Šestý smysl

Vynikající psycholog Malcolm Crowe (Bruce Willis) má za sebou traumatizující zážitek. Bývalý pacient se vloupal do jeho domu a dříve než sám spáchal sebevraždu, pokusil se ho zastřelit. Šlo zřejmě o trest za to, že mu nedokázal správným způsobem pomoci. Příští podzim. Doktor Crowe se pohroužil do práce a více než své manželce, trpící vzrůstajícím odcizením, se věnuje novému pacientovi. Osmiletý chlapec jménem Cole Sear vidí v těch nejneočekávanějších chvílích duchy s děsivým zevnějškem jasně prozrazujícím příčinu smrti. Oběšenci, sebevražedkyně, chlapec s hlavou prostřelenou brokovnicí … Proč se zjevují obyčejnému osmiletému chlapci z Philadelphie? Chtějí ho děsit nebo snad potřebují jeho pomoc? Doktor je racionální skeptik, ale tragické zkušenosti s podobně postiženým pacientem z loňského roku ho varují před unáhlenými standardními závěry. Ostatně to, že osmiletý Cole Sear skutečně vidí reálně existující duchy, není to největší překvapení, které na Malcolma Crowea čeká …

Shyamalanův Šestý smysl je proslulý svojí překvapivou a šokující pointou. Zároveň je známo, že ve filmu je mnoho momentů, které nás měly "trknout" a napovědět nám, že všechny věci nejsou tak, jak se zdají být. Toto je stručný popis jednoho z nich. Vy, co jste Šestý smysl viděli, si jistě vybavíte, co přesně se vám nezdálo. Naopak vy, co jste tenhle film ještě neviděli, se z ní nedozvíte vůbec nic a budete tak čtením tohoto článku jenom ztrácet čas. Raději si tedy nejprve na film zajděte do kina nebo si ho půjčte na kazetě, která právě vychází.
V obývacím pokoji sedí naproti sobě v křeslech Coleova matka a psychiatr Malcolm, strnule se dívají před sebe, mlčí a čekají. Ve dveřích zarachotí klíč a Cole se vrací ze školy domů. Matka jde k němu, pozdraví se s ním, chvíli si povídají a pak mu jde uvařit oběd. Malcolm a Cole zůstávají sami. Chlapec se podívá směrem k lékaři, v obličeji má poněkud znepokojený výraz (kdo by také neměl, když za ním přijde psychiatr až domů) a odmítá jeho výzvu, aby se posadil. Malcolm navrhuje hru na jasnovidce: když uhodne, na co Cole myslí, musí chlapec udělat krok ke křeslu, když ne, krok ke dveřím. Bud' tedy dojde ke dveřím a odejde, nebo ke křeslu, posadí se a dá tak psychiatrovi možnost poodhalit roušku tajemství, která stále velmi zdařile maskuje Coleovy problémy. První tři pokusy jsou z Malcolmova hlediska úspěšné a Cole je tak téměř u křesla. Ještě jeden nebo dva "zásahy" a bude vyhráno. Následuje záběr na Coleovy hodinky. Malcolm zariskuje a mluví o nich: "Než tvůj táta odešel, dal ti na památku hodinky." Avšak v tomhle se spletl: "Zapomněl je v zásuvce. A nejdou." Vítězství už není tak blízko. Znejistí, zamyslí se a znovu střelí vedle. Jeho jasnovidecká forma tedy velmi rychle upadá. Když jeho úsudek zklame i potřetí za sebou, je Cole tam, odkud vyšel, a Malcolm už teď ví, že prohrál. Cole se ptá: "A na co myslím ted?" Malcolm rezignovaně odvětí: "Přiznám se, že nevím." Cole udělá krok zpět a povídá: "Na to, že jste hodný, ale bezmocný." Po těchto slovech zanechá Malcolma samotného s jeho neúspěchem, zklamáním a smutkem a odchází.
Lubomír Zrnečko TotalFilm 2000/7/9

Nový opus Bruce Willise má blíže k barvě noci a Mercury než k Armageddonu ši Smrtonosným pastím. Willis je tu za dětského psychologa, který zkoumá celému světu uzavřené nitro osmiletého chlapce (Haley Joel Osment - Forrest Gump). Malý Cole je totiž navštěvován duchy těch, jejichž účet na zemi ještě není uzavřen a hrozivá nepochopitelnost těchto setkání ho děsí. Se svými paranormálními schpnostmi se svěřuje právě jen dr. Croweovi.
Na autorský film indického režiséra M. Nighta Shyalamana se člověk může těžit snad jen za předpokladu, že zapomene na Willisovu předchozí kreaci psychologa (Barva noci), která velmi přesvědčivě dokázala, oč je sympaťáku Bruceovi bližší sebeironický škleb akčního hrdiny.

