FDb.cz > Plukovník Švec (1929) > Tisk

Plukovník Švec (1929)

"Plukovník Švec". Mimořádný divadelní úspěch Medkovy hry "Plukovník Švec" znamenal již velkou dávku jistoty, že se toto dílo objeví i na filmovém plátně. A tak se i stalo. Filmu se to podařilo i bez tohoto předpokladu vlastní silou, to znamená: svědomitou režií a poctivými výkony herců zapsali se do dějin tehdejšího českého filmu jako jeden z nejzdařilejších. Ba, pokud jde o hromadné scény, zejména bitevní, neměla naše kinematografie do té doby žádné tak dobře sehrané za vedení českého režiséra. Pokud se jeho práce nazvala svědomitou, znamená to, že si musel osvojit jistě nejdříve důkladně vlastní znalosti, aby do podrobnosti vytvořil a do života vyvolal legionářské prostředí tak, jak jej diváci znali z vypravování legionářů, knih a z rozptýlených obrázků.

Režisér Innemann využil i těch filmových prvků, z nichž se tvoří obrázky náladové, jemně dekorativní, jako byla například smrt mladé Rusky, s pozadím mračného večerního nebe. Nejsilněji působí děj tam, kde proti sobě staví v případném střídání kontrasty: obětavé hrdinství Čechoslováků a ležerní bezstarostnost ruské buržoazie, hýřící téměř před branami smrti a na samých krajích propasti bolševického pekla.

Dá se pochopit, že taková buržoazie - a snad se dá Medkovi věřit, že nezkresloval - byla spravedlností dějin odsouzena k zániku, protože nebyla schopna obětí pro záchranu vlasti. A nad tím se právě vznáší vysoko mravní idea filmu a dosah tragického Švecova skonu: oběť života pro velkou ideu národní kázně v osudných okamžicích. Film přinesl mnoho dobrých hereckých výkonů, z nichž v popředí je pan Kódl, kterého nádherně ztvárnil Josef Rovenský a Rolandův Martyška.

O Karenovi, který vytvořil hlavní roli, se dá říct, že mu lépe svědčilo divadelní jeviště než film, kde divák vnímá jen očima a neslyší mluveného slova, očekává od představitele tak dramatické role více rozmanitostí pro výrazy citů a duševního hnutí.

Poznámka autora: Tento veliký film, který byl natočený ještě jako němý, má v sobě kouzlo autenticity. Všichni herci hrající legionáře, nejen tak vypadají, ale oni se pro ten film legionáři stali. Jejich tváře, gesta a celé vystupování v tomto filmu vypadá, jako by se jednalo o film dokumentární, nikoliv hraný. Kdyby se dnes tvůrci rozkrájeli, tyto typy by nebyly k mání, i kdyby prošli světa kraj. Při uvedení do kin byli diváci nemile překvapeni a to proto, že: Film byl totiž prohlášený za "kulturně výchovný", a proto byl osvobozen od dávky. Jaké bylo nemilé překvapení, že přes tohle prohlášení se dávka vybírala ostošest a diváci to považovali za křiklavé bezpráví proti českému filmu.  Autor: Asmodej

režie:
Svatopluk Innemann

hraje:

Bedřich Karen (plukovník Švec), Otto Zahrádka (major Kaluža), Fred Bulín (poručík Trojan), František Roland (buřič Martyška), Josef Rovenský (pan Kodl), Zdena Kavková (Trojanova láska Nataša), Káťa Inglerová-Černá (matka Nataši), Mimi Erbenová (Švecova láska z mládí Maki), Ladislav H. Struna (vojín Perný), Miloš Hajský (vojín Janda), Jaro Hykman (vojín Jurajčík), Josef Šnobl (vojín Líbrman), Josef Linhart (vojín Hofírek), Irena Ardenová (Perného dívka Marie Ivanovna), M. Lisunov (ruský generál), Jindřich Lhoták (pobočník), Karel Fiala (kazaňský starosta), Jaroslav Marvan (srbský major Blagotič), Stanislav Neumann (legionář), Luigi Hofman (legionář), F. X. Mlejnek (kuchař), Přemysl Pražský (sovětský komisař Kurajev), Felix Kühne (sovětský komisař Liebersohn), Robert Ford (sovětský komisař Minikin), Josef Neuberg (sovětský komisař Aralov), Jan Sviták (sovětský důstojník)

námět:
Rudolf Medek (div. hra Plukovník Švec, román Mohutný sen/4. Část kroniky Anabaze a kniha Za svobodu)

scénář:
Josef Neuberg, Václav Wasserman, Svatopluk Innemann

kamera:
Bohumil Kolátor

výprava-architekt:
Hans Ledersteger, Alois Mecera

trikové snímky:
František Poneš (triky a modely)