Poslední harém

Život v harému jsem si   představoval trochu jinak,   ale i tak díky tvůrcům za   nový pohled. Film mě ale   nijak obzvláště nenadchnul,   vykreslení atmosféry vcelku   dobré, vládnou intriky a   touha být favoritkou. Vztah   eunucha Nadira s krásnou   Safiye mi připadá   nepravděpodobný a do   příběhu vtělený pro   větší atraktivitu filmu.   Doba si vyžádala své a   skončily většinou i harémy   stejně jako povídání   hlavní harémové   vypravěčky.

pro evropana málo pochopitelné
Harém je film   přibližující nám dokonale   tabuizované prostředí.   Mnoho scén je velmi   zajímavých a zřejmě i   velmi uvěřitelných. Dlouhé   prsty matky a ochota obětovat   téměř cokoliv za post   favoritky. Taktické   zákulisní boje, nevraživost   a podlost jsou na denním   pořádku. Přesto je na tom   životě něco tolik   zvláštního, něco, čeho se   v závěru filmu obyvatelky   harému nechtěly vzdát.   Velmi zvláštní je jistě i   pohled na život a postavení   eunuchů. Eunuch beznadějně   zamilovaný do jedné ze   svých svěřenkyň je asi   situací neobvyklou, ale o   možnosti její reality   můžeme my jen spekulovat.   Předpokládám, že dost se   na snímku vyřádili   kostyméři. Typicky pestré,   zdobené ošacení   muslimských žen   jednoznačně musí každému   oku lahodit. Tolik ke kladům   snímku. Co mi však trochu   vadilo a snižovalo jinak   příznivé hodnocení filmu,   byla jakási rozštěpenost   dějové osy a pro mě   absolutní nelogičnost   časové smyčky, kdy jedna z   mladých žen poslouchá   vyprávění jejího   vlastního životního   příběhu a současně o pár   desítek let později ona sama   vypráví tentýž příběh   náhodné posluchačce. Že   tomu nerozumíte? Nevadí, ani   já jsem nerozuměl, prostě   jsem to jen s pochopením a   úsměvem přešel. Přesto   všechno hodnotím film   poměrně vysoce a myslím si,   že stojí za zhlédnutí.   Určitě totiž rozšiřuje   obzor našeho poznání světa   zase o kousek dál