Princezna Mononoke

Zřejmě něco na tomto animáči bude.   Především ukázka o lidské podlosti a získat   moc nad vším, ale nejvíce mě zarmoutilo, jaká   se zde odehrávala vlastně nuda. Musím vám   říci, že jsem si u filmu třikrát zdříml a   né náhodou, pokaždé jsem film vracel o půl   hodinu dozadu, aby mi nic neuniklo. Příběh byl   vcelku silný, ale mohl být oslazen lepší   bitvou, kterou bychom viděli. Znázornit pár   akčních scén tím, že Ashitaka setne hlavu   protivníkovi šípem nebo mu usekne ruku, je jen   ukázka Japonské saďárny. Ano spousta z vás   řekne, že tu nešlo o bitvu, ale nikdo mi   nerozmluví, že 133minut dlouhý film vlastně   vypráví o ničem, jen o lidech a jejich   nenávisti a vykácení lesa a získat nadvládu   nad božstvy. Stále se jen někam chodilo a   padalo se z bláta do louže. Jediné dvě   pozitiva jsem zde viděl. Bojujícího Ashitaku za   mír a skvělou hudbu.

PRINCEZNA MONONOKE

Opravdu krásný animovaný   film z japonské tvůrčí dílny. Reprezentuje   žánr anime, autorem je Hayao Miyazaki. To je   již samo o sobě zárukou kvality.

Žánr   anime dává na srozuměnou většinou už svým   tématem i délkou, že toto není určeno pro   děti, ale pro dospělého diváka. Možná, že   příběhy z asijské mytologie nám nejsou tak   blízké. Hlavní postavy jsou více opravdové,   jsou to hrdinové s chybami a lidskými   vlastnostmi, kteří váhají mezi dobrem a zlem,   stejně jako divák nemůže zcela jasně   rozeznat, kam toho kterého hrdinu zařadit.   Všichni totiž mají své důvody a motivy,   kvůli kterým činí tak, jak činí. Nádherný   film s kouzelně dokonalou ruční animací   patří mezi skvosty žánru, který našim   končinám je stále tak trochu utajen. Ukazuje   nám jiný svět, svět fantazie, kam se můžeme   na dvě a čtvrt hodiny schovat, ztratit se z   normálního světa, nechat se pohltit čarovným   lesem...

Užijte si tu projížďku světem   fantazie velkého autora, který dokázal   nádherný mýtus s hlubokou myšlenkou převést   na plátno tak kouzelným způsobem. Film   uchvátí jak zajímavou animací, tak   scénářem, parádní atmosférou a v neposlední   řadě nádhernou hudbou. Vlastně všechno bylo   na jedničku, možná jen se mi film místy zdál   zbytečně dlouhý. Přesto je to jeden z   nejlepších animovaných filmů všech dob,   který byť reprezentuje jinou kulturu, dokáže i   nám předat působivé poselství a volání po   ohleduplnosti k Zemi a jejím darům.

Příběh plný dobrodružství nabízí   podívanou, která zaujme každého diváka se   smyslem pro půvab animovaného filmu.   Největším trumfem je zde jeden hodně znatelný   prvek a to samotná fantazie. Ta se může pyšnit   svou přítomností skoro v každé minutě a   nenechá nikoho na pochybách o své   netradičnosti. S ní se skvěle doplňuje   vlídná i silná hudba. Nemluvě o nápaditosti,   která místy nenápadně okouzlí, vytratí se a   pak, když to nejméně čekáte, zase se vrátí.   Vše působí nevtíravě a uvěřitelně.   Jediné, co bych snad vytkl, je diskutabilní   přehnanost některých akčních scén, ale to je   jenom detail. Navíc jde o animovaný fantasy   snímek, takže nějaká ta logická omezení   můžou jít klidně stranou. Důležitější je,   že při sledování Princezny Mononoke se nudit   rozhodně nebudete.

Davnejsie videny animak, ktory na mna zaposobil   takou lesnou vyzarujucou uchvatnou   nadprirodzenostou...

