Sarajevský atentát

Po atentátu stačil arcivévoda ještě říct své ženě: "Neumírej, zůstaň naživu pro naše děti." Ve filmu však tento detail chybí.

Film se mi líbí, ale v souvislosti s mým rostoucím zájmem o chorvatskou hudbu jsem až teď zjistil malou "historickou nesrovnalost". V jedné scéně atentátníci sedí v hostinci a jeden z nich, tuším že Nedjeljko Čabrinović (ztvárněný Radošem Bajićem) zpívá s kytarou píseň "Adio mare" v r. 1914. Autor písně Adio mare Vlaho Paljetak však v té době učil na Hvaru a Visu. Do světa umění vstoupil až v roce 1919 jako herec Záhřebského divadla a hudbou se začal zabývat až někdy po r. 1925. Tudíž v r. 1914 byla píseň "Adio mare" ještě v nedohlednu". Nicméně to kvalitám filmu nic neubralo a protože "Adio mare" mám rád, jsem rád, že zazněla i v tomto filnu, i když poněkud časově disproporčně. :-)

Když kolona projíždí po třídě Appel v Sarajevu, z davu vystoupí jeden z atentátníků Nedeljko Čabrinović a do auta s arcivévodou a jeho ženou vhodí bombu. Ve filmu ji sám František Ferdinand d'Este pohotově chytí a vyhodí ji mimo vůz, kde bomba exploduje. Ve skutečnosti však bombu z auta vyhodil generál Oskar Potiorek, který cestoval ve stejném voze. Některé zdroje, jako např. wikipedia, dokonce uvádějí, že se bomba sama odrazila od části vozu na chodník.