Poslední ples na rožnovské plovárně

Opět pro mne ten nešťastný   způsob vyprávění,   přerušovaný   retrospektivami. Už po   půlhodině jsem se dost   nudil, a jen vzpomínal na   lepší filmy z tohoto   období. Nebýt Andrey   Čunderlíkové, šlo by to   asi do kopru ještě rychleji   a víc. Ale co, je mi sice   líto tento snímek zahodit,   ale bohužel. Pokud musím   snímek kvůli nudě   přejíždět, nemá u mne na   vyšší hodnocení místo.   Potěšily záběry na   hereckou omladinu, ale to je   jako plus vše.

Nepříliš výrazné drama z   válečného období, kde se v   jedné ze svých největších   rolí objevila krásná Andrea   Čunderlíková.
Snímek zachytil drsnou   realitu této tragické   kapitoly světových dějin -   strach, teror a okamžité   popravy (vraždy) nevinných   lidí, ať už pomáhali nebo   byli jen příbuznými těch,   kteří se nacistům   postavili. Ve snímku se   hlavní moto - studentský   ples - odbyl jen okrajově,   pochopitelně, že osou   příběhu byla ilegální   pomoc partyzánům.
I   přes poutavé téma mě tento   film nijak neoslovil a zcela   určitě se z období   protektorátu najde více   daleko kvalitnějších   snímků (namátkou Atentát   nebo Vyšší princip).

Snímek by námětem nemusel   být špatný, ale takhle   zpracovaný velmi trpí   normalizační atmosférou   naivity a prostoduchosti.   Hrdinkou příběhu je   studentka Lenka, kterou   výborně ztvárnila Andrea   Čunderlíková. Doba temného   protektorátu a Němci pro   výstrahu popravují dopadené   partyzány. Místní studenti   i přes to projeví odvahu a   rozhodnou se uspořádat   zakázaný ples. A Lenka? Ta   jde ještě dál. Pomůže   jednomu partyzánovi i přes   vědomí, že by ji za to   nacisté popravili také.   Konečnou tragédií je, že   ve finále bude zastřelen   úplně někdo jiný. Pro   Lenku člověk hodně   blízký. Nejen za normalizace   byly snímky o hrdinských   činech v době války velmi   populární. Zde jde o   studentku a tak není od věci   se zmínit o faktu, že ve   své době na film do kina   chodily školy místo   vyučování. Hrůza doby   však kupodivu ze snímku   vůbec nevyniká. Takřka   snové vyprávění bortí   dramatizaci a naopak povyšuje   určitou již zmíněnou   naivitu. Snímek má spíše   literární atmosféru   kulminující až do   uměleckých vod, ale ani toho   bohužel nebylo dosaženo.   Ideologie je   nepřehlédnutelná a tak   vlivem toho byl dnes snímek   bohužel odsouzen v   zapomnění.