Obsah filmu Sen noci svatojanské
Jedné májové noci se v lese poblíž athén odehraje příběh dvou nešťastně zamilovaných párů, divadlem posedlých řemeslníků a nadpřirozených bytostí, kterým nechybí četné lidské nectnosti. Filmový tvůrce a výtvarník Jiří Trnka si vybral pro svůj poslední celovečerní loutkový film mezinárodně známou předlohu zcela záměrně. Chtěl na velké ploše ukázat světu virtuózní mistrovství české animátorské školy, která v té době byla na svém vrcholu. Realizačně mimořádně náročný projekt vyvolává i po letech úctu a obdiv. Film byl souběžně natáčen na širokoúhlý i klasický formát. Obě verze se v několika sekvencích postřehnutelně liší. Dokumentarista...
Autor/Zdroj: /Popis
Trnkova cesta k Shakespearovi
Jiří Trnka je společně s Karlem Zemanem nesporně nejvýraznější osobností tzv. poválečné školy české animace a věhlas jeho loutkových filmů daleko přesáhl hranice naší země. Je světově uznávaným klasikem této tvorby. Celovečerní snímek Sen noci svatojánské byl jeho nejnáročnější a nejambicióznější projekt, ke kterému směřoval řadu let.
Kořeny všeho našeho konání hledejme v dětství. Touha dovést dřevěné herce až do oblasti nejvyššího umění se u Trnky zrodila možná už v době, kdy jako jedenáctiletý školák začal pracovat ve Skupově plzeňském loutkovém divadle. Tam vyřezal své první aktéry, navrhl první výpravu, odtud pochází jeho neobyčejné zaujetí a láska k loutkám, která se táhla celým jeho životem jako osudová nit. Jak sám vzpomínal, tam si také uvědomil dvě základní věci, které vysvětlují, proč se loutkám začal věnovat. Za prvé: že loutky nejsou jen dětská hračka, ale že mohou být zdrojem zábavy i pro dospělé diváky. Za druhé (a to bylo podstatnější): že je jimi možné vyjádřit lidské city, vášně i bolesti. To se pro něj stalo objevem i zázrakem, který mu nejvíce utkvěl v paměti. (...)
V době, kdy byl Jiří Trnka.vyzván, aby stanul v čele nově vzniklého studia kresleného filmu Brati v tuku, neměl vůbec zapotřebí pouštět se do práce na novém, pro něj zatím úplně neznámém poli.Byl už velmi uznávaným, slavným a obletovaným ilustrátorem, malířem a scénografem. Přesto nabídku přijal. (...)
Trnkova loutková tvorba se stala známou a slavnou po celém světě, kolektiv ~ dostal do vrcholné formy - nastal tedy čas nasadit tomuto úspěšnému tažení korunu vrcholným d1em, které by obstálo i v konkurenci nejlepších filmů hrané kinematografie. A Trnka sáhl po Snu noci svatojánské (1959). Shakespearova komedie, ve které se stýká svět lidí se světem pohádky, obsahovala jistě vše, co Trnku vždy lákalo: kontrast prosťáčků z lidu a dvorské společnosti, přírodu s tajemnými silami, skutečnost střídající snění. Sen noci svatojánské je příběh plný záměn, u němž skupinka milenců, hledající daleko od lidí útočiště pro svou lásku, je křížově promíchána - a kromě toho se ještě lesem plným kouzel potulují vystrašení ochotníci, připravující divadelní představení k oslavě svatby svého vladaře s královnou Amazonek. Zásluhou Puka, uličnického sluhy pána lesa Oberona, prožijí všichni řadu bláznivých příhod, ze kterých je vysvobodí až ranní slunce. Mohl si Trnka vůbec vybrat lépe? Snad protože sám měl touhu povýšit svoje loutky na úroveň "velkých herců", měl větší pochopení pro Shakespearovy ochotníky a - tak jako ve Špalíčku - proměnil v očích diváků nemotorné představení potulného principála ve velkou podívanou: a i tady dopřál řemeslníčkům vysněný úspěch. Pomocí jednoho Pukova kouzla se navíc jejich komické snažení zahrát divákům tragédii změní v opravdu prožitý dojemný výstup.
Trnka pojal Sen noci svatojánské jako svůj „Gesamtkunstwerk". V ohromující výpravě se střídá pompézní palác Thesea s dílnou řemeslníků a kouzelným lesem Oberona, Puka a Titanie s množstvím skřítků, elfů a zvířat. Všechno je umocněné nádhernou hudbou Václava Trojana, geniálního Trnkova souputníka, rozvíjející baletní a hudební pantomimu. Loutky tančí a hrají, každá podle svého charakteru a požadavku, situace, ať už je dramatická, lyrická či komická. Oproti minulým Trnkovým filmům bylo použito mnoho postupů vůbec poprvé. Natáčelo se několika kamerami současně, základní verzi na široké plátno - právě vynalezený cinemascop - a vedle toho na standardní formát. Také zvuk byl snímán stereofonně i monofonně. Poprvé byl využit pro natáčení „Eastman color" a mnoho nových materiálů v technologii loutek: modurit na hlavičky, latex pro nahá těla, ruce a krky... Poprvé byli přibráni dva animátorští elévové. Film měl také zatím největší počet triků a od doby Ptuškova Nového Gullivera (1935) největší počet loutek. Jenom v průvodu a závoji Titanie jich bylo přes sto. Ve filmu se také objevil zaručeně nejdelší záběr v dějinách animace - úvodní scéna má na cinemascopu kolem sto dvaceti metrů, což znamenalo naanimovat asi šest tisíc okének s pěti aktéry „v jednom kuse". (. . .)
