Poločas štěstí

Hodně nostalgický film o   proměnách pražského   Žižkova a jeho obyvatel.   Svým pojetím byl asi předem   odsouzen k tomu, že v kinech   příliš nezaujal. Je to   snímek spíš pro klubovou   scénu. Přesto asi i ten koho   nechytne děj ocení výborné   herecké výkony Jiřího   Adamíry a Josefa Vinkláře v   hlavních rolích a také Hany   Maciuchové v pro ni trochu   netypické herecké poloze   (Monika).

Sice jsem viděl film celý,   ale místy s rychloposuvem,   protože jsem marně hledal   nějakou dějovou linii,   které bych se chytil.   Nenašel jsem nic a dobří   herci nestačili na nic   neříkající scénář.   110920118747/8930\\\\\\\\\\\\\   \\\\\Souhlas s mým   předchozím přes dva roky   starým komentem. Opravdu se   není čeho chytit. Ano, herci   by si alespoň něco za své   výkony zasloužili. Ale   nedám. Měli si přečíst   scénář a možná by   pochopili, že z toho se moc   vytřískat nedá.

Žižkov, nebo-li Montmartre.   Být Žižkovák v podstatě i   dnes něco znamená. O   bohémské komunitě se   traduje dodnes. A na   Žižkově žije také již   padesátiletý Ondřej   Bozděch živící se jako   rozvozce uhlí. A je se vším   spokojený a Žižkov by za   žádnou cenu nevyměnil. Kdo   by to neznal. Jakmile jsou   někde zapuštěny kořeny,   už se odtamtud nedá hnout.   Jenomže modernizace je   prostě nevyhnutelná a   snímek tak opatrně   přináší pohled na někoho,   který se s osudem těžko   vyrovnává. Je to sice   skromný žižkovský   příběh, ale zase ukazuje   mnohé. Vděčnost, hrdost a   radost ze života. A hlavně   věrnost svému předsevzetí.   Snímek pozapomenutý, což je   škoda. Dnes si takový život   málokdo dokáže představit.   A rozvoz uhlí? To už teprve   ne. Nostalgický pohled jak   vyšitý o proměně místa,   ve kterém hlavní postava   příběhu prožil celý   život a na proměnu si už   prostě těžko dokáže   zvyknout. Z tohoto hlediska   výborný film.

Nevím, že mi tento film   unikl, protože je znamenitý.   Prostý příběh o prostých   lidech a prostých věcech.   Panové Vinklář a Adamíra   byli úžasní. Mě ten   příběh oslovil a vůbec   jsem si nemohl vzpomenout, že   takový film existuje.

Spíše romance než drama
Ale celý film je spíše   podivně nostalgický,   kalejdoskopický... V kinech   nezazářil. V televizi   přišel o svoji unikátní   scénu, kdy Jaroslav Čejka   předváděl travesty   striptýz (viz foto).
Film zachraňují pouze   poctivě odvedené herecké   výkony Vinkláře a Adamíry.