Pravdivý konec velké války

Psychologické drama analyzuje dlouhodobé důsledky, jaké v lidské psychice zanechaly hrůzy druhé světové války. Jeden z prvních filmů klasika polské kinematografie Jerzyho Kawalerowicze pojednává o těžké zkoušce, které musí čelit partnerská dvojice po nečekaném návratu manžela z koncentračního tábora.
Přesnější český překlad názvu filmu Pravdivý konec velké války by byl „Skutečný" nebo „Opravdový konec velké války". Vyznění titulu je však přesto zcela jasné: válka, trvající řadu let a ovlivňující osudy milionů lidských bytostí, nekončí podepsáním mírových dohod. Táhne se někdy ještě dlouho, zanechává stopy na lidském svědomí, znetvořuje psychiku a ničí mezilidské vztahy. O tom vypráví přísně apolitický film Jerzyho Kawalerowicze, který vznikl na základě povídky Jerzyho Zawieyského, jenž byl rovněž spoluautorem scénáře.
Režisér Kawalerowicz tvořil v době vzniku největších děl tzv. polské filmové školy, přesto zůstával mimo její hlavní proud. Jeho první filmy, mezi něž patří i Pravdivý konec velké války, jsou řazeny k neorealismu. Výlučně psychologický příběh se drží stranou jakýchkoli politických témat a sleduje pouze úzce soukromou linii rozvíjející se čtyři roky po válce. Jeho aktéry jsou manželé, jejichž vztah je poznamenán prožitými válečnými traumaty.
Róża Zborská už nedoufala, že se její manžel Juliusz vrátí z koncentračního tábora, a navázala proto vztah s jiným mužem. Po Juliuszově návratu jí je však jasné, že manželovi nemůže ještě více ublížit, a svůj vztah ukončí. Návrat k normálnímu životu se nicméně i navzdory veškeré snaze zdá nemožný - z Juliusze totiž pobyt v koncentračním táboře učinil zcela jiného, cizího člověka. Na druhé straně muž nechce být předmětem lítosti a svým stavem si vynucovat péči a zájem. Chápe dramatickou rozpolcenost své ženy a vidí, že ji svým návratem připravil o šanci na relativně šťastný život…
Jerzy Kawalerowicz ve svém snímku dokázal mistrovsky propojit objektivní vyprávění se subjektivními vizemi hlavního hrdiny. Vynikající je rovněž jeho práce s herci. I když film Pravdivý konec velké války nedosáhl věhlasu Kawalerowiczova historického dramatu Matka Johana od Andělů (Matka Joanna od Aniołów, 1960), má na poli psychologického filmu své pevné místo.

Jitka Rohanová
LFŠ 2015

Skončila II. světová válka a lidé se vracejí do svých domovů,ale jsou i miliony těch, kteří se už nikdy nevrátí. Róza, mladá žena Juliusze Zborského doufá, že její Julek dlouhé roky v koncentráku určitě přežil a že jednoho dne překročí její práh. Trpělivě čeká ... jenže utíkají dny, utíkají týdny a měsíce... Róza se pomalu, ale jistě sbližuje se svým nadřízeným, profesorem Stęgieńěm a začínají spolu plánovat nový život. Krátce nato se ale objevuje už oplakaný Juliusz. Je to úplně jiný člověk, než kterého Róza znala dřív - psychicky zlomený, tělesně zbědovaný a prakticky neschopný normálního života.

Přesto se k němu vrací a snaží se navázat citové nitky, zpřetrhané válkou. Její srdce však už patří jinému muži. Róza a Stęgień teď stojí před těžkou volbou: je jim jasné, že další křivdu už by Julek nepřežil a tak se rozhodnou k bolestivému rozchodu. Jenže ani Juliusz není slepý a dobře ví, jaké břemeno svým příchodem na milovanou Rózu uvalil. Rozhodne se proto nestát jí v cestě za láskou a celou situaci vyřeší sebevraždou.