Autor/Zdroj: Pojar Břetislav/
Loutková féerická adaptace slavné Shakespearovy hry. Jedno z vrcholných děl českého výtvarníka, animátora a loutkaře Jiřího Trnky je situováno do červnové noci, kdy se poblíž Atén odehraje příběh dvou nešťastně zamilovaných párů, divadlem posedlých řemeslníků a nadpřirozených bytostí. Tyto odlišné světy se střetnou v lese plném kouzel a všechny postavy tu prožijí svá snová dobrodružství. Mimořádný projekt, realizovaný po dobu dvou roků, vyvolává i po letech úctu a obdiv.
Program ART
Autor/Zdroj: /Kino ART
První širokoúhlý loutkový film na světě si vyžádal několik let příprav a práce, výsledek však ještě po více než čtyřiceti letech dokáže diváky nadchnout. Jiří Trnka (viz článek o výstavě z jeho prací) zde zúročil zkušenosti z předchozích filmů a plně využil schopnosti týmu animátorů, který vychoval. Dvěma technickými experimenty však byly širokoúhlý formát obrazu a barva. Pro snímání z někdy doslova několikacentimetrové vzdálenosti musely být z Francie dodány upravené objektivy systému Totalvision. Snímání probíhalo na tehdy nejkvalitnější barevný negativ Eastmancolor. Vznikaly zároveň verze na širokoúhlý i klasický filmový formát, materiál byl zpracováván v Paříži a premiérová širokoúhlá kopie měla zvuk zapsaný v magnetických stopách. Děj vychází ze stejnojmenné hry W. Shakespearea a rozvíjí fantaskní situace, které nelze doslovně realizovat na jevišti. — Athénský vládce Theseus chystá svou svatbu s královnou Amazonek Hippolytou. Do pompézních oslav se chystají zapojit i ochotníci mistra tesaře Kdouličky s příběhem o Pyramovi a Thisbe. Pravé drama se však odehrává u domu starého Egea. Jeho dcera Hermie uprchla s flétnistou Lysandrem do kouzelného lesa, ačkoliv ji má za ženu dostat voják Demetrius. Toho by zas chtěla žárlivá Helena. Lidský mumraj pozoruje z lesních houštin důstojný a mužný král elfů Oberon doprovázený hravým Pukem. Oberon se uchází o královnu vil Titanii a vyšle Puka pro kouzelnou květinu lásky na mořský ostrov. Květ však způsobí mnoho zmatků. Vyvrcholením všech událostí je svatební slavnost, kde v ochotnickém představení si nejlépe zahraje mladý tkadlec Klubko. Jiří Trnka ve filmovém ateliéru] Fantaskní lesní svět Oberona a Puka filmu umělecky dominuje, pověstný je rej lesních elfů a plášť Titánie složený z hemžích se malých lesních stvoření. Problémy se zaplněním prostoru širokoúhlého plátna se Trnka snažil řešit nápaditou kompozicí, detailem, děleným obrazem a dynamickým pohybem kamery. Vynikající jsou davové scény i jednotlivé herecké výstupy loutek (poprvé v Trnkových filmech mají realistické proporce latexových těl a pět prstů). Výborná hudba Václava Trojana vhodně ilustruje příběh, místy ji však ruší čtený komentář, který v původně ryze pantomimickém filmu nebyl Trnkou zamýšlen, nakonec ale byl doplněn pro lepší orientaci diváků v ději. Díky komentáři v podání jednoho herce film ovšem snadno plnil i exportní úkoly (anglickou verzi četl Richard Burton). Sen noci svatojanské zůstal dodnes ojedinělým dílem české i světové kinematografie. K podobně rozsáhlému dramatickému tvaru se již Trnka v další tvorbě nevrátil, i když nabytých zkušeností využil, např. v středometrážním loutkovém filmu Archanděl Gabriel a paní Husa (1964). Uměleckého vrcholu posléze dosáhl úsporným výrazem a myšlenkovou hloubkou ve svém posledním filmu Ruka (1965). O natáčení Snu noci svatojanské vytvořil pětiminutový dokument Skutečnost noci svatojánské režisér Václav Táborský. Nová kopie Trnkova filmu vyrobená pro Projekt 100 je zhotovena z původního negativu na moderním pozitivu Kodak a svou barevností (zejména správnou sytostí tmavých nočních odstínů) se blíží původnímu originálu.
Autor/Zdroj: /Kino AERO < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Film je součástí: Project 100
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 13.5.2011
Mnohokrát jsem již viděl tento animovaný film, dílo Jiřího Trnky a kolektivu spolupracovníků, rytířů českého umění. Jiří Brdečka, Česká filharmonie-nádherné dílo a fantastické dědictví. Technicky dokonalé.
