Pět miliónů svědků

Trošku se nám to táhne,   že? Zdlouhavý a upovídaný   kriminální příběh, který   podle mě nijak nevybočuje z   žánru a doby, i když   disponuje pár výbornými   momenty v hereckých   výkonech. V celkovém   vyznění mě tím pádem   nejvíc zaujala úvodní   písnička Kdo bude vrah,   která naopak zcela vyniká v   tom, co tehdy Pavlína   Filipovská zpívala.

Nudné, jako většina   detektivek. Sáhodlouhé   vyptávání, herci u toho   skoro spí, kamera je   statická. Scénář také nic   moc. A to závěrečné   odhalení? Hehehehe. Anebo   jsem blbej nóóó.

Asi jeden z nejnudnějších   kriminálních či   detektivních filmů   československé tvorby.   Hodně té nudě napomáhá i   výprava. Také černobílost   filmu a jeho stáří se   postaraly o to, že je spíše   prd vidět než i ta bídná   výprava. A pak ten způsob   mordu je takový   nevěrohodný.

Studiová konverzační   detektivka bez napětí či   nějaké ponuré atmosféry.   Příběh o vraždě v   televizním studiu během   přímého přenosu   detektivní hry představuje   pouze poklidný průběh   celého vyšetřování.   Výsledek je nejasný a tak si   ve finále vyšetřovatelé   pomohou rekonstrukcí všeho,   co se ve studiu odehrálo.   Divák během sledování   může tak leda hádat, kdo je   tím pachatelem. I když   námět není špatný,   Radovan Lukavský v roli   kapitána VB Sudy a Jan   Tříska coby vyšetřovatel   VB Koval ze slabě   zpracovaného scénáře toho   moc nevytáhnou. Takže se   vlastně jedná o velmi   jednoduchou čítankovou   detektivku hodící se tak   leda na dobu krátce před   spaním.

Zajímavá detektivka nabitá   hereckými osobnostmi, kterou   natočila Eva Sadková.   Zajímavé také i z pohledu   doby a televizních   začátků, kdy se televizní   inscenace vysílaly ihned   přímým přenosem do éteru   a když se při jednom   takovém vysílání stane   vražda, má najednou pět   miliónů svědků...

Poněkud zbytečně   překombinované a v   překvapujícím   finále-rozuzlení po česku   přitažené za vlasy. Nikoli   přitažená logika   detektivky, ale logika motivů   a děje.
Jsme svědky   neustálých proměn postav -   ve smyslu co se o nich   dozvídáme. Až je z toho   klišé, a z neustálého   překvapování se stává -   jak bylo řečeno - nuda.
Překombinování je i   kolem hlavních detektivů -   celé to rozehraje Tříska,   pak mu to celé vyžere   Lukavský a začne z Třísky   dělat zelenáče...
Pokud se týká filmového   zpracování, je to povahou   spíše televizní film, ba   dokonce inscenace - je dobře,   že se režiséra Sadková   věnovala televizi tvorbě. I   tento film prozrazuje, že to   byla vysloveně její parketa.