak   strašidelnosti a napětí.   Jediné co se daří je   udržení tajemna. Kupodivu je   to až zázrak. Scénář na   základě povídky? Těžko   tedy říct, který autor se   inspiroval, ale znalci   starších hororů poznají v   ději velice známé motivy.   Jsou tu podivnosti, při   kterých umírají teenageři   a hlavní postava příběhu   pátrá po příčině a   snaží se tomu zabránit.   Nepřipomíná to takhle   náhodou sérii ´Nezvratný   osud´? Záhadná postava,   kterému se říká Bye Bye   Man, na kterého když   dotyčný pomyslí... No   jasně, komu by to   nepřipomnělo sérii   ´Candyman´, kde pro změnu   stačí několikrát nahlas   říci jeho jméno. Výsledek   je zhola stejný. A dalo by se   pokračovat dál. Děj má   velmi pomalý rozjezd a do   poloviny stopáže se toho i   drží. Takže nuda cloumá   divákem až k zoufalství. V   druhé polovině se to přeci   jen krapet rozjede, ale   uchvátit to přesto stále   nedokáže. Snímek tedy   vypadá jako snaha o něco, co   ve výsledku zůstalo někde   na pozadí čehosi, co velice   rychle upadne v zapomnění.

Bububu man. Tak se nám   objevil nový strašák na   scéně. Dějově stejné jako   velká většina duchařin.   Někdo má vidiny, ale má je   jen občas, aby jich nebylo   moc. Maskéři by se nám   unavili. Do toho probíhá   pátrání, proč, jak, co   kdysi, a ještě tamto k tomu.   To je celé, a všechno   všecičko. Jen to pátrání   je o jiných věcech, než v   jiných snímcích. Nečekejte   vůbec nic nového, vůbec nic   překvapivého, a nebudete   zklamáni. Klidně to mohlo   být o dvacet minut kratší.

Bey Bey stupid Man
Ostřílený hororový divák   bude při pohledu na tento   prachbídný slepenec   Candymana, Slendermana a   Oculusu nevěřícně kroutit   hlavou, a tak Bye Bye Man asi   nejvíce potěší fanoušky   Harryho Pottera. Postava Bye   Bye Mana totiž po vizuální   stránce připomíná   potlučeného Lorda   Voldemorta, kterému kolem   nohou pobíhá komický CGI   Kerberos. V průběhu snímku   jsem sice pocítil občasný   záchvěv strašidelnosti,   jenže atmosféra nemá na   čem stavět. Vyskytuje se zde   například několik   potenciálně silných   halucinačních scén, jež   však vinou nevalných   hereckých výkonů, chabých   dialogů a otřesného střihu   obvykle vyšumí do ztracena,   podobně jako lekačky. O   brokovnici, která na těle   mrtvého nezanechá jedinou   stopu krve, raději ani   nemluvě. Navíc se divák o   ústředních postavách   téměř vůbec nic nedozví a   zcela utajen zůstane i   příběh samotného Bye Bye   Mana.