Pavučina

Je vidět, že režisér Zaoral původně film   pojal jako ryze amatérský snímek a teprve po   pár letech ho dotáčel pro plátna kin. Film se   z velké části odehrává za zdmi psychiatrické   léčebny, kterou obývají drogově závislí,   alkoholici a další podobná vytříbená   společnost. Ve své době určitě odvazové,   nahotu neskrývající, nicméně chaotické, ale   díky neznámým tvářím a skutečným   pacientům léčebny Pavučina vyznívá   autenticky a nejvíc jako dokument, který se   snaží odhalit temné stránky duše drogově   závislé Radky (Eva Kulichová), ale nejen jí.   Zvláštní jsou různé filtry, přes které   kameraman snímá záběry, přes černobílou až   po různé kolorované zabarvení.

Po dlouhé době jsem měla možnost opět vidět   film „Pavučina“, který byl ve své době   velmi provokativní a to nejen kvůli drogám, ale   i otevřené nahotě. Hlavní roli Radky si   zahrála Eva Kulichová, která byla předtím   známá snad jen návštěvníkům divadla v   Hradci Králové. Příběh narkomanky, která se   nedobrovolně ( v rámci podmínky) ocitá v   léčebně. ...„ Je to tady příšerný,   nejradši bych se vším skoncovala a utekla,   musím se hrozně přemáhat, musím doufat, že   zítra to bude lepší, že budu lepší i já.   Moc sil už nemám, ale chci ještě zkusit žít   normálně“. Místo, kde ji v noci budí   mučivé sny pacientek (alkoholičky, narkomanky),   každá je přesvědčená, že zrovna ona měla   důvod začít. A přes den se s ní zachází   jako s póvlem ...„Mám strach z každého dne,   bojím se dlouhý doby, kterou tady budu muset   prožít. Nevěřím, že se budu pořád   probouzet na stejným pokoji v tomhle blázinci,   já přece dokážu mít ráda. Tady mě to   úplně zničí, chtěla bych žít, kdybych byla   svobodná, ale taková možnost už pro mě asi   neexistuje“. I po 20 letech je to velmi   působivé a děsivé. Myslím si, že je velká   chyba, že film je dnes zapomenut !!!