Pamětnice

Poslední školní sraz začíná.Poetický příběh o nepochybně posledním školním sraze a soužití dvou různých osobností. Bývalí spolužáci se scházejí po šedesáti letech na školním sraze, nepochybně posledním, tváří v tvář spolužačce Milušce Bínové. Bínová, kdysi nejoblíbenější spolužačka, dnes přijíždí po letech do rodného města, rozhodnutá zjistit, který z jejích spolužáků jí kdysi zničil život. Bínová se ovšem nevrací pouze po letech do rodného města a ke spolužákům, ale musí si také najít cestu ke své rodině a vnukovi, který se pokouší sraz zorganizovat. Pamětnice však není filmem o pomstě, jak by se mohlo zdát, ale o životě dnešních seniorů, o jejich vztazích s rodinou, se společností a vzájemných vztazích mezi generacemi.

Zdroj: TV Barrandov

POZOR SPOILER

Starý profesor spí se svou studentkou - a ne s jednou. Pak umírá. Za jiným profesorem, profesorem Čížkem přichází Vlastimil Hybš s Violou Vávrovou. Chtějí zde ve škole uspořádat setkání po šedesáti letech. A také chtějí pozvat Milušku Bínovou, kterážto je Čížkova babička. Přijíždějí tedy za ní a ona vůbec nehýří radostí. Ovšem po chvíli přemlouvání do města jede a bude bydlet u svého vnuka. A to nebude pro něj příjemné. Ani pro sousedku Koudelkovou, ke které babička ve výtahu moudře pohovoří. Na sraz putují různí lidé a netuší, že je setkání ve škole zrušeno. Musí se uskutečnit v hotelu. Sousedka Koudelková volá do školy Čížkovi, že je u něj hluk. Ovšem právě kvůli hlasité hudbě dostane vynadáno právě ona. Večírek abiturientů začíná a zdá se, že bude veselo. Ale vtom přichází na scénu stará paní Bínová a začne všem nadávat. Domnívá se totiž, že mezi spolužáky je někdo, kdo ji kdysi udal.

Film věnovaný památce filmového nadšence Václava Turče (1957 – 2009) vypráví příběh bývalých spolužáků, kteří se scházejí po šedesáti letech na školním srazu, nepochybně posledním, tváří v tvář spolužačce Milušce Bínové. Bínová, kdysi nejoblíbenější spolužačka, přijela po letech do rodného města rozhodnutá zjistit, který ze spolužáků jí kdysi zničil život. Bínová ale musí také najít cestu ke své rodině a k vnukovi, který se pokouší sraz zorganizovat. Přesto film nevypráví o pomstě, ale o životě dnešních seniorů, o jejich vztazích s rodinou, se společností a vztazích mezi generacemi.
Filmová ročenka 2009

Snímek je určen pro téměř všechny věkové kategorie. Především pro střední generaci a seniory.Příběh sám o sobě poukazuje na život současných osmdesátníků. Všichni prožívají stejný věk, přesto ho každý prožívá zcela jinak. Každý je jinak psychicky a fyzicky svěží, prožívají jinak přítomnost a přesto mají něco společného - minulost. Bývalí spolužáci se scházejí po šedesáti letech na školním sraze, nepochybně posledním, v tváří tvář spolužačce Milušce Bínové. Bínová, kdysi nejoblíbenější spolužačka, dnes přijíždí po letech do rodného města, rozhodnutá zjistit, který z jejich spolužáků ji kdysi zničil život. Bínová se ovšem nevrací pouze po letech do rodného města a ke spolužákům, ale musí si také najít cestu ke své rodině a k vnukovi, který se pokouší sraz zorganizovat. Přesto film není o pomstě, ale o životě dnešních seniorů, o jejich vztazích s rodinou, se společností a vzájemných vztazích mezi generacemi.

