První den mého syna

Tak trochu psychologický   příběh upozorňující na   poflakující mládež, jehož   děj se převážně dívá na   jejich myšlenkové pochody.   Film se ještě veze ve stylu   tzv. nové vlny, takže podle   toho také vypadá. Začíná   to zcela nevinně. Dělník   Oldřich Olejník je   štěstím bez sebe z   narození svého prvního   dítěte a oslavuje to jak se   dá. Když se však následně   ocitne v podivné partě,   nastávají společenské   podivnosti překračující   hranice veškeré morálky a   zodpovědnosti. Jeden z nich   ho však zaujme a pokusí se   mu v životních trablech   pomoci. Podaří se mu to? Z   dnešního pohledu je to   herecký koncert mnoha ve své   době mladých, dnes velice   známých herců, mezi nimiž   dobře vynikl i Vladimír   Pucholt, byť svojí rolí   nijak nepřekvapil. Z   příběhu vyznívá ohromná   moralita a není divu. Jsou tu   proti sobě postaveny dvě   životní události, které   bezesporu zná každý rodič.   Radost z narození dítěte a   starosti v době jeho   dospívání. Kromě   psychologie a bujaré nálady   snímek obsahuje i něco z   artového pohledu. Krape se to   místama sice pere, ale   celkově to není zase až tak   špatné, jak to zpočátku   vypadá. Tady zkrátka nejde o   žádnou zábavu, ale o   vážnou věc, která stojí k   zamyšlení. Nakonec, daná   problematika se nijak nemění   u žádné generace, takže se   nejedná o nic výjimečného   ani dnes.

Hloupý film o chlastu, o   absencích v práci, vidíme   zde neherce, které   přemlouvají naše kapacity,   film, na kterém je vidět,   že zestárl, v době vzniku   možná měl cenu, buď byl v   trezoru, nebo již neměl cenu   hned na začátku. Kostka s   Pucholtem tomu propadáku   neměli šanci zabránit.   Nuda....

Asi jsem barbar, ale vůbec   jsem nepochopil to, co by na   tomto filmu mělo být tak   úžasného, aby si zsloužil   vyšší hodnocení než pět.   Pucholt zde dokazuje, že   býval skvělým hercem. Toho   grazlíka hrál tak dobře,   že člověk měl chuť mu   jednu výchovnou facku vrazit.   Pozitivní na filmu je i to,   že funguje jako dokument   doby. Děj filmu je nudný.   Hlavnímu hrdinovi se v   porodnici narodí kluk a   celému světu to dává   najevo. A pak má tendence se   starat o jinýho mladýho   kluka, se kterým se náhodně   setká na záchytce.
Zajímavé je vidět, že   i herci jako Petr Kostka,   Luděk Munzar či František   Němec byli mladíčky a   zaznamenala to filmová   kamera.

Dlouho jsem neslyšel   uřvanější film. Hlavně   Jiří mi tím lezl silně na   nervy. Snímek nemá   začátek, nemá konec, nemá   myšlenku. Nebo snad ano, ale   je hluboce ukrytá. Rodinné   vztahy a osobní mindráky. To   bude asi ono. To budou ty   myšlenky tohoto filmu.   Nebavilo mne to, silně jsem   se nudil, ale dokoukal.