Rozsudky soudce Ooky [TV inscenace]

Krásná studiová pohádka
Podle mého soudu jedna z   nejlepších studiových   pohádek.
Velice dobrá   je předloha a její   zpracování - nabízí mnoho   moudrých a hlubokých   myšlenek, které jsou stále   aktuální pro   přemýšlivější děti i   pro dospělé - především o   právu, spravedlnosti, našich   právech a povinnostech...   Soudce Ooka je tak oddán   spravedlnosti, že si stále   nestíhá připravit svůj   čaj a vypít si v klidu   šálek čaje. To se mu   podaří až v závěru s   pomocí jeho věrného   sluhy.
Ráda bych si s   dětmi přečetla i   literární předlohu   Věnceslavy Hrdličkové,   abych mohla srovnat s   filmovým zpracováním.
Ač má pohádka poměrně   jednoduché kulisy, jak už to   u studiových pohádek bývá,   brněnští herci zde hrají   většinou velice dobře a   tvůrci si dali záležet   také na kostýmech, líčení   a účesech herců. Vše tak   opravdu ladí s atmosférou   Japonska, kterou jsem ale   nepoznala jinak než z   filmů.
Podle mého   názoru o třídu lepší než   podobná pohádka "O   chytrém šachovi" z roku   1983 - kde se mimo jiné   myslím vyskytuje ta příhoda   s ukradenou vůní, kterou tu   někdo postrádal.

Dávám poměrně vysoké   hodnocení této pohádce.   Ačkoliv ty japonské nejsou   zrovna můj šálek kávy,   Rozsudky soudce Ooky mám   ráda, s chutí se na ně   podívám při každé   repríze. Postava moudrého   muže, vynášejícího   spravedlivé rozsudky, je   možná přílišným   ztělesněním ideálů,   nicméně bez vtíravosti,   naopak - brněnští herci zde   podávají příjemné   výkony, na které se i po   letech stále hezky kouká. V   neposlední řadě je to   přímo pan Donutil, mezi   jehož fanoušky rozhodně   nepatřím, ale postava Ooky   mu byla přímo šitá na   tělo. Pohádka splňuje svůj   účel - mluví o dobru,   spravedlnosti a vyzdvihuje   lidský charakter. Dívám se   na ni opravdu ráda, proto i   tak hodnotím.

Na tuto ateliérovku snad   nikdy nezapomenu. Viděl jsem   ji tolikrát, že to snad ani   není pravda. Dodnes ji znám   téměř nazpaměť.
Ikdyž je fakt, že už   jsem ji pár let neviděl, tak   na tom nic nemění, že se   mně vždycky líbila a bude   líbit.

Někdo takový by byl potřeba   vždy a všude. Moudré   rozsudky nebo odhalení   totožnosti, občas i trochu   vtipné. Jen mám pocit, že   to mělo víc dílů, nebo byl   zkrácen. Kdysi jsem viděl   rozsudek, který tu tentokrát   nebyl: chudák si čichl   vůně linoucí se z   restaurace, majitel chtěl   zaplatit. Ooka chudého nechal   zaplatit, ale majiteli poskytl   jen ten zvuk cinknutí mincí,   a peníze chudému vrátil.

Inteligentní pohádka, z   níž i přes laciné   studiové zpracování dýchá   atmosféra orientu. Povedené   barvité kostýmy a plejáda   známých i méně známých   brněnských herců, které   známe třeba jen z dabingu.   Donutila jakožto baviče moc   nemusím, ale tady mu role   rozvážného soudce sedla   přímo na míru. Někdo by   mohl namítat, že děj se   straně vleče a mnohé scény   jsou zbytečně rozvláčné,   ale tak to má být, aby byla   zachycena autenticita   neuspěchaného období   císařského Japonska. Jedna   z nejlepších českých   studiovek.

Tak tuto pohádku jsem nikdy   neměla ráda (klasické   sobotní nebo nedělní   pohádky po obědě). Podivná   studiová vize jakoby Japonska   mě naprosto neuchvátila,   spíše působila lacině a   jednoduše. Také příběh je   spíš morálním ponaučením   než pohádkou a celková   atmosféra je ponurá.