Řeka

Jeden z neprávem   opomíjených světových   unikátů českého filmu.   Jednoduchý příběh, který   trochu připomíná našeho   malého posázavského Moby   Dicka (téměř osudový   zápas se štikou), je   zarámován do tklivých   poetických obrázků života   na venkově (nádherně   primitivního), do lesů a   vod, do čistoty bosého lidu   i letní přírody.

Zvláštní nostalgie...
...vyvěrá z tohoto filmu,   jehož uvedení v televizi   jsem opravdu uvítala. Je   těžké ho hodnotit. Budu -   li upřímná, je na mne   příliš prošpikovaný   lyrikou, ale ruku na srdce -   je z roku 1933 a k tomu je   třeba přihlížet. Nemusím   příliš podobná   melodramata, nicméně na dobu   svého vzniku je to velmi   slušný počin. Fascinující   je oduševnělá dívčí   tvář čtrnáctileté Jarmily   Beránkové v roli Pepičky,   škoda, že po válce pak již   téměř vymizela tato   krásná nadaná herečka z   filmového plátna. Pravda,   přešla k dabingu a tam   zanechala také kus kvalitní   práce. Pozastavila bych se   ještě nad Vášou Jalovcem,   nikdy předtím ani potom se   již neobjevil v českém   filmu a je to další z těch   jmen, o nichž není   dohledatelná žádná stopa,   osud...Možná se mi někdy   splní mé velké přání a o   ztracených hvězdách a   hvězdičkách meziválečné   éry se dozvím něco víc...

Krásný lyricko-poetický   film posloužil nám také   jako jako přírodní oslava   krás české země: malebné   krajinné záběry,   vykreslují např. ranní   rozbřesk, kdy se nad   poklidnými vodami Sázavy   trhají cáry ranní mlhy, v   jiné podobě se tu zjevuje   stejná scenérie v čase   večerního soumraku. Na tento   film a vůbec na tento žánr   přírodního lyrismu,   později navazovali svými   velkými filmovými díly   takový režiséři jako byli   F.Čáp a V.Krška či   Vojtěch Jasný (Touha).