Podvedená

Víte koho si berete? I tak by   mohl znít podtitul tajemného   thrilleru o manželovi, který   není tím, čím se   zpočátku zdá. Atmosférou   jakoby vypadl z ruky   legendárního mistra hrůzy   Alfreda Hitchcocka. Bez   lekaček, bez nucených   akčních scén. Nikam se   nespěchá, vše plyne   pozvolně a zcela nečekaně   nechává šokující fakta   vyplouvat na povrch. Hrůza se   nechává vygradovat až na   samou hranici. Závěrečná   scéna v šachtě výtahu je   vyvrcholením veškerého   napětí. Vskutku málo   takových filmů.

PODVEDENÁ

Snímek, který chtěl   být určitě něčím víc,   než průměrným filmem mezi   thrillery devadesátých let.   Nakonec z toho nebyl ničím   výjimečný počin, příběh   byl jako vystřižený z   kteréhokoli tuctového   thrilleru. Scénář byl sice   obstojný, ale utahané tempo   střední části se snímku   rozhodně odpustit nedá.   Zápletka také není nějak   extra nápaditá, zato konec   je opravdu dobrý a   napínavý, obzvlášť ona   osudná scéna u výtahu se   povedla.

Herci   si vedli statečně. Goldie   Hawk po komediálních rolích   si tady velmi dobře poradila   a ukázala, že zvládne i   hlavní roli v thrilleru.   Lepšího partnera než Johna   Hearda jí taky vybrat   nemohli. Myslím že John   Heard se do této role   znamenitě hodil. Už jen jeho   obličej vypadal tak nějak   úlisně a záporně. Nějaké   další přetrvávající   dojmy z filmu se ale asi   nedostaví, jeho účelem je v   daný moment diváka zaujmout   a trochu postrašit. Díky   poslední desetiminutovce, kde   se dá napětí doslova   krájet, se tento cíl docela   povedlo naplnit. Pro mně to   bylo docela příjemné   překvapení.

Napínavý thriller
o tom, že někdy si vezmete   člověka, o kterém víte   úplný kulový.
Co   stojí za zmínku? Tradičně   dobrá Goldie Hawn, která   prakticky nesleze z obrazovky,   slušný scénář,   napětí.
Poučení   zní: pokud jdete do svatby,   lustrovat, lustrovat,   lustrovat. Řeč samozřejmě   není o svítidlech.