Princezna Lada [TV inscenace]

Černobílé zklamání
Podivný děj, podivné kulisy i kostýmy,   třesoucí se král-uzurpátor, který je spíš k   smíchu... bohužel právem tuto pohádku Česká   televize (téměř) neuvádí. Kromě krásné   Jany Preissové, která mimochodem těch princezen   zahrála hodně, jen se ty pohádky tak často   nedávají a fešáckého Petra Olivy jsem   nenašla nic pro vyšší hodnocení. No, i mistr   tesař (tedy režisérka Jordánová) se utne...

Tenhle televizní snímek by se dal považovat za   jeden z českých remakeů. Má tedy stejnou   předlohu jako film z roku 1959 o Princezně se   zlatou hvězdou. Zde máme princeznu Ladu. Tady je   bez hvězdy. Je více emancipovaná, než   původní princezna Lada. Mezi královstvími   také netahá myší kožíšek, ale o garderobu   se ji stará lesní studánka. Princezna vůbec   mezi těmi královstvími přebíhá jako mezi   dvorky na vesnici. Chvilku je tu, a pak tam, a   zase zpátky a zase tam. Je to studiová pohádka   a musí se tedy vystačit s menší výpravou.  
Původně jsme měli krále Kazisvěta, zde   máme Bořitele. Pro budoucí verzi navrhuji   třeba krále Nečase. Poklonu si zaslouží   osmdesátiletý Edurad Kohout, který postavu   Bořitele ztělesnil.
Prince už nehraje Josef   Zíma, ale Petr Oliva. Taky si v rámci hradní   seznamky vybírá mezi princeznama. Jak se nechal   slyšet, nemá rád třeba zrzavý a pihovatý. A   pak ty holky nemaj mít z toho deprese. Roli,   kterou dříve hrál Josef Vinklář zde   vytvoříl Vítězslav Jandák.
Chápu, že   televizní prostředky jsou omezené a takto   vytvořené dílo by hravě zvládlo ledajaké   malé divadélko. Co všk bych dílu vytkl je   úroveň scénáře. A nebo, že byto byl úmysl?   Mám třeba na mysli královu repliku na rádcovo   oznámení - "Ale král Bořitel je   silnější než vy, Vaše veličenstvo".   "No jo! Na to jsem zapomněl."

Televizní inscenace na motivy pohádky Boženy   Němcové, aneb Princezna se zlatou hvězdou na   čele v naprosto odlišném kabátě. A i přesto,   že jsou obě verze natolik odlišné, že je lze   jen velmi těžko porovnávat, tak i přesto   budete mít tendenci obě verze srovnávat. A to   srovnání rozhodně nedopadne pro tuto televizní   inscenaci nijak lichotivě. V pohádce totiž   chybí pověstná zlatá hvězda na čele, chybí   stařičký tatíček král, chybí princeznina   chůva a tou nejhorší odlišností od   veršované pohádkové klasiky je „zlý“   král Bořitel III., který se uchází o ruku   princezny Lady (neboli Kazisvět VI. z Boží   vůle král), zde vykreslen jako naprostá   karikatura debilního šaška (chudák pan Kohout,   který si jako jediný zahrál v obou verzích, v   té klasické to byla role maršálka), chybí   myší kožíšek (který je nahrazen   převlíkačkou u studánky) a tak by se dalo   pokračovat dlouze. Takže jediným kladem této   pohádky je, že máme dnes možnost vidět, na co   se dětské publikum dívalo v televizi před   čtyřiceti lety (otázkou však zůstává, zda   si ty dnešní děti nějak výrazněji   polepšily).