Podobizna (1947)

Podobizna
81.1 %
 
 
    Žánr: horor
    Země: Československo
    Premiéra v ČR: 9.1.1948        
    Délka: 96 min.
„O zlu, které šíří starý obraz.“
Ne vždy je umění líbivé a vyvolává libé pocity blaženého obdivu a krásna. Odedávna jsou lidé fascinováni i díly nahánějícími hrůzu a vzbuzujícími naopak emoce nepříjemné. Typickým příkladem je horor, ať už ve filmu, literatuře či jakémkoliv jiném druhu umění. Horory svou děsivou atmosférou přitahují pozorovatele/čtenáře/diváky kombinací zvědavosti a strachu z neznámého či tajemného. Stejné je to i v případě uměleckého díla, které je klíčovým předmětem filmu Podobizna, pod nímž je režijně podepsán Jiří Slavíček.

Ať už to byla náhoda či záměr, je pozoruhodné, že snímek z malířského prostředí natočil muž z malířské rodiny – syn Antonína Slavíčka a bratr Jana Slavíčka. Slavíček Jiří, který důležité filmové zkušenosti (ze své původní střihačské profese) nabral během pracovní stáže ve Spojených státech amerických, se často ujímal filmového zpracování literárních námětů. V tomto případě se jednalo o adaptaci povídky Podobizna, kterou v rané fázi svojí kariéry v roce 1835 napsal slavný ruský dramatik a prozaik Nikolaj Vasiljevič Gogol a která se dvěma jeho dalšími petrohradskými povídkami (Něvská třída a Bláznovy zápisky) vyšla ve sborníku nazvaném Arabesky.

Podobizna vypráví hororově laděný psychologický příběh ze života několika malířů, kterým se stal osudný portrét zlého lichváře. Samotnému autorovi malby, Šimonu Jordánovi (jedna z prvních rolí Otomara Krejči), jenž s přesností zachytil lichvářův pronikavý ďábelský pohled, přinesl obraz neštěstí v podobě hrůzných představ, které ho nakonec dohnaly k sebevraždě. Po prvotní dopomoci k bohatství dílo následně rozsévalo zkázu i do života dalších osob, mezi nimiž putovalo. Malíři kvůli němu přišli o svůj talent nebo si vůči umění vytvořili averzi. Děsivý obraz totiž ztělesňoval všechny špatnosti portrétované osoby, která i ze záhrobí působila lidem zlo.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

režie:
Jiří Slavíček
 
 
hraje:
Otomar Krejča (Šimon Jordán / Štěpán, Šimonův syn), Luba Skořepová (Martina Jordánová, Šimonova dcera), Vladimír Šmeral (malíř Roman), Ladislav Kulhánek (profesor Mikuláš), Karel Dostal (lichvář Chazaj), Rudolf Deyl (Jáchym), Felix le Breux (novinář Marcel Bernard), Růžena Šlemrová (Viktorová), Ludmila Píchová (Líza, dcera Viktorové), Emil Bolek (podnikatel Viktor), František Holar (Žemblovský), Viktor Očásek (obchodník s obrazy), Bohumil Machník (domácí), Vladimír Hlavatý (čtvrtník), Jiří Těšík (husarský poručík), Rudolf Hrušínský (hejtman), Marie Nademlejnská (bába u Chazaje), Břetislav Hrstka (Kalinský), Rudolf Morávek (dražitel), Karel Hynek (zapisovatel), Jan S. Kolár (rada Ryvola), Bohuslav Kupšovský (číšník), Arnošt Mirský (sluha z obchodu), Gabriel Hart (pán), Marta Májová (dáma), Milada Smolíková (paní v Romanově ateliéru), Zora Božinová (přítelkyně), Jan W. Speerger (dražitel), Dagmar Toužimská (přítelkyně), Emanuel Hříbal (pán v Romanově ateliéru), Bohumil Švarc (přítel Žemblovského), Arno Velecký (důstojník), Blažena Slavíčková (zákaznice v Romanově ateliéru), Jaroslav Orlický (dražitel), Antonín Soukup (dražitel), Ludmila Burešová (květinářka)
 
 
námět:
Nikolaj Gogol (povídka)
 
 
scénář:
František Vlček
 
 
kamera:
Jan Roth
 
 
hudba:
Dalibor C. Vačkář
 
 
výprava-architekt:
Jan Zázvorka
 
 
kostýmy:
Josef Liesler
 
 
střih:
Jan Kohout
 
 
zvuk:
Miloslav Hůrka
 
 
vedoucí produkce:
Václav Dražil
 
 
výtvarník:
Josef Liesler, František Nestler
 
 
II. kamera:
Vladimír Novotný
 
 
masky:
Josef Kobík
 
 
zástupce vedoucího výroby:
František Urbánek
 
 
asistent kamery:
Josef Pechar
 
 
odborný poradce:
Emanuel Poche
 
 
spolupráce:
Jaroslav Mach (režijní)
 
 
nahrál:
Filmový symfonický orchestr
 
 
dirigent:
Milivoj Uzelac
 
 
Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.