Ráno v Benátkách

Pondělí ráno. Vincent vstává v pět hodin, nasedá do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Po návratu domů by nejraději maloval, samotu jeho ateliéru však permanentně narušují rodinné povinnosti. Práce, žena i děti mu ze života dělají peklo, a tak si jednoho dne koupí lístek do Benátek a bez varování odjíždí. Po dlouhé době se dokáže radovat z obyčejného dne, prochází se městem a potkává jistého Carla, který mu nabídne nocleh. Ráno je oba nezvykle brzo probouzí budík. Je pondělí a Carlo musí do továrny, kde se nesmí kouřit a kde se hodně a jednotvárně pracuje. Vincent raději cestuje dál, neznámo kam, a když se po zhruba osmi měsících jednoho večera opět ukáže ve svém stavení kdesi na francouzském venkově, zjišťuje, že rodina si jeho nepřítomnosti málem ani nevšimla. Ráno tedy v pět hodin vstane, nasedne do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Snímek byl na letošním Berlinale oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Vincentovi, továrnímu dělníku utápějícímu se v monotónnosti života v ospalém francouzském městečku jednoho dne dojde trpělivost a bez vysvětlování opustí rodinu i své dosavadní nudné živoření. Na cestě za svěžím vzduchem se dostává až do Benátek. Brzy však zjišťuje, že životy nových přátel se - až na drobné a zprvu osvěžující detaily - podobají rutinní existenci, kterou opustil.
*****

