reklama
 
ohodnotit

Přátelé bermudského trojúhelníku

Žánr:
Rok:
1987
Délka:
101 minut
Premiéra v ČR:
1.7.1987
Popis / Obsah / Info k filmu Přátelé bermudského trojúhelníku
Trojici debutantských povídek sjednocuje myšlenka záhad - původně bermudský trojúhelník s tajemnými úkazy se začal přesouvat a lze jej vystopovat kdekoli na světě, včetně českého a slovenského území. I tady totiž dochází k nevysvětlitelným přesunům v prostoru a čase. V první povídce Tramvaj do Poděbrad (r. Václav Křístek) se tento dopravní prostředek, putující noční Prahou, v závěru ocitá v Poděbradech. Dějová linka noční jízdy Prahou je doplněna a rozvíjena motivem prchajícího lupiče a tvoří příležitost pro předvedení několika scének s nádechem komunální satiry. Druhá povídka Expres do Bratislavy je prostá - Dosud neúplatný a poctivý úředník OPBH, jehož práce je sabotována nečinností party údržbářů, se při cestě do práce přenese i se svou škodovkou z pražského Mánesova mostu do Bratislavy. Jelikož se to opakuje, je nucen zvýšené náklady za zpáteční cesty kompenzovat odnášením materiálu z vlastní práce. Když vědci odmítnou uznat jeho zvláštní schopnosti, využije je po svém — zakoupí mikrobus a začne provozovat „superexpres" Praha — Bratislava. Závěrečná povídka rozvíjí nápad "Galileo Galilei se objeví na palubě letadla Bratislava — Praha". Konfrontace jednání cestujících, kteří postupně z konformismu popírají existenci záhadné události, se známým Galileiho výrokem, jímž zůstal věrný své pravdě, se odehrává jen v rovině konstatování.

Zdroj: Film Europe Media Company


oficiální text distributora

Popis / Obsah / Info k filmu Přátelé bermudského trojúhelníku
S pojmem debut jsme si již zvykli spojovat filmy, které se v ničem neliší od průměru naší kinematografie, pro který Jaroslav Boček již před lety použil označení „malý český film". Aby nebylo sporu o kvalitě toho, co toto na první pohled sympaticky působící slovní spojení označuje, vzápětí do-dal, že se nevyplatí ani umělecky, ani politicky, ani ekonomicky. To bohužel platí stále, i když vnější tvář kinematografického průměru se proměnila. Od nových adeptů režisérské profese je ale mnohem logičtější očekávat filmy, které — když nic jiného — alespoň zvíří stojaté vody, které možná nebudou signalizovat rovnou zrod nových výrazných autorských osobností, avšak přinejmenším přinesou trochu osobitého výrazu v obsahu i formě a snahu vybočit ze středního proudu.

České debuty 70. a 80. let většinou vzbuzovaly a vzbuzují smíšené pocity. Debutující režiséři se často museli spokojit s formou povídkového triptychu, který se ukázal jen jako podmínečně vhodný: na rozdíl od literatury, kde se výběru vhodné formy meze nekladou — záleží jen na schopnostech a naturelu tvůrce, ve filmu je nutná orientace na zvládnutí celovečerní metráže. Forma povídky je jen z nouze ctnost: pokud nevyrůstá z vnitřních potřeb autorů, nemusí průkazně doložit schopnosti mladých režisérů. I to je příčinou toho, že žádný z povídkových debutů uplynulých let (např. Jak rodí chlap, Plaché příběhy), neprokázal podstatný tvůrčí přínos ani nevzbudil nadšení kritiky. Základní důvod tkvěl již ve scénářích, které se ukázaly jako neinspirativní a neodpovídající naturelu debutantů.