V roce 1949 mělo maturovat na gymnáziu v Náchodě sedmdesát tři studentů. Jeden z maturitních ročníků navštěvovala i tehdy devatenáctiletá Miluše Bínová. Bínová, ve třídě oblíbená, byla dcerou sedláka a představitele Lidové strany v kraji. Miluška Bínová organizuje první den klidového týdne studentů posledního ročníků (takzvaného svaťáku) menší posezení u otce na statku. Nedopatřením jeden ze spolužáků najde schovanou brokovnici starého Bíny v seníku a aniž by si uvědomovali důsledky – začnou se zbraní manipulovat. Druhý den je Bína zatčen a o několik měsíců déle popraven. Miluška nesmí odmaturovat a souhlas s jejím postihem, tedy neodmaturováním, musí souhlasně podepsat všichni její spolužáci. Toto celé ovšem divák zjistí až na samotném konci příběhu. Příběh se celý odvíjí v současnosti. Dva ze spolužáků Bínové, Hybš a Vávrová, osloví vnuka Bínové, který v tuto chvíli pracuje na gymnáziu, kde všichni kromě Bínové v roce 1949 odmaturovali. Bínové vnuk, učitel Čížek se nakonec rozhodne spolužákům pomoci nejen zrealizovat školní sraz, ale také oslovit babičku, aby se vyjímečně srazu zúčastnila. Společně s Hybšem a Vávrovou jede na Moravu babičku přesvědčit. Bínová si uvědomuje, že toto je možná jedna z posledních příležitostí, jak se vypořádat s bývalými spolužáky, o kterých si myslí, že jsou strůjci jejího neštěstí a potažmo i životního osudu. Do srazu zbývá několik dní, Bínová žije s Čížkem v bytě a zažívá s ním nemalé dobrodružství. Ukazuje se nejen absence kvality vztahu mezi nimi, jako babičky a vnuka, ale také rozdílnost jejich už tak složitých osobností. Do příběhu také vstupuje dávná láska Hybše k Bínové. Mezitím do Náchoda míří další spolužáci a náchodští se naopak připravují na samotný sraz. Poznáváme celou plejádu životních osudů současných seniorů. Některé z nich jsou velmi veselé, některé méně. Někteří ukazují, že stáří se dá prožít i s úsměvem. Celý příběh pak vyvrcholí na školním srazu, kde by mělo dojít k rozhřešení celého případu.

Poetickou komedií Pamětnice si učitel, ale i spisovatel a scenárista Tomáš Magnusek (nar. 1984), žijící v Náchodě, splnil sen: s pomocí režiséra Vlada Štancela, svých přátel a své rodiny realizoval film, v němž se sešly herecké legendy. Kromě scénáře snímek také produkoval a hraje v něm jednu z hlavních rolí. Výsledek však zjevně neodpovídá vynaloženému úsilí. Může za to především nedotažený naivní scénář, jemuž chybí dramaturgie, humor a nadhled, ale zato používá klišé a nudné dialogy a jeho morální poselství je prvoplánové.

Absolventi náchodského gymnázia chystají sraz maturantů po šedesáti letech. Dvojice organizátorů, inteligentní, stále šarmantní a rozvážný Vlastimil Hybš (Stanislav Zindulka, nar. 1932) a poněkud dětinská, diblíkovsky naivní Viola Vávrová (Květa Fialová, nar. 1929) doufají, že se jim podaří dostat na večírek i spolužačku Milušku Bínovou.

Starým lidem pomáhá její vnuk, který na gymnáziu učí. Jenomže bývalá statkářská dcerka se chystá po šedesáti letech vytáhnout kostlivce ze skříně: někdo ze spolužáků v roce 1949 udal jejich rodinu, což způsobilo smrt jejího otce a pro ni zákaz maturity. Žena chce konečně vědět, kdo to má na svědomí. Šedesát let v sobě dusila zlobu a pocit ponížení. Z kdysi veselé oblíbené dívky se stala zatrpklá protivná jedubaba, která nedokáže vyjít s lidmi...

Průměrný věk herců je 80,1 let. Snímek Pamětnice, věnovaný památce Magnuskova kolegy, filmového nadšence Václava Turče (1957 - 2009), který se na projektu podílel, je bohužel jen promarněnou příležitostí.


ZDROJ: Filmový přehled 2010/1