Vincent (Jacques Bidou) každé ráno v pět hodin nasedá do svého rozhrkaného auta a odjíždí na nádraží. Ve vlaku se nesmí kouřit, stejně jako v začouzené chemičce, kam dojíždí spolu s ostatními dělníky a kde pracuje jako svářeč. Na jedinou ranní cigaretu Vincentovi musí stačit kratičká cesta od schůdků železničního vagónu k tovární bráně. Ani doma se necítí o mnoho lépe. Žena Josephine (Anne Kravzová-Tarnavská) po letech rutinního soužití manžela ani příliš nepotřebuje a synové Nicolas (Dato Tarielashvili) a Gaston (Adrien Pachod) jsou nejspokojenější, když je otec nechá na pokoji a mohou se věnovat svým koníčkům. Na vlastní zálibu - malování - se ovšem Vincentovi v permanentním domácím ruchu nějak nedostává klidu. Podobně monotónní je i život v malém francouzském městečku, kde Vincent žije. Soused Albert chodí na stále stejné procházky, pošťák se nepřestává bavit pročítáním korespondence svých bližních a mladý kněz využívá dalekohledu ke špehování půvabné sousedky. Není divu, že Vincentovi jednoho dne dojde trpělivost a že bez vysvětlování opustí rodinu i své dosavadní nudné živoření. Na cestě za svěžím vzduchem a nerušeným pokouřením se dostává až do Benátek. Brzy však zjišťuje, že životy jeho nových přátel se - až na drobné a zprvu osvěžující detaily - podobají rutinní existenci, kterou opustil. Dokáže Vincent najít cestu zpátky domů, aby zjistil, zda se tam během kuřácké pauzy, kterou si dopřál, přece jen něco nezměnilo?
Ráno v Benátkách je stylově brilantní metaforou dotýkající se tajemství, které v sobě může skrývat každá sebeobyčejnější lidská existence. Středobodem vyprávění je obyčejný Francouz středního věku Vincent v podání producenta Jacquese Bidoua, který propadá pocitům všednodenního odcizení v zaměstnání i v lůně vlastní rodiny. Po návratu z práce v chemičce totiž zjišťuje, že jeho dva synové i jeho manželka žijí své uzavřené životy, do kterých už dávno přestal mít přístup. Pokud si děti s někým rozumějí, je to Vincentova stará matka (Narda Blanchetová), která na ně má čas a která s nimi proto dokáže navázat přirozený lidský kontakt. Podle režiséra Otara Ioselianiho jsou svazky mezi rodiči a dětmi v moderním světě zpřetrhány tím, že otcové i matky tráví příliš mnoho času v práci a že se tomuto koloběhu podřizuje i rytmus rodinného života. Odcizení svázané s každodenním pracovním rytmem i s rutinním soužitím uvnitř rodinné komunity a samota, kterou trpí všechny postavy filmu bez ohledu na národnost, pohlaví či společenský statut, se podle něj netýká jen takových lidí, jejichž prototypem je dělník Vincent. Je společné bohatým i chudým, mužům i ženám – a sociální aspekt je proto ve filmu Ráno v Benátkách jen jedním z prvků, které mají vliv na hrdinovy pocity útlaku a nesvobody. Dalším a neméně metaforickým prvkem vyprávění je zákaz kouření, který pro Vincenta platí na cestě do práce i během pracovní doby. Ten je jen nejviditelnějším z monotónně vštěpovaných a opakovaných zákazů a příkazů, kterými se člověk v civilizované společnosti musí řídit, ať se ocitne v práci, doma nebo mezi přáteli.
Východisko v úniku z těsné klece svého osudu hledá hlavní hrdina filmu, Vincent, v odjezdu do města zosobňujícího na evropském kontinentě eleganci a snovou exotiku - do Benátek. Neúprosný, možná zlomyslný, ale rozhodně spravedlivý osud ho ovšem provází na každém kroku jeho smělého putování za svobodným povětřím a nerušením pokouřením. U svých nových italských přátel totiž nalézá vlastně tentýž nesvobodný prostor, jaký opustil doma. Jeho benátský protějšek Carlo žije stejně rutinním rodinným životem jako Vincent, chodí do podobné továrny – a také on má kvůli všeplatnému zákazu kouření ráno vyměřený jen kratičký okamžik k tomu, aby mohl holdovat své kuřácké vášni. Ráno v Benátkách tak sice člověk může jednou zahájit na domovní střeše s výhledem na lagunu, mnohem pravděpodobněji a častěji je však stráví ve vlaku na cestě do práce. Zatímco se Vincent pokouší přebít rozčarování další, ještě exotičtější cestou do Egypta, doma se zatím svět nepatrně pohnul a změnil se. Potulní Romové v městečku domestikovali krokodýlka, který poslouží Vincentovu synovi jako předloha pro draka na kostelní fresce se svatým Jiřím. Druhý hrdinův potomek, kterého hraje režisérův syn Dato Tarielašvili, zase konečně vzlétne na svém podomácku vyrobeném vznášedle. Zdá se, že vrátit se domů k dětem a ženě a znovu nastoupit do vlaku každodenní rutiny nemůže být pro navrátilce trvale deprimující, když se naučí nebýt otrokem své životní situace a vnímat drobné posuny, nově se rodící vztahy a kouzelné detaily navenek nudné, těžkopádné a fantazii svazující všednodennosti. Vyprávění o nemožnosti útěku je v tomto smyslu i osobní konfesí autora, který v sobě sice i po letech prožitých v exilu nosí touhu po ztracené vlasti, ale který nezapomíná, že osamělostí a monotónností života trpí stejnou měrou lidé kdekoli na světě.
Zajímavostí snímku jsou jeho vazby na autorovo předchozí dílo Sbohem, můj sladký domove (1999). Původně mělo jít dokonce o pokračování (v závěru zmíněné poetické komedie otec odchází od rodiny, stejně jako Vincent v úvodu Rána v Benátkách.) Oba filmy však nakonec spojuje především vypravěčská poetika svázaná s epizodickou vypravěčskou strukturou rezignující na klasickou dějovou stavbu a se smířlivostí k chybám a slabinách jednotlivých protagonistů. Ráno v Benátkách je dalším Ioselianiho dílem pojatým jako poetické podobenství o možnostech volby životního osudu, které ovšem za normálních okolností nejsme schopni vidět, natož využít.
Podobně jako ve svých předchozích filmech Iosseliani ani tentokrát nezapře své dokumentaristické kořeny. Uvolněná stylizovanost vyprávění je vyvažována jednak téměř důsledně obsazenými neherci, jednak natáčením v reálných prostředích: filmový štáb skutečně strávil značnou dobu na francouzském venkově a potom v italských Benátkách, kde autor využil možností koprodukce a doobsadil svůj film italskými naturščiky. Skutečná je i chemická továrna, v níž Ioseliani inscenoval úvodní sekvenci z Vincentova zaměstnání včetně havárie a jejíž sesterská provozovna čtyři nebo pět měsíců poté vyletěla do povětří.
Scény z továrny, které kritika přirovnává ke klasickým momentům Chaplinovy Moderní doby či sekvencím ze snímků francouzského režiséra Jacquesa Tatiho, ovšem „dokumentární“ zadání překračují v okamžiku, kdy si režisér začne pohrávat s různobarevnými dýmy a tekutinami a kdy prvky mechaničnosti hrdinovy práce povyšuje na situační gagy. V té chvíli se skutečnost mění v tragikomedii, která sice koření v nám známé realitě, ale která nám umožňuje získat nad ní osvobozující, hravý a bezpečný nadhled – právě takový, kterého nakonec možná dosáhne hrdina filmu. Sám před sebou totiž sice neunikne, ale žádná životní situace nemusí být tak beznadějná, jak zpočátku vypadá.
28. Letní filmová škola