Předchozí úvahy jsou šířeji koncipovaným úvodem k recenzi nového povídkového filmu debutujících režisérů, pokládám totiž za nutné zdůraznit momenty, které jsou tak důležité v počátcích umělecké dráhy. Film PŘÁTELÉ BERMUDSKÉHO TROJÚHELNÍKU na mě ostatně působí dojmem v některých dílčích aspektech sympatickým, i když vcelku není prost již tradičních znaků debutu a rozhodně nepřináší nic nového a převratného. Autoři scénáře (František Ringo Čech, Jiří Just, Petr Novotný) využívají dnes již módního prvku sci-fi (přestěhování tajemného bermudského trojúhelníku do Československa), který je však nutno považovat spíše za ozvláštňující než významotvorný. Signalizuje vcelku sympatickou snahu vytvořit divácky atraktivní film a přitom neopustit žhavou půdu současnosti. V jednotlivých povídkách tento sci-fi prvek zaujímá rozdílnou roli, od počátečního impulsu k závěrečné pointě.

V první povídce Tramvaj do Poděbrad (r. Václav Křístek) se tento dopravní prostředek, putující noční Prahou, v závěru ocitá v Poděbradech. Jde tedy o prostinkou pointu, která by na mnoho nevystačila. Dějová linka noční jízdy Prahou je proto doplněna a rozvíjena motivem prchajícího lupiče a tvoří příležitost pro předvedení několika scének s nádechem komunální satiry. Přičteme-li převažující herecké figurkaření (snad kromě Martina Dejdara a Františka Husáka) a vůbec nezapadající extempore Jiřího Helekala, není téměř co hodnotit. Křístek si byl těchto nedostatků zřejmě vědom, a proto položil důraz na evokaci atmosféry nočního velkoměsta a zejména postupné narůstání napětí při podivné noční jízdě. Napětí vyrůstá z dobře odpozorovaných střípků reality, kamera (Antonín Holub) funkčně střídá detaily i velké celky a používá i zkreslujícího objektivu. Křístkovi se tak vcelku daří diváka zaujmout a odvrátit jeho pozornost od očekávané závěrečné pointy. Kladnou stránku první povídky lze tedy vidět v realizačním přínosu — je v mnohém poučný i pro zkušenější režiséry, kteří se s nemastnými neslanými výsledky pokoušejí např. o kriminální žánr.

Jan Prokop, režisér druhé povídky Expres do Bratislavy, se nejvíce přiblížil rozměrům aktuální společenské výpovědi, aniž by však sklouzl k popisnosti či polopatismu. Fabule povídky je prostá: Dosud neúplatný a poctivý úředník OPBH, jehož práce je sabotována nečinností party údržbářů, se při cestě do práce přenese i se svou škodovkou z pražského Mánesova mostu do Bratislavy. Jelikož se to opakuje, je nucen zvýšené náklady za zpáteční cesty kompenzovat odnášením materiálu z vlastní práce. Když vědci odmítnou uznat jeho zvláštní schopnosti, využije je po svém — zakoupí mikrobus a začne provozovat „superexpres" Praha — Bratislava. Nadpřirozená schopnost ho však opouští. V závěru si uvědomuje, že se stal stejným pragmatikem jako ostatní lidé...

V příběhu samozřejmě není — ani být nemůže — nějaká zvláštní hodnota Prokopovy práce. Pod-statná je totiž optika, s níž svůj příběh nahlíží. Fantastická schopnost hrdinova je jen jednou z všedních absurdit v příběhu zřetězených (nic nedělající údržbáři, malíř, bydlící na OPBH z důvodu neobyvatelnosti vlastního bytu aj.) a zejména katalyzátorem jeho postupného přerodu v „normálního" současníka. Absurdní nadsázka nepřerůstá v samoúčelnost i proto, že příběh je vlastně koncipován jako sen, z něhož se hrdina v závěru probouzí — jeho pohled na visící uniformu superexpresního taxikáře však vzápětí tento dojem ruší. Tato závěrečná pointa stanovuje závažnost předvedené morality.

