Pod pískem

Spokojený manželský pár ve středních letech, Marie a Jean, se jako každý rok vypraví do západní Francie strávit část léta ve svém domě u moře. Jednoho dne se rozhodnou zajít na pláž. Zatímco se Marie opaluje, Jean si jde zaplavat. Žena na dece usne a po probuzení svého manžela marně hledá. On se k ní ale už nikdy nevrátí… Jaký důvod může mít člověk, aby jednoho dne odešel bez vysvětlení, bez náznaku odpovědi na přirozený příval otázek, jenž svým zmizením vyvolá? A byl ten odchod opravdu dobrovolný a konečný? Anebo zasáhla náhoda a Jean skutečně utonul? Anebo se vůbec neutopil a prostě od Marie odešel jinam, žít jiný život s jinou ženou?

Ve francouzském znění s titulky.

Zdroj: ČT

Snímek mladého francouzského režiséra v sobě spojuje všechny prvky Ozonova specifického režijního rukopisu - humor, tajemství a pronikavý a citlivý psychologický pohled do nitra hlavní postavy. Marie a Jean jsou manželé, jejichž život získal svůj ustálený rytmus mnoha společně strávenými roky. Prázdniny začínají jako obvykle ve svém venkovském domě. Jednoho dne jdou společně na pláž. Zatímco se Marie opaluje, Jean se jde vykoupat. Již nikdy se však nevrátí zpět. Režisér Frangois Ozon ke vzniku filmu podotýká: „Při natáčení tohoto snímku jsem byl inspirován událostí, která se stala, když jsem byl malý. Byl jsem na pláži s rodiči, často jsme tam viděli postarší manželský pár. Jednoho dne se šel muž koupat a už nikdy se nevrátil. Helikoptéry ho všude hledaly a nikdo se pak již nechtěl jít koupat, často jsem myslel na tu ženu, jak se vrací sama do svého domova, pouze s manželovými věcmi, a ptal jsem se sám sebe, co se dále odehrávalo. Existovalo pro mne mnoho možností toho, co se stalo - manžel se mohl utopit, nebo dokonce utéct."
38. MFF Karlovy Vary

Šestatřicetiletý francouzský režisér François Ozon patří k nejvýraznějším talentům své generace. Filmy, jež rok co rok uvádí, mívají obvykle úspěch nejen u diváků, ale také u porot filmových přehlídek či festivalů. V Čechách se tento pilný tvůrce naposledy představil svým hvězdně obsazeným filmem 8 žen (FP 11/2002). Ve snímku Pod pískem přináší tvůrce nevšední psychologickou studii náhle ovdovělé ženy ve středním věku. Příběh je velmi prostý. Dlouholetí manželé Marie a Jean přijíždějí na dovolenou do svého domku na pobřeží Atlantiku v kraji Landes. Hned první den se muž jde vykoupat a už se nevrátí. Není zřejmé, zda se utopil, spáchal sebevraždu či jednoduše zmizel. Zaskočená Marie se náhle ocitá v situaci, s níž se nedokáže vyrovnat, neboť od partnerství s Jeanem odvozovala celou svou existenci. Proti destruktivní stránce samoty se podvědomě brání tím, že si odmítá připustit ztrátu manžela (ten s ní jakoby „žije“ i nadále). Zároveň však hledá východisko ve vztahu s jiným mužem. Režisér se její trýznivý stav snaží uchopit vcelku a více méně přijímá její „optiku“. Daleko více než o dialog se opírá o specificky filmové prostředky. I když jeho styl je minimalistický a místy působí až asketicky, dosahuje jeho výpověď překvapivé hloubky. Podle autora má jeho dílo blízko především k Dreyerovu Slovu či k Almodóvarově studii Vše o mé matce (FP 5/2000). Na celkové působivosti snímku se podílí také herecká kreace Ozonovy oblíbené herečky Charlotte Ramplingové. Její fotogenická tvář, která nijak neskrývá vrásky, její gesta i zjevné sepětí s postavou otevírají přístup k Mariiným nejniternějším pocitům a k jejímu nelehkému údělu.

-pp-, Filmový přehled 2003/7
Autor/Zdroj: -pp-/Filmový přehled