Pasti, pasti, pastičky

Slabota
podivne panoptikum prehravajicich hercu zvucnych   jmen. Trosku jako Sklep po flamu. Bohuzel pani   reziserka nepozna peknou holku od skarede...inu   feministka. Takze hlavni hrdinka je rozsklebena   ochechule. Celkove je film nuda na dlouhe lokte.   Par humornych scen tu je, ale je jich malo,   zalostne malo. Setkani s Lenkou je vodotrysk   trapnosti...copak to reziserka nevidi? Asi ne.

Tak u tohoto filmu jsem se skvěle bavil.Výborný   černý humor v podání Donutila a   Hanáka.Výborná a humorná scéna když jdou oba   dva na autobus s rozkročenýma nohama a v ešusu   si nesou svoje ptáky ale takových je ve filmu   spousta.

Ničím vyčnívající komedie, která je bez   zárodku chápání. Film z kterého by se dal   udělat krátkoběžný film bez některých   nudných scén, poté by to bylo úplně opačné   hodnocení.

Á, co to tu máme v ledničce? Že by ledvinky?   Šup s nima do kastrůlku a na vařič. Mňam,   mňam... Myslím, že tahle srdceryvná,   dechberoucí scéna (v tomto případě je   myslím i případné použít speciální   terminus technicus „KULERVOUCÍ scéna“ :-)   nestraší v hlavě jen mě, řekl bych, že nás   bude víc. Jinak, cesta s ešusy na autobus byla   sama o sobě na Českého Lva ( ? dvouocasého :-)  
O informace ze skutečného kriminálního   případu, který se stal předlohou filmu, jsem   tenkrát v novinách zavadil a tak mě zajímalo,   jak se Zuzana Stivínová popere se svojí   postavou. Ta to zvládla výborně, ale i další   postavy a děj v první části filmu byly celkem   plastické a uvěřitelné, co se týče   samotného zločinu a zločinu odvetného. Ovšem   zbytek filmu s lacinými pokusy o náhled do   „vyšších sfér“ i jinam už byl slabý   průměr. Škoda. Zhruba až do onoho   nedopatření s ledničkou i tento film vypadal,   že by MOHL MÍT KOULE...

Zajímalo by mě, jestli nízké hodnocení   způsobilo dotknutí se mužské ješitnosti   útokem "na to nejcennější" nebo   sarkasmus paní Chytilové počínající   Dědictvím, který už nejde vyložit jen jako my   proti těm zlým (komunistům, diktatůře,   straně), ale jako tnutí do živého, do   každého z nás. Málo režisérů má takový   dar odkrývat roušku, která halí vše, co na   sobě nechceme vidět. Okořeněno pořádně   břitkým humorem, který jen nelechtá, nýbrž   se zasekne dosti hluboko.

Na to, kolik kolem filmu bylo reklamy, to zas   taková sláva není. Sám nápad, založený na   skutečnosti, je zajímavý, ale co s tím   provedli - "To je teda soda". Lecčemu   se dá zasmát, leč mnohé mělo být, ale nebylo   vtipné.

Ženský kastrační komplex nečekaně   přechází do celkového kritického podobenství   o současné vykastrované společnosti a o   zákulisí politiky "s koulemi" a potom   i "bez koulí". Dobrá švanda.

Pasti, pasti, pastičky
Věru Chytilovou jako režisérku jsem nikdy moc   neobdivoval. Na úplné pomyslné dno u mě spadla   po shlédnutí braku "Vyhnání z   ráje." A ani po té, co jsem viděl snímek   Pasti, pasti, pastičky si to u mě moc   nevyžehlila.
Černá komedie založená na   motivy skutečných událostí. Událost, o   kterých by se jistě dalo najít spousty   zajímavějších příběhů a hlavně by se vše   dalo pojmout více důstojněji. Nevím jestli mi   chybí smysl pro černý humor, já se ale   nezasmál ani jednou.
Herecké výkony mi   přišli dosti chabé, příkladem za všechny je   Tomáš Hanák. To je prostě výborný divadelní   herec, ale do filmu se vůbec nehodí. Jediná   výjimka v čem se mi kdy líbil je "Mazaný   Filip", a to jen proto, že je to pojaté   hlavně jako sklepácká hra než televizní   počin. A nechápu, co v takové trapárně dělal   Karel Roden. Miroslav Donutil, leč můj   oblíbený herec, kterého jsem už i dvakrát   potkal, se bohužel občas nechává obsadit do   naprostých blbostí.
I když tak o tom teď   přemýšlím, možná jsem Chytilové trochu   křivdil, přeci jedna věc se jí povedla, a to   "Dědictví aneb kurvahošigutntag"...

Souhlasím s názorem Charlie.35 s tím, že   právě někdy ta averze paní režisérky   působí kontraproduktivně. Vykresluje   nedokonalé muže, ale zároveň ukazuje druhou   polovinu lidstva jako pěkný sle.. nedokonalá   stvoření. Všechny filmy V.Chytilové se mi   líbí, od Perliček a O něčem jiném až po   Vyhnání z ráje a Hezké chvilky bez záruky.

Z každého filmu Věry Chytilové tryská   těžkotonážně drtivá kritika a averze k   mužskému pohlaví, což zmíněná paní,   mimochodem výborná režisérka, činí s velkým   gustem a radostí. Její filmy mám velmi rád (i   když patřím k mužskému pokolení) a Pasti   opět nezklamaly. Výběr výborných herců   (zvláště Stivínová) je u Chytilové   samozřejmostí. Luxusně jsem se bavil.