Raya a drak

Raya a zklamání
Mezi námi, já miluju draky,   miluju exotiku a miluju drsný   holky, takže v mém   případě měl Disney laťku   dost nízko. Podle traileru   jsem se fakt těšila, že to   bude super. A jako jo, ta   animace je pěkná, ale to od   filmu z velké produkce a   pěkných pár mega tak nějak   čekáte, ne? Vizuál postav   je de facto tentýž, jaký si   Disney jede už léta,   líbivé ksichtíky co   neurazí, ale nadchnou fakt   jen ty děti. Kumandra sama o   sobě je zajímavá, to se jí   nedá upřít, nicméně ona   sama o sobě to neutáhne. Co   se děje týče, začíná to   slibně. Jenže jak jde čas,   začíná se to kazit.   Největším zlem je   paradoxně postava Sisu,   která sakra nedokáže   pochopit, že svět se krapet   změnil. Pokud jste čekali,   že to bude právě ona, kdo   bude muset projít poznáním,   že je tak nějak mimo,   pletete se. Naopak Rayina   nedůvěra, která je v   kontextu naprosto   pochopitelná(a jedním z   důvodů, proč jsou obě   dámy stále naživu), je   hlavním problémem, který je   třeba odstranit.
Místy jsem měla pocit,   že se do filmu promítají   zoufalé sny tvůrců   uvězněných na homeofficu,   který jim poodhalil, že u   nich doma trvale vládne   anarchie.
Samotný   námět: najdi a slož něco,   co zastaví někoho, je   originální asi jako pizza od   Vietnamce, což by nevadilo,   kdyby to bylo podané nějak   inteligentně. Ovšem   zpracování, které na dálku   řve: tak jim kurva věř, i   když na tebe míří   pistolí, je cokoli, jen ne   inteligntní. Vysvětlujte si   pak juniorovi, proč nesmí   nikam chodit s tím pánem v   parku! Myšlenka, že   člověku, který tě zradí,   je nutno dát druhou,   případně třetí šanci, mi   přijde v kontextu dnešní   doby silně nebezpečná, až   toxická.
Co se konce   týče, moc to nezachránil.   Pár filmů, kde chybí   potrestání záporné síly,   už jsem viděla, ale tenhle   to podal snad úplně   nejhůř. Je naprosto jasné,   kvůli komu šel svět do   kopru. Víte, kdo vám celou   dobu pije krev, ale žádné   satisfakce se vám nedostane.   Jistě, potrestání by do   přehnaně utopického konce,   kdy se z minuty na minutu   zakope pětisetletá   válečná sekera, moc   nezapadalo. Přesto si trvám   na tom, že se na to, kdo to   celé podělal, nemělo   zapomenout. Přitom by   stačilo, kdyby se viník   třeba, já nevím, omluvil?   Vyjádřil lítost a   poděkoval? Jasně mladá   Namaari se za celý film   trochu „pohne“, ale to   nestačí, protože je všem   beztak jasné, že ona jenom   poslouchá. Na konci se tak   všichni poobjímají a celá   Kumandra se projde po mostě,   viníci vedle obětí a všem   je to šumák.
Po   pravdě řečeno, film je   docela fajn do chvíle, kdy   Sisu otevře pusu, protože   pak vás taky dost dobře   může postihnout takzvaný   syndrom protáčejícíh se   očí, který vás přejde až   po titulkách.