FDb.cz > Podobizna (1947) > Tisk

Podobizna (1947)

Ne vždy je umění líbivé a vyvolává libé pocity blaženého obdivu a krásna. Odedávna jsou lidé fascinováni i díly nahánějícími hrůzu a vzbuzujícími naopak emoce nepříjemné. Typickým příkladem je horor, ať už ve filmu, literatuře či jakémkoliv jiném druhu umění. Horory svou děsivou atmosférou přitahují pozorovatele/čtenáře/diváky kombinací zvědavosti a strachu z neznámého či tajemného. Stejné je to i v případě uměleckého díla, které je klíčovým předmětem filmu Podobizna, pod nímž je režijně podepsán Jiří Slavíček.

Ať už to byla náhoda či záměr, je pozoruhodné, že snímek z malířského prostředí natočil muž z malířské rodiny – syn Antonína Slavíčka a bratr Jana Slavíčka. Slavíček Jiří, který důležité filmové zkušenosti (ze své původní střihačské profese) nabral během pracovní stáže ve Spojených státech amerických, se často ujímal filmového zpracování literárních námětů. V tomto případě se jednalo o adaptaci povídky Podobizna, kterou v rané fázi svojí kariéry v roce 1835 napsal slavný ruský dramatik a prozaik Nikolaj Vasiljevič Gogol a která se dvěma jeho dalšími petrohradskými povídkami (Něvská třída a Bláznovy zápisky) vyšla ve sborníku nazvaném Arabesky.

Podobizna vypráví hororově laděný psychologický příběh ze života několika malířů, kterým se stal osudný portrét zlého lichváře. Samotnému autorovi malby, Šimonu Jordánovi (jedna z prvních rolí Otomara Krejči), jenž s přesností zachytil lichvářův pronikavý ďábelský pohled, přinesl obraz neštěstí v podobě hrůzných představ, které ho nakonec dohnaly k sebevraždě. Po prvotní dopomoci k bohatství dílo následně rozsévalo zkázu i do života dalších osob, mezi nimiž putovalo. Malíři kvůli němu přišli o svůj talent nebo si vůči umění vytvořili averzi. Děsivý obraz totiž ztělesňoval všechny špatnosti portrétované osoby, která i ze záhrobí působila lidem zlo.

Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

režie:
Jiří Slavíček

hraje:

Otomar Krejča (Šimon Jordán / Štěpán, Šimonův syn), Luba Skořepová (Martina Jordánová, Šimonova dcera), Vladimír Šmeral (malíř Roman), Ladislav Kulhánek (profesor Mikuláš), Karel Dostal (lichvář Chazaj), Rudolf Deyl (Jáchym), Felix le Breux (novinář Marcel Bernard), Růžena Šlemrová (Viktorová), Ludmila Píchová (Líza, dcera Viktorové), Emil Bolek (podnikatel Viktor), František Holar (Žemblovský), Viktor Očásek (obchodník s obrazy), Bohumil Machník (domácí), Vladimír Hlavatý (čtvrtník), Jiří Těšík (husarský poručík), Rudolf Hrušínský (hejtman), Marie Nademlejnská (bába u Chazaje), Břetislav Hrstka (Kalinský), Rudolf Morávek (dražitel), Karel Hynek (zapisovatel), Jan S. Kolár (rada Ryvola), Bohuslav Kupšovský (číšník), Arnošt Mirský (sluha z obchodu), Gabriel Hart (pán), Marta Májová (dáma), Milada Smolíková (paní v Romanově ateliéru), Zora Božinová (přítelkyně), Jan W. Speerger (dražitel), Dagmar Toužimská (přítelkyně), Emanuel Hříbal (pán v Romanově ateliéru), Bohumil Švarc (přítel Žemblovského), Arno Velecký (důstojník), Blažena Slavíčková (zákaznice v Romanově ateliéru), Jaroslav Orlický (dražitel), Antonín Soukup (dražitel), Ludmila Burešová (květinářka)

námět:
Nikolaj Gogol (povídka)

scénář:
František Vlček

kamera:
Jan Roth

hudba:
Dalibor C. Vačkář

výprava-architekt:
Jan Zázvorka

kostýmy:
Josef Liesler

střih:
Jan Kohout

zvuk:
Miloslav Hůrka

vedoucí produkce:
Václav Dražil

výtvarník:
Josef Liesler, František Nestler

II. kamera:
Vladimír Novotný

masky:
Josef Kobík

zástupce vedoucího výroby:
František Urbánek

asistent kamery:
Josef Pechar

odborný poradce:
Emanuel Poche

spolupráce:
Jaroslav Mach (režijní)

nahrál:
Filmový symfonický orchestr

dirigent:
Milivoj Uzelac