Cinema

Snímek mladého amerického režiséra indického původu M. Nighta Shyamalana Šestý smysl je podle striktního hlediska spíše duchařským hororem než fantastickým psychothrillerem. Pracuje totiž s paranormálními jevy, ovšem v rovině realistického vyprávění. Vychází ze dvou tajemství, z nichž to druhé je zcela nečekanou pointou zvláštního příběhu. Pokud tuto pointu nechcete znát, vynechte označenou část kurzivy a obsah nečtěte až do konce. Recenzent časopisu Variety však oprávněně upozorňuje na to, že může být docela zajímavé sledovat film právě se znalostí tohoto vyústění, tedy např. při druhém zhlédnutí. - V prologu příběhu je uznávaný dětský psycholog Malcolm Crowe těžce zraněn psychopatem, kterého v jeho dětství neúspěšné léčil. Po nějakém čase se Malcolm setkává s devítiletým chlapcem, který má podobnou anamnézu. jako onen muž. Dělá tedy všechno pro to, aby tentokrát nezklamal. Musí přijmout jako fakt nevšední tajemství malého pacienta Colea: dítě je ve styku s duchy zemřelých, kteří je pronásledují. Klíč k uzdravení trýzněného pacienta je prostý: duchové požadují po dítěti pomoc, a pokud jim vyjde vstříc, dají mu pokoj. *** Druhým tajemstvím je skutečnost, že Malcolm, který žárlí na svou milovanou ženu Annu, prožívá celý příběh nic netuše rovněž jako duch. Zemřel totiž na následky vražedného výstřelu. *** Děj filmu se odehrává ve Filadelfii a scenárista a režisér v jedné osobě důsledně pracuje s oběma tajemstvími. Odtud pramení i zvláštní všudypřítomné napětí a neustálý divákův "divný pocit ". - V neobvyklé poloze se zde objevuje známý Bruce Willis, který vzdáleně příbuznou roli muže, pečujícího o "nenormální dítě", měl už ve filmu Mercury. Za zmínku stojí i herecký projev jeho malého partnera Haleyho Joela Osmenta.

