Petrolejové lampy

Vynikající filmové drama,   které patří k vrcholům   práce Juraje Herze. Silný   příběh natočený podle   románu Jaroslava Havlíčka   je doslova nabitý emocemi a   má skvělou atmosféru   vyzařující velkou   autentičnost. Na tom má   největší zásluhu   výtečná kamera Dodo   Šimončiče a herecké   výkony. Iva Janžurová je   skvělá (tak jako obvykle)   ale Petr Čepek je přímo   úžasný. Kdo chce vidět   všechno to nejlepší z   naší kinematografie tenhle   film prostě nesmí vynechat!

Herecký koncert Ivy   Janžurové a Petra Čepka,   film patří do Zlaté   pokladnice českého filmu a   je příjemné, se občas na   něj podívat. U Janžurové a   rovněž Bohdalové nebo   Menšíka obdivujeme jejich   herecký naturál, zvládnou   jak dramatickou tak   komediální tvorbu a jejich   filmy nestárnou...

Konstatovat, že adaptace   románu Jaroslava Havlíčka,   se režisérovi J. Herzovi   opravdu podařila, je zajisté   tzv. nošením dříví do   lesa. Kromě silného   příběhu na tom samozřejmě   mají největší zásluhu   představitelé obou hlavních   rolí - Iva Janžurová a Petr   Čepek. Sledovat jejich osudy,   plné naděje a zmaru je   opravdu divácká lahůdka!

V tomto filmu je třeba   hlavně poukázat na herecký   koncert dvou hlavních   protagonistů - P.Čepka a   I.Janžurové. Na to se   nazapomíná.
Nikdy   nezapomenu, jak se postava   P.Čepka v průběhu filmu   měnila.

Proč se ty dvě minuly
Tenhle film je zvláštní, i   tématem i obsahem. Nečetl   jsem literární předlohu,   asi to bude nějaká bichle.   Film je jedním slovem   skvělý - to co předvedla   Janžurová, Čepek, to je   herecký koncert před kterým   nelze než smeknout. Herci par   excelans.

Nej   scéna z celého filmu je ta,   ve které se ve vlaku   setkává Štěpa s malou   holčičkou - a ony se   vzájemně hladí přes sklo a   dávají si pusy - tolik   lidskosti a zároveň tragiky   v téhle scéně - žena   která touží celým srdcem   po dítěti, se setkává s   dítětem, které touží po   citu a lásce - já snad v   životě neviděl   dojemnější scénu ve filmu.   O to smutnější je, že ta   holčička jela v doprovodu   jeptišky na štěpčin statek   - byla to totiž Pavlova   dcera, která vyrůstal v   sirotčinci řádových   sester? (nebo jak lze nazvat   dětský domov ve kterém jsou   řádové sestry). A stačila   minuta, aby se ty dvě sešly   - Štěpa se vrátila o minutu   později na statek a   holčička mezitím s   jeptiškou odešla - a zas je   tu podobenství - někdy   minuta rozhodně o celém   dalším životě. Myslím,   že by ty dvě - Štěpa i   holčička k sobě pasovaly...  

Film vřele   doporučuji ke zhlédnutí -   výborný film, výborné   vykreslení postav. Klobouk   dolů před tvůrci.

Toto je FILM !!!!   Takto má vypadat poctivá   FILMAŘINA.

Klasika psychologického románu i filmu.
Jako zarytý čtenář mám   často tendence vyzdvihovat   při odlišnostech a změnách   literární dílo a film   vidět kritickýma očima. Ale   věřte, že bývám i   maximálně spokojená s   výsledkem filmových   tvůrců, kdy oceňuji   důstojnost a kvalitu   přeneseného literárního   díla na filmové plátno. A   toto mé tvrzení přesně   sedí na vynikající film i   román Petrolejové lampy, u   něhož mi v žádném   případě nevadí, že jde o   dílo z tzv. povinné četby.   Jaroslav Havlíček psal před   téměř již 100 lety prózu   obsahově přibližující se   spíše k dnešní uvolněné   době. Vždyť otevřeně   popisovat pocity ženy   frustrované i po sňatku   svým panenstvím či líčit   naprostý mentální přerod   muže nemocného příjicí,   to není příliš obvyklé   pro předválečnou éru. Dost   oceňuji, že ani minulé   zřízení i přes nepříliš   vstřícný postoj k   režisérovi Herzovi, tento   film neodvrhl na dno   zaprášeného trezoru a   umožnil divákům ponořit se   do látky psychologického   díla, jaké je v literatuře   i filmu ve své době téměř   ojedinělé (po stránce tzv.   klasik určitě). K hereckým   výkonům nemám připomínek.   Iva Janžurová je důkazem   velkého hereckého nadání,   kdy zvládá maximálně   přesvědčivě jak role   komediální, tak roli citově   rozpolcené ženy. Tleskám   výkonu Petra Čepka, zde jde   o strhující herecký výkon   s maximální precizností.   Chci jen doplnit, že roli   nevlastní dcery hlavní   hrdinky Štěpy (a skutečné   dcery jejího muže, jíž si   Štěpa po jeho smrti vzala k   sobě a milovala jako   vlastní, čímž došlo k   naplnění mateřských   tužeb) vytvořila malá Petra   Kodýmová, u níž je v   databázi uvedeno role   neurčena.

