Prodloužený víkend

Příjemný návrat do doby   bez počítačů a mobilních   telefonů o lidech, kteří se   měli potkat za jiných   okolností. Příběh pomalu   plynul, flashbacky byly   spíše rušivé než jsem si   dokázala přesně   identifikovat koho se co   týká, herci uvěřitelní.   Konec věrohodný, jenom jsem   se nemohla dopočítat, když   Frank dostal 18 let za vraždu   manželky a potom dalších   25, proč utíkal na konci   trestu, když si pak nemusel   odsedět zbytek toho   původního.

PRODLOUŽENÝ VÍKEND

Uprchlý trestanec   se schovává u osaměle   žijící ženy a jejího   syna. Počáteční status   únosce a jeho obětí se   změní v pocity náklonnosti,   porozumění, přátelství a   lásky.

Je   pozoruhodné, kolik je podle   filmařů v USA hodných a   nespravedlivě odsouzených   zločinců. Jeden by se nad   nimi rozplakal. Jak mám   romantiku docela ráda, toto   bylo tak přepálené,   neuvěřitelné až trapné.   Osamělá žena trpí po   ztrátě dítěte a   následném rozchodu s   manželem psychickými   problémy, cíleně se   vyhýbá lidem a pak se za   pár hodin zamiluje do   neznámého chlápka jen   proto, že jí vleze do   baráku? Jak zaznělo v jiném   známém filmu: „To není   láska, to je nedostatek   příležitostí“. Ale na   druhou stranu je pravda, že   mnohdy děti ovlivní více   cizí lidé, než ti, kteří   by je měli vychovávat   především – rodiče.   Tento aspekt bych naopak   vysoko vyzdvihla.

V každém případě mi   tento film nesedl. Příliš   velká pohádka pro zklamané   a citově strádající   chudinky. A nebo jsem možná   neměla tu správnou náladu.   Ať tak či onak, toto mne   neoslovilo a nepomohly ani   velmi slušné herecké   výkony. ©

Mám obavy, že uprchlí   vězni začnou být dost v   kurzu a vězeňská služba   bude mít napilno se   zřizováním kroužků   vaření, pečení a dalších   domácích prací, protože   klientela přestane vidět   budoucnost v obligátních   výučních listech a   maturitních zkouškách...   Těžko komentovat, aniž bych   nechtěně spojlerovala, ale   mám na srdci něco, co musí   bezpodmínečně ven - třeba   jak je smutné, že od   některých otců se za čas   dětství nenaučíme vůbec   nic (a to ještě můžeme   být kolikrát rádi) a na   náhodném setkání s cizím   člověkem můžeme postavit   celý svůj život - a pak si   kladu otázky, proč musí   lidé do všeho strkat rypáky   a proč ti hloupí, sobečtí   frackové, co se jim říká   děti, nemohou zůstat ani   chvíli bez dozoru?! Labor Day   mně uspokojivé odpovědi   nenabídl, ani nemohl, zato si   ukradl celou mou pozornost a   držel mě ve stavu lezavé   úzkosti, ale zároveň   připouštěl stejný podíl   naděje... Citový přelud   loňského roku. P.S. Musím   si napsat Brolinovi o recept.

bojler
Z kriminálu zdrhne vrah,   kterej se následně vetře   Kejt a Getlinovi do baráku,   ti si z vraha udělají   domácího mazlíčka,   přičemž se neustále   tváří tragicky jako den   před koncem světa. Všichni   tři dělají všechno pro to,   aby vzbudili podezření a   policie vraha snadno našla.   Do toho se chaoticky   promítají scény z historie,   které vás bezvadně zmatou.   Džoš, jako typický vrah,   naučí za víkend Getlina   broskvovej koláč, čímž mu   nadosmrti určí jeho   životní poslání. Po   propuštění z basy vezme   Džoš Kejt na procházku do   pole. A to je konec   příběhu.

Vidět ano. Dvakrát ne, díky.
Párkrát jsem se lekla a   jednou se mi chtělo brečet.   Jinak krásný film, s   předpokládatelným   odvíjením děje. Konec se   zdá být nepravděpodobný.   Dle mého by se s tím   odloučením hlavní hrdinka   (K. Winslet) nesrovnala a   nevydržela tolik let, když   naznačovali co naznačovali.   Víc než jako drama bych to   klasifikovala jako romantický   film s dramatickými prvky.   Jednou a dost.

Krásný sladkobolný film
Tento film mě fakt dostal jak   hereckými výkony, tak   skvělou režií a v   neposlední řadě nádhernou   hudbou. Já dávám 10. Alena