Bartošek Tomáš/Filmový přehled

Rok 1999 naservíroval americkým hororovým fanouškům neobyčejně bohatou hostinu. Kromě hrstky předkrmů v podobě pomalu ale jistě z módy vycházejících teenagerských vyvražďovaček a několika "hotovek", neboli trikově nabušených, leč často poněkud rutinně a nenápaditě splácaných hitů (Zámek hrůzy, Stigmata) se podávaly i přinejmenším dvě obzvláště vypečené speciality. A jak běží čas, postupně se obě objevily i v menu našich kin. Záhadu Blair Witch jste mohli okusit už v prosinci a teď přišla ta správná chvíle vychutnat si Šestý smysl - film, který nesází na litry krve ani rádoby efektní digitální orgie, ale na pečlivě vybroušený a skutečně chytrý scénář. Ale pěkně od začátku. Poklidný život úspěšného psychiatra Malcolma Crowea (Bruce Willis) vzal v tom nejlepším nečekaně za své. Právě když Malcolm se svou milující manželkou Annou (Olivia Williamsová) oslavoval významné profesní ocenění, vloupal se do jejich bytu jeden z bývalých pacientů (Donnie Wahlberg) a poté, co Malcolma obvinil ze selhání při léčbě, vpálil mu do těla kulku. Pak si sám vzal život. Byl to zlom, po kterém věci už nikdy neměly být tak, jako dřív.
"Příští podzim" - Malcolmovo kdysi idylické manželství se pomalu rozpadá. Psychiatr se totiž pod vlivem pocitu viny z dávného selhání, které se mu tak krutě nevyplatilo, až příliš zaměřil na svého nového pacienta. Jejím osmiletý chlapec Cole Sear (Haley Joel Osment). Na první pohled je docela normálním klučinou, ale svému okolí - především nešťastné matce (Toni Colletteová) - dělá starosti svým často velmi podivným chováním. Když jej například matka jen na malý okamžik nechala samotného v kuchyni, našla vzápětí všechny zásuvky a dveře bez jakéhokoli důvodu otevřené. Ve škole Colea nemají rády ostatní děti, ani učitelé. Je uzavřený a samotářský, vede divné řeči a na těle se mu objevují různá zranění. Týrá jej někdo, nebo se hoch zraňuje sám? A proč? Nikdo neví.Malcolm by tomu samozřejmě rád přišel na kloub, ale prolomit hradbu Coleova mlčení není snadné. Nakonec ale lékaře a jeho pacienta sblíží především smutná skutečnost, že jsou oba, byť každý z jiného důvodu, trpící a osamělí a Cole konečně prozradí své tajemství: "Vidím mrtvé lidi. Nevědí, že jsou mrtví. Chtějí, abych pro ně něco udělal..:' Psychiatr mu pochopitelně zpočátku nevěří, ale my už máme díky scenáristovi a režisérovi v jedné osobě náskok a začínáme chápat, proč je Cole často tak zmatený a vyděšený, od čeho má své šrámy a kdo po domě rozhazuje věci... Je nejvyšší čas razantně utnout vyzrazování děje. Právě ten je totiž, jak už bylo řečeno v úvodu, tou nejsilnější devizou Šestého smyslu. Má jej na svědomí ještě ani ne třicetiletý scenárista a režisér indického původu (jinak ovšem filadelfský patriot) M. Night Shyamalan. Šestý smysl je jeho třetím celovečerním filmem a jeho mimořádný úspěch (několik oscarových nominací je jistá věc a z komerčního hlediska byla vloni úspěšnější jen první epizoda Star Wars!) katapultoval svého autora mezi tu nejelitnější a nejžádanější (= i nejlépe placenou) smetánku. Plným právem.
Shyamalanovi se totiž podařilo natočit inteligentní psychologický horor, který se obejde bez jediného viditelného počítačového triku a jehož těžiště spočívá v příběhu, hereckých výkonech a atmosféře. Shyamalanovi nejde o to, aby nás děsil klasickým hororovým způsobem "kdy už vyskočí ten bubák a vysaje někomu mozek", ale mnohem rafinovanějšími metodami navozuje mrazivou atmosféru strachu z neznámého. Jde o takový ten vtíravý iracionální pocit přítomnosti nějaké temné vyšší síly, který nám nahání husí kůži, třeba když za pošmourného podvečera procházíme kolem hřbitova. Vzpomínáte, jak se ve vašich dětských letech schovávali duchové a bubáci pod postelí a v kdejakém temnějším zákoutí? Třeba i v šatníku? Shyamalan a jeho kameraman Tak Fujimoto (Mlčení jehňátek) dokáží prostřednictvím těžce zkoušeného osmiletého chlapce ony pocity znovu probudit.
Volba dětského herce do role Colea byla pro funkčnost filmu klíčová a to, že všechno skutečně funguje tak, jak má, je do značné míry zásluhou i vynikajícího jedenáctiletého Haleyho Joela Osmenta. Jeho role byla mimořádně náročná a Osment ji bravurně zvládnul především proto, že na rozdíl od většiny svých vrstevníků není jen pohledným klučinou, který se umí na povel zatvářit vystrašeně, ale je to mladý HEREC, schopný věrohodně utáhnout psychologicky náročnou roli. Bez zaváhání si jej troufám označit za herecký objev roku. I superhvězdný Bruce Willis ze sebe vyždímal jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Jeho rozvážný skeptický psychiatr má daleko ke všem drsňáckým Posledním skautům, kteří jej proslavili, i k experimentálním Šakalům, kteří mu reputaci čas od času notně přiškrtí. Malcolm Crowe je důstojný kliďas, procházející těžkou životní krizí a hledající vykoupení v tom, že Coleovi podá v jeho trápení pomocnou ruku. Je to zdánlivě prostá, ve skutečnosti ale nijak jednoduchá a ve Willisově podání mile plastická postava. Tím pravým mistrem tentokrát aleje už dostatečně vychválený M. Night Shyamalan. Svůj příběh vypráví ve volném (bohužel pro některé diváky snad až příliš) tempu a bez výraznějších výkyvů jej jistou rukou vede až k závěrečnému zlatému hřebu v podobě originální pointy, o které se pochopitelně nemíním rozepisovat (a vám doporučuji odhánět od sebe klackem všechny kecálky, kteří neumí držet jazyk za zuby). Shyamalanova závěrečná třešnička na dortu se osvědčila jako spolehlivý roubík na ústa všech nespokojených diváků, které do sebe nevtáhla atmosféra předchozího děje. Spokojené diváky pak může do kina bez problémů přitáhnout i podruhé a definitivně je utvrdit v tom, že mají tu čest s velmi vydařeným dílkem, jehož příjemně mrazivý dech budeme za zátylkem ještě nějakou chvíli cítit...

Vosmik Ondřej/Cinema