Tragédie lidského života.   Úchvatná je scéna s   dítětem ve vlaku, když   Štěpa ztratila naději na   vlastní dítě. Naopak   směšně dnes působí onen   optimistický silvestrovský   projev z přelomu 19. a 20.   století, podle nějž nebudou   války a práce nebude   otročinou. Dnes už by se   nikdo podobných bláhových   předpovědí neodvážil;   víme, že to tak bude navždy   anebo předpokládáme již   jen apokalypsu. Na jinak   vynikajícím filmu se mi   nelíbí opět ryze české   specifikum: naturalistické   výjevy zabíjení zvířat, v   tomto případě střílení   holubů syfilitickým   důstojníkem. Štěstí, že   jsme se nemuseli přímo   dívat i na zastřelení toho   malého králíčka. Lidé   jsou prostě bestie, a   žádná jejich třeba   sebevětší tragédie proto   nedojímá.

Hvězda Iva Janžurová opět   září. Její staropanenská   Štěpa je nádherná bytost.   Je veselá, pracovitá a   vstřícná, prostě člověk,   kterého musí mít každý   rád. Touží se vdát a vdá   se za bratrance Pavla. Její   sen se hroutí, když zjistí   ,že její manžel je   prožraný pohlavní chorobou   a že z manželství nebude   nic. Vlastně se jí stala   nespravedlnost, její srdce je   postupně ubito všeobecným   posměchem okolí. A honorace   města padlo na dno.   Skvělé!!!

Fráze o hereckém koncertu je   tentokrát na místě. Při   vší úctě k výkonu Ivy   Janžurové si to   nejatraktivnější v něm   vyzobal samozřejmě Petr   Čepek, jehož proměna nebo   spíš rozklad bere dech a   jeho odporný smích   "ostane v mé paměti   povždy". Příběh   jednoho zmarněného snu je   podaný se slušnou dávkou   syrovosti i když si dovedu   představit, že by se v   tomhle směru dalo i přidat.   Vlastně nemám co bych filmu   vytknul, fantastičtí herci,   silný příběh, ale přesto   jsem se nějaké bouře emocí   nedočkal. I když jsou tu i   velmi silné scény,   například ta, v níž se   Štěpa objeví na korzu s   klátícím se a dementně se   řehnícím Pavlem už v   pokročilém stádiu nemoci.

Rozhodně patří mezi lepší   kousky české kinematografie,   celkem zajímavý příběh o   věčném neštěstí jedné   ženy, které osud nepřál   najít si ani kousíček toho   štěstí v životě, taky   pěkně ukazuje na život a   poměry na počátku 20.   století, dobrý výkon   Janžurové a zejména   Čepka...
Každý   patriot by měl tento film   vidět už pro to, že je   jedním z mála který se   zabýval vážnout tématikou   jinak se totiž 70. letech   kvůli režimu oběvilo moře   komedíí i když   báječných...

...filmu nemůžu dát plný   počet hvězdiček, jelikož   jsem četla knihu a ta je   přece jen o něco   lepší.Film je ale sám o   sobě velice dobrý a hlavní   představitelé zde   předvádí úžasné   výkony...

Někoho může odradit, že o   tomto díle se učí v   literatuře a někde je to   možná i povinná četba.   Nicméně - na tyto předsudky   se vykašlete. Osobně mi do   jisté míry taky ze zásady   vadí cokoliv vnucované, no   ale jelikož povinnou četbu   jsem právě ze zásady nikdy   nečetla a obsah vždy někde   opsala (joo kde jsou ty časy   :-)), tak mě to dojem   nezkazilo a jsem tomu ráda,   takže jsem tento film s   chutí shlédla a určitě se   k němu vrátím zas :-)

Slabší film bohužel.   Janžurová se bohužel těmto   rolím vyhýbala a bylo to   vidět i na podání výkonu   což je škoda. Mohla z ní   být dobrá dramatická   herečka kdyby chtěla. Na   filmu je vidět, že výkony   nechávala na Rosůlkové a   Čepkovy.