FDb.cz > Profesor Poležajev (1937) > Tisk

Profesor Poležajev (1937)

"Profesor Poležajev" byl sovětský film, který při uvedení do našich kin, dostal titul "Delegát baltického loďstva", patrně proto, aby o to víc vynikla jeho tzv."bolševická tendence". To nebylo vůbec třeba: již touto pravicovou tendencí tak řvavou a vtíravou bylo dost ublíženo tomuto dílu, které mělo jinak mnoho uměleckých hodnot v režii a ve výkonech hlavních postav filmu. Cenzura jej propustila bez obav, ale známe to i z dneška, kdy tendence, která se podává formou pouťových vyvolavačů u komediantských bud, aby zlákali návštěvníky, tendence po vzoru mravoučných povídek rozlišovala lidi na dvě skupiny, idealistické, obětavé, vědychtivé, statečné, jemnocitné bolševiky a na sobecké, zbabělé, přihlouplé a poťouchlé jejich odpůrce, je příliš průzračná a naivní, než aby mohla být nebezpečná jen poněkud přemýšlícímu člověku.

Tak se stávají nechtěné humornými scény, které měly být asi smrtelně vážné: Profesor Poležajev přednáší bolševickým námořníkům na válečné lodi ve chvíli, kdy se na petrohradských ulicích střílí, o fyziologii rostlin a oni mu naslouchají v ustrnutí, jak si asi představujeme náhlé usnutí všeho živého v zámku "Šípkové Růženky". A přes to vše má film své klady. Předně základní ideu, pojatou ze stanoviska obecně lidského, jak člověk vědec, zestárlý ve službách vědy a zkrušený neuznáním dovede své vědění a své poslední síly obětovat myšlenkám, jimiž se domnívá sloužit blahu lidu a vlasti. Ovšem takový Poležajev by mohl být stejně demokratem, fašistou nebo náboženským zanícencem a nebyl by věru méně úctyhodný.

Převedeno do tendenčního filmu, znamená to jen šablonu přetřít jinou barvou. Druhým a největším kladem filmu, pro který se dá nejvíc litovat jeho přehodnocení neodytnou tendencí, je režie (až na uklouznutí při zmíněné scéně na lodi) a hra hlavních představitelů. Profesor Poležajev Nikolaje Čerkasova, je vzácný typ člověka, který nezpyšnělého slávou, s krásnou prostomyslností oddaného práci a službě myšlenky, kterou považuje za dobrou, chvílemi stařecky dětinského a umíněného. Vedle něho jeho družka Marie Alexandrovna v podání Marie Domašové, žena oddaná, mírná a věřící. I sovětskému komisaři Bočavovi propůjčil Boris Livanov mnoho lidsky sympatických rysů, jako je jímavá prostota námořníka Alexandra Melnikova. Vedle nich bezpočet různých lidských typů, rozlišených povahou a poměrem k hlavní myšlence filmu, jak to dovedou vytvořit jen velké ruské filmy.  Autor: Asmodej

režie:
Josif Chejfic, Alexandr Zarchi

hraje:
Nikolaj Čerkasov (profesor Dmitrij Illarionovič Poležajev), Maria Domaševa (Marija Poležajevová), Boris Livanov (Míša Bočarov), Oleg Žakov (Vikentij Vorobjov), Alexandr Melnikov (Kuprjanov), Stěpan Kajukov, Nikolaj Naděmskij, Vladimir Sladkopevcev, Fjodor Kurichin (starý doktor), Michail Dubrava, Alexej Matov, A. Mazurin, Anna Zaržickaja (stenografka)

scénář:
Josif Chejfic, Leonid Ljubaševskij

kamera:
Michail Kaplan

hudba:
Nikolaj Timofejev

zvuk:
Arnold Šargorodskij

výprava:
Nikolaj Suvorov, Vladimír Kaljagin