Prokopovu povídku považuji za nejzdařilejší: ke kladům lze připojit i dobře zvládnutou gradaci příběhu a výkon Jána Zachara v hlavní roli, který svou propracovaností, s níž ztělesnil reálný typ hrdiny, vybočuje z úrovně ostatních herců. Měl samozřejmě dostatek prostoru i oporu ve scénáři a režijní koncepci — hrdinův vývoj, společensky podmíněný, je největší devízou ve srovnání s ostatními povídkami.

Závěrečná povídka Petra Šíchy (Linka do Prahy) bohužel představuje nevyužitou příležitost. Šícha v řadě aspektů sestoupil na úroveň, představovanou zejména televizními mikrokomediemi. Základní nápad (Galileo Galilei se objeví na palubě letadla Bratislava — Praha) je rozvíjen jen mechanicky, bez významové gradace. Konfrontace jednání cestujících, kteří postupně z konformismu popírají existenci záhadné události, se známým Galileiho výrokem, jímž zůstal věrný své pravdě, se odehrává jen v rovině konstatování. Výstupy jednotlivých svědků zůstávají na úrovni komunální satiry (např. náměstek v podání Leoše Suchařípy), v hereckém ztvárnění hypertrofuje figurkaření. Hrdina sice chvályhodně usiluje o dokázání pravdy až do otevřeného konce, chybí však sjednocující princip, podobenství postrádá hloubku. Kontrast s Prokopovou povídkou je dosti markantní.

Povídky jsou spojeny vcelku vtipnou sekvencí mezinárodního kongresu o bermudském trojúhelníku, na němž hrdinové jednotlivých povídek představují své příběhy jako důkazy pro hypotézu o přestěhování trojúhelníku do Československa. Jejich věrohodnost není bohužel shledána — je dílem až závěrečné pointy filmu.

Jako typický znak debutu byla shledána nevyrovnanost včetně žánrové (tajemný příběh, moralita, podobenství). Otázku žánru však nepovažuji za rozhodující, těžko ji vyčítat režisérům, kteří mají odlišné sklony, přičemž komediální žánr patří k nejobtížnějším. K již uvedeným dílčím kladům je rozhodně třeba přiřadit kameru Antonína Holuba, který se blýskl hlavně v první povídce, kde byl důraz kladen na atmosféru; nezanedbatelný je i jeho podíl na celkově svižném obrazovém ztvárnění celého snímku. Atraktivnost i stylotvornost je ostatně typickým příkladem současných mladých kameramanů — za všechny lze jmenovat Vladimíra Smutného nebo Otu Kopřivu. Samostatné hodnocení by zasloužila hudba Daniela Fikejze, dalšího — a nejúspěšnějšího — debutanta tohoto filmu. Fikejz se svou skupinou nejen vytvořil pravou filmovou hudbu, přísně funkční a vázanou na obsahovou a stavební strukturu snímku (napětí, gradace), ale i využil tvůrčím způsobem odlišné hudební styly, dokonce i dechovku (o tom Daniel Fikejz blíže hovoří v Gramorevui).

Nemá smysl dělat dalekosáhlé závěry z jediného debutu — tím spíše, že na dílčí klady i zápory bylo upozorněno. Přestože je nutno trvat na požadavku, že debut prostě musí průkazně vypovídat o talentu, nelze opomíjet ani nepříznivé klima, které debutanty při jejich prvních krocích často v uplynulých letech provázelo a které nemohli ovlivnit. Mnohdy šlo jen stěží překročit hranice, působící objektivně jako limitní pro prosazení talentu s jeho vlastními představami (Pavučina). A nelze zjednodušeně a alibisticky říkat, že skutečný talent se prosadí přes všechny překážky. Na straně druhé mějme na paměti, že i někteří z dnešních renomovaných tvůrců dosáhli parametrů autorské výpovědi až ve svých pozdějších filmech. Přátelé bermudského trojúhelníku naznačují jen dílčí kvality debutantů, zejména po stránce realizační. Bezpečná znalost řemesla není ovšem nic víc než samozřejmost. Skutečnou režisérskou „zkouškou dospělosti" Přátelé rozhodně nejsou, jen značně krotkým příslibem.