Japonci mě s tímto filmem opravdu překvapili.   Vtáhli do příběhu plno dobrodružství a   trochu i krve. Postavy a i celý film je moc   pěkně animovaný. Jen si myslím, že je to moc   dlouhé, ale jinak je to moc povedené

V hodnocení Zámku v oblacích jsem si nechával   malou rezervu a udělal jsem dobře. Princezna   Mononoke je ještě soudržnější, má   přehlednější dějovou linku, přitom o nic   míň propracovanou. Miyazaki se nesnaží ohromit   superrealistickou animací, soustředí se na   obsah a na nápady výtvarné i dějové.   Neustále překvapuje, klišovitým postupům se   vyhýbá s obratností slalomového lyžaře.   Ekologické poselství, které předkládá, je na   hony vzdálené černobílému vidění a naivitě   takového Avataru, není tu dobrá příroda proti   zlým lidem, ale spíš snaha najít rovnováhu. I   bez sentimentu se to obejde. Mistrovský kousek a   pro mě po dlouhé době příležitost dát   stovku na první pokus.

Klasická animace v podání Hayao Miyazakiho,   takřka klasická hudba Joe Hisaishiho, na první   pohled (první zdání klame!) klasická, poněkud   drsnější, pohádka s klasickými   nadpřirozenými postavami vycházejících z   původního japonského šintoismu. To je základ   k tomu aby se toto anime stalo klasikou, alespoň   v Japonsku.
Co však ve snímku není ani   zdaleka klasické, oproti zavedeným schématům u   obdobně laděných snímků, je pojetí dobra a   zla, v tomto příběhu je dobro a zlo relativní   pojem. Ať už v postavě Eboshi, jež se stará o   malomocné a poskytuje ochranu ženám, ale   současně je jejím cílem vyhubit všechny   obyvatele lesa a les samotný, či v postavě   bohyně Moro, jenž je adoptivní matkou lidského   dítěte a současně bojuje proti všemu   lidskému. Relativita dobra a zla je   nepatrnější u postavy ducha lesa, který na   jednu stranu dokáže dávat život a uzdravovat,   na stranu druhou se v závěru mění ve   všeničící monstrum. Tato nejednoznačnost   charakterů je symbolicky naznačena i v chůzi   „jeleního boha“, když se dotkne kopýtky   země, vegetace v blízkém okolí roste a   rozkvétá, v momentě kdy nohu zvedne náhle vše   usychá a odumírá, život a smrt jako dvě   strany jedné mince, jing a jang, zobrazená   pomíjivost, velice působivé.
Poněkud   netradiční je i existence tří silných postav   ženského rodu v jednom příběhu, již ke   dvěma zmíněným (Eboshi, Moro) k nim patří i   dívka San. I samotný závěr se vymyká   klasickým pohádkovým koncům, za normálních   okolností by San a Ašitaka spolu šťastně   žili až do smrti, či u drsnější verze by   alespoň jedna z hlavních postav zemřela, zde si   však v závěru jde každý svou cestou.
  Velkou chybou je podléhat automatismu, co je   kreslené je dětské. Ač je to pěkná   podívaná, jedná se, obdobně jako u Hrobu   světlušek Isao Takahaty, o zcela vážný film,   byť s nadpřirozenými prvky.

Před deseti lety to bylo mé první setkání s   japonskou animovanou tvorbou a já byl doslova   unešen tím úžasným příběhem a tou   fantazií okolo. Vydrželo to do dnes

Opravdu nádherně udělaný film s krásným   příběhem...stejně nadšená jsem byla i z   Cesty do fantazie a Zámku v oblacích...Všechny   3 filmy vřele doporučuju

Animovaná směs silného příběhu a   mistrovského umění ve světě bezbřehé   fantazie. V tomto působivém eposu ožívají   zvířecí bohové, kteří musí čelit lidské   touze po moci. Pozornému divákovi neujdou odkazy   na současné problémy. Nelze než poděkovat a   zatleskat.