Sedmikrásky

Dvě mladé ženy, Marie I a Marie II, se rozhodnou být zkažené, protože svět kolem nich je také takový. A tak začnou hledat jakoukoliv legraci. Spolu zamotají hlavu několika postarším pánům, které pak nechají zaplatit velkou útratu a nakonec je posadí do vlaku. Okradou toaletářku, zahrávají si se zamilovaným mladíkem… ale to všechno jim nestačí, protože chtějí být ještě zkaženější. A také si uvědomují, že si jich lidé okolo nevšímají. Jednoho dne se dostanou do luxusního hotelu, kde je v sále připravena opulentní hostina. To je teprve ta pravá příležitost se vyřádit…

Provokativní moralistní groteska Sedmikrásky byla druhým celovečerním filmem Věry Chytilové (po realistickém dvojportrétu O něčem jiném). Film překvapil publikum, kritiku i oficiální kruhy svou silnou stylizací, která ho odlišovala od všech filmů tehdejší produkce. S podobně radikálním pojetím filmové estetiky přišla autorka i ve svém následujícím díle Ovoce stromů rajských jíme (1969). Pak následoval distanc až do roku 1976, kdy se autorce podařilo natočit hořkou komedii Hra o jablko.

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER

Dvě mladé dívky obě jménem Marie nemají co na práci, a tak sedí v plavkách opřené o dřevěnou stěnu. A rozhodnou se být zkažené.
Marie je pak pod jménem Jiřinka je v restauraci s nějakým pánem. Kamarádka sem přichází jako že je její sestra Jarmilka. Holky se nacpou a vyprovodí pána na vlak.
Pak jsou opět v nějakém podniku, kde Dělají ostudu a jsou vyvedeny.
Dívky pak mají další oběť v restauraci, okradou wecebábu a zapálí jakési girlandy.
Další obětí v restauraci je již dosti starší pán, snad i děda. Ten dobíhá i s děvčaty již rozjetý vlak.
Holky pak blbnou s melounem, koupou se spolu ve vodě s mlékem a pak si nakradou kukuřice. Blbnou I s nůžkami a jedou malým výtahem na potraviny. Tak se dostanou až k bohaté hostině. Holky něco sní a pak se houpou na lustru.
Nakonec se ocitají ve vodě, kde volají o pomoc...

Po dokumentárně laděném celovečerním debutu O něčem jiném (FP 46/63) natočila Věra Chytilová jedno ze stěžejních děl československé nové vlny, bizarní satirickou grotesku Sedmikrásky (1966, FP 16/67), předznamenávající její spolupráci se scenáristkou a výtvarnicí Ester Krumbachovou a s kameramanem Jaroslavem Kučerou. Výjimečný snímek se dočkal po letech digitální verze, již uvádí AČFK v Projektu 100-2012 (spolu s jednou kopií 35mm a formátem DVD-K). Experimentálně laděný film dodnes neztratil nic na svých kvalitách a stále překvapuje originální tvůrčí invencí a využitím neotřelých audiovizuálních postupů ve všech vrstvách vyjadřovacích prostředků. Dominuje tu práce s prudkým střihem a s výtvarně koncipovanými pasážemi, kde se uplatňují mj. barevné virážování nebo nápadité „koláže“ (připomínající Jana Švankmajera), ale i excentrické kostýmy a líčení. Titulními „sedmikráskami“ jsou dvě dívky Marie (v podání nehereček), jež se rozhodnou být vzhledem ke zkaženosti světa také zkažené, a podle toho se začnou chovat. Nemají žádnou minulost a pohybují se v kruhu, tvořeném jejich malým bytem, plovárnou, několika nočními podniky a nádražím. Provokují svým chováním a pitvořením, ale jejich „akce“ nakonec nemají zamýšlený účinek. Když se po zpustošení připravené hostiny začnou topit ve vodě, slíbí, že už budou hodné, pracovité a šťastné. Po svém se pokusí napravit to, co pokazily... – Podle Chytilové bylo „v groteskním filozofickém dokumentu“ tvůrčím záměrem upozornit na povrchnost určitého životního stylu ve světě pseudohodnot a pseudovztahů, na nebezpečí pozérství (jdoucího až na hranici smrti) i na neschopnost být sám sebou. Sedmikrásky se vymykají z civilismu nové vlny a svou experimentální povahou a formou podobenství dodnes mohou vzbuzovat rozdílné divácké reakce. Svého času se staly (spolu s Němcovým snímkem O slavnosti a hostech) předmětem interpelace poslance Jaroslava Pružince v Národním shromáždění (květen 1967), stěžujícího si na to, co se natáčí za „dělnické peníze“. – Digitální verze vznikla v roce 2008 v rámci projektu Media EU nazvaného Europe’s Finest (podporujícího archivní filmové dědictví). Byla realizována z distribuční kopie ve stavu 1, zapůjčené NFA, ve spolupráci belgických firem HovelorD a XDC SA. – Upozorňujeme na to, že v původním textu ve FP 16/67 jsou některé epizody, jež byly patrně v definitivní verzi vystřiženy.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2012/10

Epizodická koláž ze života dvou mladých dívek, která svou exhibicionistickou provokativností a unikátní obrazovou stylizací vyvolala dokonce interpelaci v socialistickém Národním shromáždění. Amorálně vyhrocená moralita o tom, že i hra má mít svá pravidla a že z rybí polévky už akvárium nevyrobíš.