ŘEZÁČ, Václav. Debut? Scéna. 1988, roč. 13, č. 16, s. 5.


Popis / Obsah / Info k filmu Přátelé bermudského trojúhelníku
Na VIII. Světovém kongresu Přátel bermudského trojúhelníku vystoupí docent Kadeřábek s novou hypotézou: trojúhelník s výskytem záhadných úkazů se stěhuje. Své tvrzení dokládá třemi příklady mimořádných přesunů v prostoru a čase.

Autor/Zdroj: /Popis


Nový publicista:
Nelíbí se vám tento obsah? Chcete napsat lepší? Tak neváhejte a klidně napište

Hodnocení:n12345678910

Hodnocení filmu

54.7 %
7   - curil
5   - green-tea
5   - M.A.G.
6   - melakara
5   - nick4
6   - Kycky
3   - radegaster
3   - Xpojntman
6   - Milicent
7   - biokys
6   - rosta12
7   - tvo
7   - Chroust-Sp
6   - flogger
2   - Moutain
5   - Berny.GB
6   - martin23
6   - erast
6   - Maresi

TV Program

ČT1 - Reportéři ČT (2012) [TV cyklus...

14:25 - 15:05

33 minut již uběhlo
7 minut zbývá do konce

ČT2 - Hitler versus Churchill

14:20 - 15:05

38 minut již uběhlo
7 minut zbývá do konce

NOVA - Dr. House (2004) [TV seriál]

14:00 - 15:00

58 minut již uběhlo
2 minut zbývá do konce

Prima - Komisař Rex (1994) [TV seriál]

14:25 - 16:35

33 minut již uběhlo
97 minut zbývá do konce

Český lev Oscar

Filmová databáze v číslech

Filmů: 146722
Osobností: 622375
Fotografií: 554794
Plakátů: 263354
Obsahů a biografií: 134572

Poslední komentáře

To (2017)

10/10

To
je jasná volba. Absolutní   pecka které nelze nic   vytknout. Případné odchylky   od knihy neřeším a kašlu   na ně (mám ji přečtenou   zatím více >

Autor: kraxon | Hodnocení: 10 / 10

Geostorm: Globální nebezpečí (20...

Zábava - nic víc, nic míň

Geostorm: Globální nebezpečí
Komu se líbil "Armageddon"   měl by dát šanci i   "Geostormu", oprostit se od   myšlenky, že jde o vědecké   pojednání o možnostech   zániku více >

Autor: kraxon | Hodnocení: 7 / 10

Osamělý jezdec (2013)

Osamělý jezdec
Hnusnější představitelka   hlavní ženské postavy už k   mání nebyla? Pořád mi   připomínala žábu. Další   věc, co mi vadila bylo   přerušování více >

Autor: Pitryx | Hodnocení: 6 / 10

Šílený Max: Zběsilá cesta (2015)

Šílený Max: Zběsilá cesta
Původní Mad Max se stal   kultem...bůhví proč. Kromě   Domu hromu šlo o průměrné   snímky. Ovšem tohle, tohle   je nářez! Podivné   panoptikum více >

Autor: rimmerova-motorka | Hodnocení: 9 / 10

Happy Feet (2006)

Happy Feet
Tak tohle je tak gigantická   debilita, že bych to už v   životě nezapnul ani v   televizi. Chápu, že jde o   ekologický film, ale je to   více >

Autor: rimmerova-motorka | Hodnocení: 1 / 10

Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení
apple android wp bb
iPhone
iPhone
 
App Store hodnocení:
hod
Android
Android
 
Google Play hodnocení:
hod
Windows Phone
Windows Phone
 
WP store hodnocení:
hod
BlackBerry
BlackBerry
 
BB world hodnocení:
hod
fb

Copyright © 2003-2017, Filmová databáze s.r.o. (FDb.cz). Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Tyto webové stránky využívají soubory cookies. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Další informace.

Load: 0.064/0.029