Pohádka máje

Lyricky pojatý příběh o čisté jarní lásce mezi nesmělou, lehce naivní dívkou z venkovské samoty a mírně zhýralým, ale dobrosrdečným studentem práv z Prahy. Filmový debut Jiřího Voskovce, vystupujícího pod pseudonymem Petr Dolan, jenž ztělesnil studenta Ríšu v Antonově odvážné adaptaci impresionistického románu Viléma Mrštíka. „V Pohádce máje tedy Anton ukazoval, co opravdu dovede. Je toho hodně, neboť v první řadě udělal z nejliterárnější limonády film, na který se divák vydrží koukat. (…) Několika dějovými variacemi, jež si dovolil provést na naší nedotknutelné národní literatuře, přesvědčuje o svém ,filmovém zraku‘, o schopnosti podávat věci nefilmové nejfilmověji, jak možno,“ napsal Jiří Voskovec necelý měsíc po premiéře filmu. Spíše než strhující děj může dnešního diváka zaujmout vynikající, poeticky laděná kamera Václava Vícha, především záběry romantické krajiny. Projekci němého filmu z rekonstruované kopie umocní živý hudební doprovod v podání uskupení Neuvěřitelno.

Václav Kofroň, MFF Karlovy Vary 2015

Zrestaurovaný poetický němý snímek Pohádka máje režiséra Karla Antona podle impresionisticky laděného románu Viléma Mrštíka vrátil v březnu 2016 Národní filmový archiv do české distribuce po téměř devadesáti letech. Poprvé byla tato verze uvedena 6.7.2015 v karlovarském Městském divadle v rámci 50. MFF s nově zkomponovaným živým hudebním doprovodem tria Neuvěřitelno. Následně byl film uveden na festivalu němého filmu v Bonnu a 26.8.2015 v letním kině na Nákladovém nádraží Žižkov. Snímek, volně rozvíjející v deseti dílech milostné osudy čtyř sester starého lesníka Helenky, Gusty, Albíny a Anny, patří k nejvýznamnějším filmovým dílům české němé kinematografie. Pod pseudonymem Petr Dolan zde jako Ríša debutoval Jiří Voskovec a jako Gusta předčasně zesnulá dvaadvacetiletá nadaná herečka Národního divadla v Praze Jarmila Horáková. Po náhlé smrti Ferdinanda Kaňkovského (představitele lesníka) v srpnu 1926 dokončil jeho roli Rudolf Žák, jehož se však režisér snažil co nejvíce skrýt. V malé dětské roli se mihla i budoucí věhlasná ilustrátorka dětských knížek Helena Zmatlíková. Čechoameričan Jan Žák plánoval film uvést v USA pod názvem Čtyři sestry, kvůli nástupu zvukového filmu ale neuspěl. Pracovní záběry z natáčení použil v roce 1960 Bohumil Veselý do dokumentu Jak se u nás kdysi filmovalo. Námět podruhé zpracoval v roce 1940 režisér Otakar Vávra s Natašou Gollovou a Svatoplukem Benešem v hlavních rolích. – Do dochovaného neúplného negativu byly v 50. letech doplněny chybějící části ze dvou kopií s německými mezititulky. Do této kopie vložil Bohumil Veselý české mezititulky v moderní jazykové úpravě. V roce 2005 byla z původních materiálů vykopírována v Ateliérech Bonton Zlín nová kopie, do níž byly vloženy opravené české mezititulky podle původní originální titulkové listiny z cenzurního spisu. – Snímek mohl být distribuován také s živým doprovodem tria Neuvěřitelno.

Zdroj: NFA / –jl–

V klášteře vzpomíná Helenka na rodnou hájovnu, na svou rodinu a na pana faráře, jehož synovec Ríša však místo studia práv tráví svůj volný čas v hospodách. Helenčin otec má problémy se svými dcerami. Albína je vážně nemocná, Gusta se jen těžko podřizuje jeho vůli. Proto ji otec pošle do Vídně ke své provdané dceři Anně, která má na ni dohlédnout. Gusta se však toulá po nocích a brzy se nechá vydržovat od mužů. Změní se natolik, že ani nemůže vyhovět poslednímu přání umírající Adbíny, aby se vrátila domů. Farář pozve Ríšu na návštěvu. Z kláštera se vrací také Helenka a na plese se potká s Ríšou. Vzhledem k jeho špatné pověsti se s ním nechce stýkat. Ríša jí však písemně slíbí, že
se polepší, a tak se několikrát sejdou. Helenčin otec se domnívá, že si Ríša s jeho dcerou jenom zahrává, a poprosí proto faráře, aby Ríšu poslal zpátky do Prahy. Po dramatickém loučení s Helenkou Ríša odjíždí a po roce se po dokončení studií opět vrací.

Autor/Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I.


Pracovní záběry jsou ve filmu Bohumila Veselého z roku 1960 Jak se u nás kdysi filmovalo. Ve filmu pod jménem Petr Dolan začínal svou kariéru Jiří Voskovec.

Autor/Zdroj: Březina Václav/noticka