Šest českých rekrutů prožívá svá dobrodružství v c. a k. kasárnách. Někteří z nich se dostanou do nepříjemných situací, zaviněných jednou ženami, podruhé zase pozdním návratem do kasáren. Protože však vojáci drží pohromadě, podaří se jim vždy ze všeho vyklouznout. Když tři z nich odcházejí z vojenské služby, kalí jim radost rozloučení s kamarády.
Autor/Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I.
Lidová komedie podle humoristického románu spiovatele Jana KLECANDY
Autor/Zdroj: Březina Václav/noticka
Není opravdu radostno chodit na české filmy a psát o nich. Nejste stále s to zachytit něco lepšího než zoufalý průměr. Potěšíte se sice tu a tam dobrou a skutečně živou figurkou – ale co je vám to platné, zjistíte-li, že sice bychom sestavili výběrem ze všech filmových společností slušný ensamble – pocítíte-li však současně trapnou jistotu, že ani u jediného našeho podnikatele není doma skutečná umělecká touha a zodpovědnost a že vše, co se dělá, je jen pro publikum bez nejmenších uměleckých nároků. ŠEST MUŠKETÝRŮ to je film o českých vojáčcích na předválečné rakouské frontě. Má několik zábavných i méně vkusných scén, lidi se tomu zasmějí – a nic víc. Historie žádná, jen výjev k výjevu – zkrátka „obrázky“ z kasárenské vojančiny. Majoři, hejtmani, poručíci, feldweblové a posléze ti čeští kluci – celý pytel rozmanitých figurek, jež – jak jsem již výše napsal – prozradí několik opravdových talentů – ale dohromady – alespoň v takových Šesti mušketýrech nestvoří nic závažného – protože libreto a režie jsou nekvalitní:
Karel Lamač,
Theodor Pištěk,
Eman Fiala,
Anny Ondráková a
Suzanne Marwille – to jsou asi hlavní z herců – ale pro Šest mušketýrů si jich rozhodně nezapamatujeme.
ŠTORCH-MARIEN, Otakar.
Šest mušketýrů. Rozpravy Aventina. Měsíční list pro kulturu, umění, kritiku a zvláště literaturu. 1925 – 1926, č. 3 (listopad), s. 36. [upraveno]