Pověst o stříbrné jedli

Komorní středometrážní   snímek. Vladimír Körner   napsal kvalitní scénář a i   když krátká stopáž   nedovolila panu Vláčilovi   ukázat zdaleka všechno co   umí je jeho specifické   pojetí poetiky jasně   patrné. Jeho představa o   práci kamery je zcela   nenapodobitelná. Asi to ale   nebude podívaná úplně pro   každého.

Mám vysloveně alergii na   lidi, co kolem sebe házejí   vajgly z cigaret. On tady sice   Hojdr asi kouřil bez filtru,   ale stejně. Jinak ovšem,   krásná příroda, krásný   čas, kdy ještě existoval   sníh, a hezká hudba. Herci   také v pohodě. Takže vadí   jen krátká stopáž a ten   psycho podtext. Ten byl   zbytečný, a vadil, ale u   pana Vláčila je to obvyklé,   tak co. Další procenta   odečítám za tu blbinu s   pádem se stromu. Takže   celkově za šedesát kousků.   A to musím připočítat i tu   poetiku.

Laskavý příběh o dospívajícím chlapci
Tak tenhle příběh mne   dostal - zvláštní   atmosféra, skvělá hudba...   Je to vlastně takové   zamyšlení a podobenství o   tom , že by se lidé neměli   zapomenout dívat kolem sebe a   vnímat krásu světa.

Poetický film (především) o mužích
Drsná horská příroda v   zimě, drsní muži. Ale i oni   mají své sny a touhy, i oni   vnímají krásu... Film   zachycuje spíše atmosféru a   to, jak ji jednotliví   hrdinové vnímají. Žena tu   je pouze jedna a ta má   čistě negativně úlohu: ty   "své" muže   nechápe a mluví ve filmu   samozřejmě nejvíc:   "Naloupej mi ořechy...   Neloupej ty ořechy a pojď se   navečeřet!"
Velice sympatickou   postavou byl i Ondrův   učitel, který se zajímal o   to, co zajímalo Ondru a   snažil se o tom zjistit   víc.
Beskydská balada   o krásné přírodě, ve   které jde ale i o   život...
Zajímavý   komentář: jmenuji.se.libor.

Odvaha a touha po dobrodružství
Je to hodnotný film, který   se vrací do dob   československé   kinematografie s typickým   česko - slovenským   obsazením. Přesvědčivý   herecký výkon malého   Maroše Kramára jako Ondřeje   je na jeho nízký věk   obdivuhodný. Ztvárnil   pubertálního chlapce,   kterému nechybí odvaha jít,   dnes bychom řekli, do   adrenalinových kousků.   Motivem je legenda o   stříbrné jedle, z níž   odběr semen z vrcholu tohoto   stromu je v zimě velmi   rizikový a v minulosti při   něm došlo k úmrtí. Přesto   to Ondřej chce zkusit,   ačkoli mu to otec zakázal.   Jeho strýc ho však v tom   podpoří, ale zakrátko   zjistí, jaké obrovské   riziko podstupuje, když   chlapec padá ze stromu.   Protože strýc cítí   odpovědnost za chlapce,   vlastním tělem ztlumí jeho   pád, přičemž se vážně   zraní o ocelové stupačky,   které má chlapec na nohách.   Chlapci se nic nestane, ale je   to pro něj obrovský   zážitek a poučení. Z   kladů bych chtěl ještě   vyzvednout práci kamery,   zejména při scénách o   výstupech a sestupech ze   stromu. A také byl ukázán   postup, jak se dostat na   vrchol vysokého stromu. Ve   filmu mi však nebylo jasné,   proč Ondrej ve věku 14 let   nepoznal svého strýce, když   přišel do dvora jejich domu.   Byl to přece bratr jeho otce.