Láska podle předlohy

Lehká ženská ruka vedená instinktem nechává   rozehrát milostnou šarádu pěti žen a jednoho   muže pod záštitou knižního klubu, kde na   milých schůzkách porovnávají díla   největší romantičky všech dob se svými   partnerskými problémy, ve snaze najít odpovědi   na otázky časem neměnné. I když samotné   rozmluvy nad knihou nevynikaly zábavností,   neztratila jsem se, ačkoliv jsem od Jane   Austenové nečetla ani fň, zato jsem si plnými   doušky užívala krátkých epizod ze života   transgeneračního vzorku ženské populace, kde   všichni působili maximálně příjemně,   dokonce i nevěrník Jimmy Smits! Největší   poklona však patří neafektovaným projevům a   decentní stylizaci žen k dokresu charakterů -   vychytané do detailů, bez úliteb na oltář   vyzývavosti, zato s nesmírným půvabem a jasnou   královnou Emily Blunt. Nevtíravě milé   povyražení.

OK, čekala jsem, že to nebude nic extra...ale   sympaťák Grigg mi pomohl vydržet do konce a   docela se bavit (to je první film, kde mi Hugh   Dancy nepřipadal trapný). A jsem dostatečně   šílený romantik na to, aby mě potěšil   trojitý happyend.
(Někdy přemítám nad tím,   jak je možné, že je Austenová pořád tak   populární (soudě podle soudobé filmové   tvorby), když používá tak   "staromódní" soustavu hodnot...v   jejích románech nenajdete žádné žhavé   polibky ani vášeň v tom smyslu, jak se to   dneska nosí. Láska je vyjádřená jenom v   dialozích a v tom, co se hrdince honí hlavou-jak   se asi musí scénáristé nadřít, aby šly   filmové adaptace trochu líp   prodat...)
...Viděla jsem podruhé a zvyšuju ze   6 na 7* - ty charakterové analogie se jim fakt   docela povedly. Myslím, že pro diváky s   kvalifikací pro dotyčný klub není tenhle film   úplně bez zajímavosti...

Občas neuškodí nějaká ta pozitivně   vyznívající romantická injekce. Každopádně   se nejedná o tuctové romantické drama (takové   bych rozhodně nehodnotil tak vysoko), na to je tu   až příliš mnoho charakteristických prvků.   Český název je absolutně matoucí – jednak   když už si tvůrci neodpustili tu „lásku“ a   „předlohu“, tak nikoli „láska podle   předlohy“, ale spíš „předloha podle   lásky“, i když to zní pitomě. Hrdinky (a   hrdina) si totiž vybírají knihy na základě   podobnosti s jejich vlastními životními osudy,   ale také zpětně promítají své milostné   zkušenosti do románů, které čtou a o nichž   vzápětí referují (stejně tak to zajisté   činila i autorka, když svá díla vytvářela,   předloha je proto jen odrazem skutečnosti), a to   vše tak vtipně a výstižně, že tvůrce   nemůžu vinit z nějaké umělosti či násilné   šroubovanosti. A nejen proto, že hlavní kruh   postav je bez výjimky skvěle zahraný a chemie   mezi členy i nečleny klubu (hlavně Maria Bello   + Hugh Dancy) funguje na jedničku, ale protože   fyziologie vztahů, jak ji vidí a prožívají   především ženské hrdinky, výborně   koresponduje s parafrázemi knižních motivů, za   což můžeme poděkovat netuctovému scénáři.   Všechno je tu viděno ze ženské perspektivy,   stejně tak je zde minimum scén (kdoví, jestli   vůbec nějaká), v nichž by byl polapen muž jen   sám se svými myšlenkami (a když už Hugh Dancy   sedí osamocen u počítače a dumá, tak přitom   chatuje se svou sestrou a svěřuje se jí s   každou myšlenkou). Proč? Neboť snad ani   samotná Jane Austen nevěděla, jak se chlapi   chovají v soukromí, třeba u půllitru piva s   kámoši, že často nadávají, hlasitě se   chechtají a nevhodně se vyjadřují na účet   něžného pohlaví. Její pohled byl hodně   zkreslený, ona to věděla, a proto v souladu s   vlastními zkušenostmi vídáme v jejích dílech   muže pouze ve společnosti žen a nikdy jen tak o   samotě s cigárkem u baru ;-)).
Pokud již máte   s knihami této autorky nějaké zkušenosti (tím   lépe, pokud jste jejími fanoušky), možná   získáte inspiraci, protože co člověk, to   názor a odlišný pohled na svět. Pokud její   díla neznáte, tak to vlastně moc nevadí. Tento   film je totiž o Jane Austen a jejích knihách   jen částečně. Když budete pečlivě   poslouchat argumenty jednotlivých postav, tak i   bez znalosti Pýchy a předsudku či   Mansfieldského panství lehce zjistíte, jaký je   každá z filmových postav člověk, o což tady   především jde, a nakonec není problém   zhlédnout nějakou adaptaci v televizi či na   DVD, pokud tedy nehodláte číst přímo knihu;   myslím, že skoro všechny autorčiny romány   byly zfilmovány. Je zde sice možnost, že Vám   jisté paralely mezi příběhy románových   postav a těch filmových uniknou (což se může   stát i věrnému fandovi), ale většinu z těch   do očí bijících Vám postavy samy vysvětlí.

The Jane Austen Book Club
Máte rádi Jane Austenovou? Pokud ano, tak Vás   dost možná potěší tato romantika, která se   točí právě kolem knih této autorky. Příběh   se točí okolo ufňukané ženy, kterou právě   odkopl manžel, její dcery, přítelkyně která   dává přednost psům než-li mužům, postarší   dáma, která hledá dalšího manžela či snad   upjatá učitelka a ještě bych zapomněla na   jediného muže v kolektivu. Ženy mi nepřišly   nijak extra zajímavé ba naopak většina z nich   mi lezla krkem a asi nejvíc jsem si užívala   Emily Blunt a také Hugha Dancyho, který mi   přišel jako ukrutný trouba. Potěšila mě i   malá účast Jimmyho Smitse a Kevina Zegerse.
Od   Jane Austenové jsem nikdy nic nečetla, ale filmy   na motivy jejích knih mám ráda, tedy jen ty   dobré! Co se týče této upovídané romantiky   jsem tak nějak na rozpacích, protože nevím, co   si o filmu mám myslet, nicméně vím, že mi ho   stačilo vidět pouze jednou.