Philomena [2k digital]

Philomena
Křesťanská církev (pomineme-li jiná   náboženství) za svou existenci způsobila mnoho   bolesti a nespravedlnosti. A činí to dodnes...   Přiznávám se, že nejsem její příznivec, i   když v dětství mne to neminulo, jelikož část   rodiny ji vyznávala. Zlobil jsem se spolu s   novinářem Sixsmithem a sdílím jeho   rozčarování a názory na věc. Philomena   prokázala své morální kvality, když ke konci   filmu prohlásila, že sestře Hildegardě   odpouští... A není to jen tak, je to velice   těžké tohle odpustit. Morálně tak   převýšila pokroucenou pokryteckou bohorovnou   zrůdu Hildegardu, služebnici boží.

Chladní ako ranná hmla
Päťdesiate roky. Kým v zaostalej a temnej   východnej Európe by tam nabehla sociálka a   podarených oteckov by pozavierala polícia,   pretože už vtedy naše nehumánne zákony   jednoducho robenie detí štrnástkam považovali   za zločin. Avšak v modernom a vyspelom Írsku sa   humánne kradli matkám deti a milosrdné sestry   si navyše z toho urobili vlastný biznis. Zákony   všetko riešacej neviditeľnej ruky trhu nepustia   a musíme myslieť komerčne, lebo takto ten   kapitalizmus nevybudujeme. Že vraj podľa   skutočnej udalosti. Možno. Ale jednej veci sa mi   nechce uveriť. Ako trojročný si človek moc   toho nepamätá, ale tento chlapec bol taký   bystrý, že si pamätal svoj írsky pôvod a   neskôr sa stal z neho vzorný írsky   nacionalista. Budiž. Ale asi ťažko ako vysoký   republikán, keďže Írsko nie je člen NATO,   takže uspokojovať vojenské chúťky   republikánov bude asi pomocou Írska ťažšie,   takže je vlastne nezaujímavé pre ich vojnové   dobrodružstvá... pardon, šírenie demokracie.   Inak film obrovská nuda nuda nuda, napriek tomu,   že tu skombinovali vyhodeného reportéra, ktorý   sa zaoberal politickými kauzami, matku, ktorej   zobrali dieťa, kostlivci za múrami kláštora,   HIV, homosexualitu, road movie, pátranie po   desivej minulosti i politické strany v USA. Čo   však boli ale desivé, pohnútky matky   predstavenej. Na jednej strane obzriete sa za   chalanom a páchate ťažký hriech (stačí   pohľad) a budete sa smažiť v pekle, ale ona   keď ťažkým klamstvom ničí život inému, je   to v poriadku. Niektorí si vedia to desatoro   vysvetliť až príliš svojsky a po svojom

Velmi působivý film, který ve mě bude dlouho   doznívat. Je správné, že hrdinka dovolila   zveřejnit svůj příběh, aby světu ukázala tu   část ne příliš daleké historie, o které se   dříve moc nehovořilo. Nevím, zda bych za   těchto okolností dokázala sestře Hildegardě   odpustit - podle mě bylo její jednání   neomluvitelné, ale pravda je, že sestru nakonec   bude soudit někdo jiný... Philomeně patří   můj obdiv a její herecké představitelce   rovněž.

PHILOMENA

Mimořádně silný filmový   prožitek. Nemám příliš v lásce filmy, které   jsou obžalobou církve nebo společnosti, ale   tento je výjimkou. Nejhorší na tom všem je,   že film je natočen podle skutečné události.  

Na církve se v poslední době sype jedna   obžaloba za druhou. A ony se brání tím, že se   jedná vždy jen o selhání jedince, nikoliv   systému a společenství. Tady je jasný důkaz,   že tomu tak není. Tady nejde o poklesek jediné   fanatické řádové sestry, tady selhalo celé   vedení kláštera. Možná si řádové sestry   myslely, že konají dobro, že pro děti vybraly   lepší osud a jen tak mimochodem si přivydělaly   na další provoz kláštera. Snad proto, aby   mohly vykonávat ještě více „dobrých   skutků“. Ale kdo má právo odebrat dítě   matce, kdo se staví na roveň Boha, aby   rozhodoval o lidských osudech. Ano, děti se   nejspíš měly lépe než by se měly po boku   svých skutečných matek. Ano, i Philomena   říká, že by svému synovi nikdy nebyla schopna   dopřát takový život. Ale stejně aspoň potom,   po letech, když už si byla se synem tak blízko,   i potom je ruka nevrlé řádové sestry   rozdělila a nedopřála jim setkání.   Neuvěřitelná krutost od člověka, která   hlásá myšlenku: miluj bližního svého.   Zatrpklá jeptiška, která sice možná zůstala   tělesně čistá, zato s duší černou jako   kolomaz. Ve směsi zášti a dost možná i   závisti nad tím, že ta obyčejná a   opovrhovaná žena prožila něco navíc, se   projevuje nesmiřitelnost a tvrdost, která   jeptišce nedovolí odpustit ani tolerovat dávný   prohřešek. Kde ale bere právo soudit jiné –   to má přece jen Bůh? Snažit se převzít jeho   úlohu a nahradit Boha na zemi – není to už   rouhání? A pýcha, se kterou se jeptiška   povyšuje nad „pokleslé“ ženy, a která jí   nedovolí odpustit jim - je rovněž   hříchem…

Zato Philomena, žena těžce   zkoušená životem, ta se dokáže povznést a   všechny křivdy odpustit. Pro většinu lidí   možná nepochopitelné. Ale ona jediná dokázala   všem kolem pravou sílu víry a lásky. Morální   facka, kterou uštědřila všem pokryteckým   věřícím pleskla do ticha vší silou a   razancí morální obžaloby.

Slušné herecké   výkony dávají snímku punc dobrého zážitku.  

Ještě dlouho ve mně doznívá atmosféra   filmu. Doufám, že to nebude znít jako   rouhání, ale skoro se stydím za to, že mám   upřímnou, neskromnou až nepatřičnou radost z   toho, že jsem měla v životě tolik štěstí a   nemusela jsem si ničím podobným projít.

Mno...celou dobu, co se ve filmu řešilo, jestli   se má stydět Philomena a její   "kolegyně", nebo jeptišky, jsem musela   myslet na to, kdo přizná vinu těm vykutáleným   tatínkům, kteří se měli v první řadě   postarat o to co spískali. Nebo jsou snad   hříchy čistě ženskou výsadou? A nechci   rozhodně omlouvat církev a jejich   "podnikání"(Bůh chraň...), ale jaký   život by asi v tehdejší době v Irsku mohla   vést svobodná matka s dítětem mimo klášter?   Kdo ví, jestli by měla kratší pracovní dobu,   jakou práci a jaké bydlení.

Není pochyb,   že hrdinka v podání Judi Dench byla velice   sympatická a občas řekla něco opravdu   moudrého a hodného zapamatování, a se   skeptickým Cooganem se dobře doplňovali, ale   celkově ve mně film probudil spíš znechucení   nad morálním stavem společnosti, než   příjemné pocity.

Je ušlechtilé neopouštět své zásady,   protože ten, kdo umí ublížit, je vždy   člověk, ne Bůh... a za schopnost odpustit je   vypsaná odměna v podobě poznání, že na mě   někdo vzácný nikdy nezapomněl a vrátil se   zpět, domů... A kromě herectví Judi Dench, i   jejího umění stárnout, mě nepřestane   fascinovat zvláštní zvrásnění její tváře,   neznalost skutečného věku by mohla vyvolat moje   dudlání směrem k maskérům, za zfušovaný   make-up :-).