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola


Ráno v Benátkách je stylově brilantní metaforou dotýkající se tajemství, které v sobě může skrývat každá sebeobyčejnější lidská existence. Středobodem vyprávění je obyčejný Francouz středního věku Vincent, který propadá pocitům odcizení v zaměstnání i uprostřed vlastní rodiny. Není divu, že mu jednoho dne dojde trpělivost a že bez vysvětlování opustí rodinu i svůj dosavadní život. Na cestě za svěžím vzduchem a nerušeným pokouřením se dostává do Benátek. Na každém kroku jeho smělého putování za svobodou ho však provází neúprosný, možná zlomyslný, ale rozhodně spravedlivý osud. Film Ráno v Benátkách nabízí příležitost znovu vstoupit do živoucného a hluboce lidského světa jednoho z nejzajímavějších a nejoceňovanějších evropských filmařů současnosti. Film získal svému autorovi na letošním MFF v Berlíně Stříbrného medvěda za režii a cenu FIPRESCI.

Autor/Zdroj: /mraveniště

Nový snímek známého gruzínského režiséra trvale žijícího ve Francii, Otara Ioselianiho, Ráno v Benátkách (přesný překlad originálního názvu je Pondělí ráno) nezapře vazby na režisérovo předchozí dílo Sbohem, můj sladký domove (FP 11/2001). Avšak zatímco bonvivánský šlechtický otec v závěru zmíněného filmu od rodiny s lehkým srdcem odchází, hrdina snímku Ráno v Benátkách, dělník Vincent, se k ní po dočasném útěku naopak vyrovnaně vrací… - Vincent žije v malé francouzské vesnici a jeho dny jsou jeden jako druhý. Ráno v pět vstane, jede autem na nádraží a odtud vlakem do chemičky, kde pracuje jako svářeč. Během dne nemá čas vykouřit si v klidu aspoň jednu cigaretu. Manželka ho má spíše za údržbáře zchátralého domu, jeho dva synové mají svůj vlastní svět a nestojí o to, aby jim do něho zasahoval. Totéž platí o Vincentových rodičích, žijících odděleně. A na jeho koníčka, malování, se Vincentovi nějak nedostává času. Proto není divu, že jednoho dne stárnoucí muž před branou do fabriky neuhasí cigaretu a místo do práce se vydá do světa… Načas skončí v Benátkách, které díky svému novému příteli Carlovi pozná z odvrácené „neturistické“ strany. - Obyvatelé vesnice i lidé, s nimiž se Vincent setkává na své cestě, jsou svérázné postavy, počínaje Vincentovým starším synem, zarputilým konstruktérem (v podání režisérova syna Data Tarielashviliho) a konče zchudlým benátským šlechticem. Poeticky laděný snímek je mozaikou humorných, bizarních, metaforických i nostalgických minipříběhů. – Natáčelo se (jak je ostatně režisérovým zvykem) v reálných prostředích a většinou s neherci. V hlavní roli se poprvé objevuje jeden z nejvlivnějších francouzských producentů Jacques Bidou, majitel pařížské společnosti JBA production. – Snímek je mj. nenápadným holdem zlozvyku kouření cigaret (podobně jako některé filmy Jima Jarmusche nebo Waynea Wanga).
-kat- Filmový přehled 2002/8

Autor/Zdroj: -kat-/Filmový přehled