Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Starý venkovan hledá na rozestavěném pražském sídlišti panelák, ve kterém má bydlet s rodinou své dcery. Lidé jsou už z valné části nastěhovaní, avšak ulice ani domy ještě nemají označení. Ani chodníky nejsou zbudovány, a tak se lidé musejí na obřím staveništi brodit blátem. Dobrácký děda je jen jedním ze stovek, ba tisíců lidí, kteří v tomto zmatku prožívají svá drobná či větší každodenní dramata: šestiletý Pepíček utekl ze školky, aby se poprvé setkal s tatínkem, členové kolaudační komise odmítají převzít nové byty se spoustou závad, mladá dívka Soňa se – aspoň po nějaký čas – těší na nastávající roli matky. A všechno pozoruje zpoza okna stará paní, která je však možná po smrti…

POZOR SPOILER!

Taxikář hledá na ještě nedodělaném sídlišti nějakou adresu. Malý kluk Pepík sbírá chleba pro králíčka. Skupina lidí prochází zjevně nedodělanými a zfušovanými byty. Děda, který přijel taxíkem, vidí na balkoně starou paní. Mladý kluk Petr v samoobsluze chodí s dívkou Soňou, což se nezdá její matce a veřejně jí vytne políček, když jí dcera sdělí, že je těhotná. Jiná maminka chce místo pro své dítě v jeslích. Petr poradí Pepíkovi, aby sbíral starý papír, a on ukradne časopisy ležící před trafikou. U jiné z rodin je tvrdá hádka. Herec potřebuje opravit auto a nabídne se mu stavební dělník. Pepík navíc ukradne kočárek na ty časopisy, ale je dopaden. Herec si přivede domů ženskou. Soňa je svědkem hádky maminky se svým manželem, když je u ní na návštěvě. Pepík je přiveden „domů“. Ovšem je to omyl a ten se bude dost těžko vysvětlovat. Děda potká černocha, který vleze k oné paní a ukáže se, že jí nic není. Jen se prostě bojí ven. Soně je opět spíláno matkou. Děda už konečně našel, koho hledal. To je život na sídlišti.

Film Panelstory je asi najvýraznejší hraný film režisérky po roku 1968. Táto znamenitá strihová montáž je chaotická rytmická sonda do organizmu sociálne špecifického prostredia rozostavaného sídliska. Nepokojné, roztekané tempo, disharmonická hudba, neustálé nálety transfokácií, stres, nevera, konflikty, korupcia, nedbanlivosť, sobectvo, anonymita, preplnené čakárne, bagre, žeriavy, rýpadlá, pro vizórne chodníky, nefungujúce výťahy... Postupne sa rozvíja mozaika charakterov, rozplieta sa dejová pavučina epizód odohrávajúcich sa počas jednoho dňa v mikrosvete staveniska.
Toto dielo, miestami prerasahujúce do dokumentu, spadá do druhého tvorivého obdobia režisérky, ktoré je považované za jedno z jej najplodnejších a zároveň najvyrovnanejších /Hra o jablko, Panelstory, Kalamita, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Praha-neklidné srdce Evropy/.

Na dosud nedokončeném sídlišti žije mnoho tisíc lidí svými zájmy, radostmi i starostmi. Úsměvný pohled na jejich životy nepostrádá tragikomické prvky a vzrušení.

Autor/Zdroj: /Popis