Případ dr. Kováře

Kdyby soudruh režisér nechal na pokoji   politickou stránku a hnětl jako kuchař jen   jedno těsto, bylo by to možná i za osmdesát   procent. Ale hňácat dvě těsta dohromady, tím   to definitivně zasklil. Nu, asi musel.   Samostatný příběh lékaře by byl zajímavý,   takto jen zapadá do soukolí.
Přesto zde byli   vynikající herci a na film se dívat dalo. Tu   agitku musí divák prostě přijmout.

Úplně agitka to není. Výhodou je, že se to   odehrává ve třicátých letech, což   neumožnilo natočit typicky rozjuchanou   poúnorovou taškařici. Nicméně faktem je, že   několik více či méně zdařilých zápletek se   ve finále slije v nechutně optimistický závěr   s jasně odlišeným, kdo je špatný a kdo je   zlý. A krom toho, nemám nic proti kouření, ale   tyhle nikotinový ataky v českých filmech   padesátých let tady bezmála končí zapálenou   cigaretkou na operačním sále. Vidět víckrát   doktora Kováře nemusím, ale nijak jsem u toho   netrpěl.

Skutečně se jedná o pokus o politickou agitku?   On ten film je možná aktuálnější než si   myslíme a než tvůrci zamýšleli. A to po   šedesáti letech.
Děj se odehrává v roce   1935, tedy v době tuhého kapitalismu. Film je   natáčen v době počátku tuhého socialismu.   Proto má svůj pohled na několik zdánlivě   vymyšlených situací. Ale mnohé tyto situace se   stávají vzhledem k dnešní době čím dál   tím více reálnými. Tak za prvé v jistě   továrně, lakovně, dojde k nehodě. Naštěstí   nikdo nezahyne, ale jeden z dělníků je vážně   zraněn, popálen. Je odvezen do místní   nemocnice, kde se jej ujímá hrdina, jehož   jméno zdobí název tohoto filmu. Tento mladý   lékař se pokouší popáleného dělníka Vášu   zachránit. Tedy nejen jeho život, ale i jeho   zdraví a jeho schopnost v budoucnu opět   pracovat. Kdepak, že by tehdy existoval nějaký   nárok na invalidní důchod. Tato léčba se   nelíbí Kovářovým nadřízeným. Proplatí tu   léčbu vůbec pojišťovna? O nějaké   Hippokratově přísaze nemůže být řeči.   Kšeft je důležitější, než zdraví   člověka. Dělník Váša je socka, póvl,   spodina. Pro pana primáře, nadřízeného dr.   Kováře, jsou lepší jiní pacienti.
Druhým   nešvarem, který film kritizuje je způsob,   jakým probíhá vyšetřování neštěstí v   továrně. Majitel firmy a vedení porušuje   všechny možné předpisy. Když dojde k   průseru, svede se to na dělný lid, na   pěšáky. Vyšetřovatelé neštěstí jsou   podplaceni. Politikové a majitelé firmy si jdou   navzájem na ruku. Platí zde rukarukumilství či   jánabráchubráchanaměismus. To je i dnes dosti   aktuální.
V padesátých letech se točily   velice často agitky. Byly různých úrovní. O   velice hloupých propagand až po dobře udělaná   profesionální i umělecká díla. Film Případ   dr. Kováře bych osobně za agitku nepovažoval.   Tak jak to ve své knize píše pan Březina. Je   to zdařilé drama sledující několik dějových   zápletek.
Jednou z těch zápletek je i téma   interupce, úplatkářství a třeba to, že se   nevyplatí donášet k nadřízeným.
Ironicky   působí prostřih mezi informováním dělníkům   továrny o jejich propouštění se scénámi z   lovu, kdy jsou odstřelování zajíci.