Poslední leč

Je to skvělá zábava, ale ne   pro každého. Já jsem se   bavil a hodně nasmál. Ale   má to i slabší místečka.   Závěr mi moc nesedl.

Hravá představivost a   nespoutaná obrazotvornost   dvou pošetilých starců,   kteří ve svých bláznivých   myslích stvoří si   nekonečnou rozlohu   dobrodružné přírody s lesy   a horami uvnitř jediné   místnosti, bývá   nemilosrdně rušena   pravidelnými vpády   nelítostné skutečnosti v   podobě hrubě lající   slečny opatrovatelky   Dobromily. Myšlenka dobrá   (nepříliš však zřejmá),   provedení není dobré   (příliš zřejmé). Nechybí   sic roztodivné dialogy,   vedené zvláštním jazykem,   nechybí původní Polívkovo   nenapodobitelné   šaškovství, ale zdá se mi,   že tomu všemu chybí - vtip.   Navíc vložit nezapuditelnou   imaginaci právě do osoby   myslivcovy nápadným jest   protimluvem, neboť   bouchalové ničím takovým   vznešeným neoplývají,   spíše naopak. Bouchalům se   smějeme nanejvýš zcela   jinak: humorem satirickým,   nikoli chápavě úsměvným.   Zabolí pohled na padnuvšího   jelena, leč příměr s   umírajícím lesníkem není   přiléhavý. A sluka je   lovným ptákem asi tak   stejně, jako je lovným   zvířetem člověk.

Předností filmu jsou   určitě herecké výkony   ústřední dvojice   Pecha-Polívka. Je to ale   celkově takové až moc   divadelní. Jed to čistý   přepis divadelní inscenace,   ale cosi tomu chybí.