Poznamenaní

Zapomínaný dětský herec Ivan Jandl...
...ano, ač se stal naším   držitelem Oscara a jeho   dětský herecký výkon byl   srovnatelný, ba i   překonatelný, s jeho   dospělými kolegy, přesto   mám pocit, že Ivana Jandla   naše filmová historie   spíše zatlačuje do pozadí.   Občas se sice objeví   článek v novinách o jeho   smutném osudu, ale toť vše.   Film Poznamenaní tady je   velmi dobře charakterizován   již Mlapiskou, takže já se   s dovolením připojuji a   musím naprosto souhlasit,   včetně ono postřehu s   "uťatým"   závěrem. Kromě samozřejmě   Ivana Jandla excelovala paní   Jarmila Novotná, operní   pěvkyně vysokých kvalit,   jež ukázala i svou výbornou   stránku hereckou. Jen škoda,   že neměla moc   příležitostí svůj talent   pro charakterní herectví   ukázat.

Síla příběhu
Náš první (dětský)   český Oscar, kterého   obdržel Ivan Jandl za   nádhernou roli Karla Malíka,   malého kluka, který v   Osvětimi přišel o řeč i o   paměť. Náhodou se setká s   americkým vojákem, který se   ho ujme, učí ho jazyk a   rozhodne se vzít si ho sebou   do Ameriky. Jenže Karlova   matka žije a svého syna   neúnavně hledá. Nádherný,   dojemný a k tomu napínavý   příběh. Jenom dost dobře   nerozumím tomu, proč je ten   tak očekávaný závěr, kdy   matka konečně svého syna   stiskne v náruči, tak   useknutý. Dlouho očekávaná   chvíle, nejsilnější   okamžik filmu a když   přijde, tak najednou šmik...   a je konec. Snad tohle   jedinné mi na filmu vadilo.

Každý si vzpomene na   dojímavý příběh českého   chlapce vysvobozeného z   koncentračního tábora,   kterému ostatní hledají   mámu. Krásný film plný   krásných citů. Jarmila   Novotná jako maminka   úžasná, a Montgomery Cilft   jako americký voják který   se o malého Pavla stará.   Výborný film o štěstí na   konci války.

Příběhy dětí (nejen   židovských) za 2. sv. války   zasáhne i toho největšího   cynika. Krásný i smutný   film o velkém hledání matky   a syna. Velmi se mi líbí   když američan Ralph učí   malého čecha porozumět   anglicky a pomáhá mu opět   normálně žít po jeho   návratu s Osvětimi. Film   vás připoutá do křesla a   nepustí a zasáhne nejen   hrůzami války, ale také   thedejší absurditou   komunistického režimu u   nás, která doslova ututlala   a zničila jednoho z našich   nejlepších (věřím, že   nejen v dětských letech)   herců.

Film nebyl promítán až po   roce 1990. Viděla jsem ho   jako dítě, musel prolétnout   TV v období Pražského   jara.
Nikde nevidíme   koncetráky, vychrtlé   postavy, zvěrstva, a přesto   nás mrazí. Válka neničila   jen těla. Válka ničila   duši. Malému Karlovi tak,   že raději mlčel. Neměl co   říci. Teprve přátelství s   americkým vojákem a   získání důvěry prolomilo   jeho mlčení a my můžeme s   úžasem sledovat, jak se z   chlapce, který na každou   otázku odpovídal "Ich   weisst nicht...", stává   živé dítě, které má   radost z nových bot.
Hledání matky u plotu   továrny nemůže být   výmluvnější. Stejně tak   hledání matky, její   zoufalství, když si myslí,   že našla svého syna, z   kterého se vyklube malý   vyděšený židovský   chlapec, nám ukazuje   nelidskost války.
Kolik bylo takových   Malíků a jejich matek nikdo   nespočítá. Nás může jen   těšit, že alespoň ve filmu   vše dobře dopadlo a Karel se   svou maminkou setkal.
Jen ten konec byl takový   nemastný. Připadalo mi, že   byl násilně ukončený.