Co asi nad Sedmikráskami trápilo poslance Jaroslava Pružince, když je jménem svým i dalších kolegů označil v květnu 1967 za „zmetek", který nemá s „ideály komunismu nic společného"? Mohl jim vůbec rozumět? Dvě dívky stejného jména Marie se tu nudí a z nudy tropí nejrůznější schválnosti svému okolí i sobě navzájem. Nerespektují žádná pravidla chování a nejčastější obětí jejich nevázaných žertíků jsou starší seladoni, kteří by si s nimi rádi užili. Místo toho jsou oholeni, zesměšněni a pak nemilosrdně vyprovozeni na vlak domů. To je však stále málo, „čas prchá" a Marie touží udělat „něco velkého". Podaří se jim to při chamtivé likvidaci připravené hotelové hostiny. Jejich nájezd končí katastrofou, po které si už chtějí
přestat hrát a dokonce usilují o nápravu následků svého počínání. Jenže jednou zničený svět se rekonstrukci vzpírá a pohlcuje i ni-čitelky. Do výbuchů a válečné vřavy zní pak závěrečné věnování filmu „těm, kteří se rozhořčují pouze nad pošlapanýnm salátem". Vlastně tedy i Pružincovi, který se podobně rozhořčil nad Sedmikráskami, aniž by viděl, že jsou jen metaforou mnohem širší destrukce společenské. Anebo že by naopak tu metaforu pochopil, a právě její poselství ho rozlítilo? Ať tak či tak, Sedmikrásky jsou sice filmem poněkud enigmatickým a pro někoho i dnes těžko stravitelným, zároveň však dílem utržené tvůrčí svobody, zábavy a svrchované vizuální imaginace,
(luk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Provokativně moralizující groteska o dvou dívkách, které se rozhodly být zkažené, protože „se jim na tom světě všechno jenom kazí“. Podle slov samotné režisérky jsou zakleté „do bludného kruhu pseudovztahů a pseudohodnot, což nutně vede k prázdnotě životních forem, k pózování, ať už ve zkaženosti nebo ve štěstí.“ Druhý celovečerní snímek Věry Chytilové se vyznačuje rafinovaně neobvyklou formou vyprávění, sžíravou ironií a nápady hýřícími obrazy, které tehdejší puritáni považovali za skandální. Za husákovské normalizace se Sedmikrásky staly odstrašujícím příkladem dekadentní tvorby a pečlivě střeženým trezorovým titulem. Experimentálně pojatý snímek se stal nicméně filmovou klasikou, k níž se vrací stále nové generace diváků. Na výtvarné stránce filmu spolupracovala Ester Krumbachová, za kamerou stál Jaroslav Kučera.
Kino AERO

Provokativně moralizující groteska o dvou dívkách, které se rozhodly být zkažené, protože " se jim na tom světě všechno jenom kazí".

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Sedmikrásky jsou druhým celovečerním filmem režisérky Věry Chytilové. Vypráví o životě - nebo snad lépe o způsobu života - dvou anonymních dívek, příznačně nazvaných Marie I a Marie II, zakletých, podle slov autorky, do „bludného kruhu pseudovztahů a pseudohodnot, což nutně vede k prázdnotě životních forem, k pózování, ať už ve zkaženosti nebo ve štěstí." Rozhodně nelze tvrdit, že obě navenek tak veselé, ale ve skutečnosti smutné dívky a tragické hrdinky tohoto filmu jsou typickými zástupci mladé generace. To ale také nebylo autorčiným úmyslem. Naopak, právě absolutní zkresleností těchto postav, koncentrací nesmírného množství relativně negativních prvků na plochu velmi malou, se Chytilová pokusila o kritiku životního stylu, jehož jednotlivé prvky, opět podle jejího vyjádření, nese ve větší či menší míře každý z nás i ve svém typizovaném a spořádaném životě. V tomto smyslu lze přijmout autorčinu charakteristiku filmu jako „groteskního filosofického dokumentu".
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Provokativně moralizující groteska o dvou dívkách, které se rozhodly být zkažené, protože „se jim na tom světě všechno jenom kazí“. Podle slov samotné režisérky jsou zakleté „do bludného kruhu pseudovztahů a pseudohodnot, což nutně vede k prázdnotě životních forem, k pózování, ať už ve zkaženosti nebo ve štěstí.“ Druhý celovečerní snímek Věry Chytilové se vyznačuje rafinovaně neobvyklou formou vyprávění, sžíravou ironií a nápady hýřícími obrazy, které tehdy mnozí moralisté považovali za skandální. Sedmikrásky se ve své době staly předmětem parlamentních interpelací, později (za husákovské normalizace) pak odstrašujícím příkladem dekadentní tvorby a pečlivě střeženým trezorovým titulem. Experimentálně pojatý snímek se stal nicméně filmovou klasikou, k níž se vrací stále nové generace diváků. Spoluautorem námětu je Pavel Juráček, na výtvarné stránce filmu spolupracovala Ester Krumbachová, za kamerou stál Jaroslav Kučera.

Autor/Zdroj: /Kino AERO