Obsah filmu Papírové hlavy
Umělecký střihový dokument Papierové hlavy je unikátní autorskou výpovědí známého slovenského filmaře Dušana Hanáka o totalitě v poválečném Československu. Podle režisérových slov je snímek „reflexí o svobodě a nesvobodě, o vztahu občana a moci. O tom, jak se chová člověk, když s ním manipuluje totalitní moc, jak je ničený, ponižovaný, oloupený, strašený a kompromitovaný, ale také o tom, jak se brání a odolává, kolektivně i individuálně, jak nepřestává toužit po svobodě...“ – Ve snímku se prolíná několik rovin. První z nich jsou karnevalové motivy „papírových hlav“ z prvomájových oslav. Filmaři využili oslav 1. máje 1990 a udělali pojízdnou...
Umělecký střihový dokument Papierové hlavy je unikátní autorskou výpovědí známého slovenského filmaře Dušana Hanáka o totalitě v poválečném Československu. Podle režisérových slov je snímek „reflexí o svobodě a nesvobodě, o vztahu občana a moci. O tom, jak se chová člověk, když s ním manipuluje totalitní moc, jak je ničený, ponižovaný, oloupený, strašený a kompromitovaný, ale také o tom, jak se brání a odolává, kolektivně i individuálně, jak nepřestává toužit po svobodě...“ – Ve snímku se prolíná několik rovin. První z nich jsou karnevalové motivy „papírových hlav“ z prvomájových oslav. Filmaři využili oslav 1. máje 1990 a udělali pojízdnou tribunu, na níž vystupují statisté s velkými papírovými hlavami, představující komunistické papaláše. Tento leitmotiv se během snímku několikrát vrací a tvoří i epilog, v němž se papírové hlavy ocitají při jakémsi happeningu mezi bavícími se lidmi. Druhou rovinu tvoří archivní zpravodajské záběry z klíčových okamžiků našich dějin a ukázky z unikátních, dosud nezveřejněných propagandistických a instruktážních filmů z archivu ministerstva vnitra. Třetí rovinu pak zastupují výpovědi pětapadesáti svědků různých událostí (celkově bylo zaznamenáno sedm set padesát výpovědí!). Základním východiskem díla je kontrapunkt, protiklad mezi oficiálním zpravodajským záběrem a zcela odlišným svědectvím postižených osob. Pod každým obrazem z májových veselic, komunistických oslav či z budovatelských úspěchů se obnažují lidské utrpení, ponížení, děsivá nespravedlnost, ale často také nezlomná víra ve svobodu. Na filmovém plátně se tak znovu objevují situace, při nichž diváka mrazí v zádech, ale díky asociačnímu spojení obrazu a slova i okamžiky, vzbuzující úsměv nad tupostí a bezduchostí komunistického režimu. Snímek přináší objevné materiály, z nichž mohou těžit i historikové. Věnuje se převážně druhé polovině čtyřicátých let a padesátým letům. V hutnější zkratce pak podává zbytek československé historie do listopadu 1989. Slovo v něm mají bohužel jen oběti; poněkud schází přímá konfrontace s jejich tyrany. Významnou součástí sugestivního díla je i hudební „koláž“ klasické hudby a dobových skladeb a písní. – Koprodukční snímek vznikal v rozmezí pěti let a při svém uvedení v zahraničí a na Slovensku měl až nečekaný ohlas.
Zdroj: NFA / -tbk- < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 27.1.2013
Dokiaľ sme vlastne slobodní?
Ak niekto dnes skritizuje podobný dokument, je hneď bolševik, komunista a ja neviem čo ešte. Režimy sa možno menia, ale ľudia sú stále rovnakí. Sú lepší a horší. Sú takí čo vždy pomôžu a ukážu silu ľudskosti a sú takí, čo využívajú akúkoľvek dobu vo svoj prospech, alebo ešte horšie k zlému. Je mi jasné, že za socializmu to nebola idylka, ale komu veriť? Dejepisu a rôznym disidentom, či rozprávaniu bežných ľudí, ktorí to prežili a na tú dobu nespomínajú vyložene najhoršie. Na začiatku dievčina hovorí, že slobodní sme už preto, lebo nepociťujeme strach. Skutočne? Možno nie z tajných, či represií, ale zas dnes mnoho ľudí prežíva strach zo straty zamestnania, či zaplatí účty za kúrenie, elektrinu, bývanie, vodu, či uživí svoje malé deti, má strach z nekonečnej byrokracie. Začiatok tohto dokumentu začína tak, že sa predvádza zopár ostrých týpkov s papierovými hlavami. Niečo tak nevkusné len tak nevidieť a je to jeden z najhorších filmových zážitkov, s akými som mal tú česť. Neskutočne tendenčný a brutálne jednostranný dokument, pretkaný dobovými výjavmi a prekladá to politickými procesmi a brutalitou. Začína to vlastne vysporiadaním sa po vojne s Nemcami. Čo ale vlastne čakali? Po tom všetkom čo sa odohrávalo na východe. Pokračuje procesmi, Pražskou jarou a končí prevratom. Že policajná brutalita? No, keď to porovnáme ako zatočili s revolúciou v Číne na Námestí nebeského pokoja. Nakoniec tie výjavy v tom parku a čo nás čaká, no štipka vizionárstva tam aj bola, i keď zrejme nechceného. Nič nie je také čiernobiele, skôr rôzne odtiene šedej. Je pekné, keď sa autor snaží natočiť svojský dokument so svojim pohľadom, ale toto bola skutočne doslova propaganda. Možno sa raz dočkáme niečoho podobného o kapitalizme, imperializme či neoliberalizme