Skok [TV inscenace]

Tady se bohužel neprotnuly dvě důležité   roviny. Herecky je to za daných okolností   určitě dobré (zejména Bronislav Poloczek byl   excelentní panelákový primitiv) ale příběh   samotný je jen málo přesvědčivý. Navíc mu   režisér Sokolovský neopomenul dát svůj   nezbytný kopanec angažované tendenčnosti.   Výsledek je ne sice úplně špatný ale   každopádně rozpačitý.

Aspoň pro něco je to coronavirové období   prospěšné. Díky němu vznikla ČT3, která   začala každý den vysílat minimálně tři   inscenace nebo malé televizní filmy, z nichž   velká většina na televizní obrazovce nikdy   nebyla. A že se v Národním archívu takových   věcí válí, to je stará známá věc. Tahle   hodinová inscenace má všechny atributy   lidského dramatu. Výborné herecké výkony   přidávají ohromnou věrohodnost. Jak Viktor   Preiss v roli ušlápnutého pana Kučery, Hana   Maciuchová jako jeho žena nebo Bronislav   Poloczek v roli agresivního ožralce a Kučerovic   souseda Parmy. Příběh o soužití lidí v   paneláku, kteří jsou lhostejní k násilnostem   ke své ženě a dceři věčně opilého Parmy   stojí hlavně na zmíněných hereckých   kvalitách. Celou dobu jsem si říkal, proč se   inscenace jmenuje Skok, v závěru jsem pochopil.   Zajímavou a místy disharmonickou hudbu složil   Pavel Eliáš.

Nepřestává mě překvapovat Bronislav Poloczek.   Podobných rolí odehrál dost, ale pokaždý si   to náramně užiju. Naopak Preissovo mudrování   s dost otřesnou Švehlovu je na hranici   snesitelnosti. Takže po velmi slibném začátku   následuje téměř hodina ničeho. Námět   dobrej, ale vystačilo by to na dvacet minut.