Pád Berlína I

Dobrá propaganda
Je to takový comeback do padesátých let co bylo   možné natočit. Stalin jako polobůh, vždy   uvážlivý a rozumný. Zajímavostí je Jan   Werich v roli Goringa. Jinak berte film s   rezervou.

Film má dva díly, které mám na DVD, ale je to   tak slabé, že jsem skončil v první polovině 1   dílu a to jenom proto, že tam hraje Werich. Film   mě neoslovil..

Ideologická podstata tohoto filmu je   pochopitelná s ohledem na dobu v níž vznikl.   Bylo krátce po válce a bylo třeba adekvátně   prezentovat dosažené vítězství. Co se týče   "historických úprav" ty je zase nutno   příčíst na vrub rozjíždějícímu se   kolotoči studené války. Technicky ten film   vyšel tak asi napůl. Není to žádný trhák   ale ani filmařský trapas. Z mého pohledu je na   tom nejcennější vidět ve zcela nezvyklé   herecké poloze Jana Wericha hrajícího Göringa.

První díl dvoudílného velkofilmu se nese o   oslavě překračování velkých cílů v jedné   nejmenované ocelárně, kam chodí malé děti   coby pionýři na exkurzi, o napadení   Sovětského Svazu německou armádou, o   jednáních nejvyšších představitelů, o   bitvách a stále se usmívajících sovětských   bojovníků a důstojníků. Stalin svojí   povýšeností přeskočil v žebříčku i   samotného boha, naopak Hitler je největší   schizofrenik, jakého lze na vlastní oči   spatřit. V době vzniku stranicky oslavovaný   snímek, dnes názorná ukázka toho, jak se   zneužíval film k propagandě. Ke sledování   takto honosného snímku musí být dnešní   divák silně obrněn. Jinak nebude za žádnou   cenu schopen uvěřit, že by byl někdo tohle   schopen myslet vážně. A byl. Bohužel. Velkou   záhadou mi je účast Jana Wericha. Göring v   jeho podání je úžasný a popravdě, Werich je   absolutně k nepoznání. Ale ztrapnil ho   dokonale. Jak se však k tomu dostal? Kdyby mu to   ÚV KSČ pod zákazem činnosti nařídil, ani   bych se tomu nedivil. Jiného vyhovujícího herce   zřejmě nebylo. Ale pozor, jako jediný tu   nehajluje. Svojí výpovědí zasluhuje tento   velkofilm zahrabat dvacet tisíc kilometrů do   země a pro jistotu ještě zalít minimálně   deset metrů silným betonem. Taková je to   hrůza.

Film jsem viděl v kině jako dítě. Tehdy jsme   sovětské válečné filmy zbožňovali, jiné   pochopitelně ani v kinech nešly. Vzpomínám si   i na filmy "Muži v sedle",   "Setkání na Labi" ,   "Stalingradská bitva" a pod.
Dnes tyto   filmy působí naivně což by mi až tak   nevadilo. Horší je ideologické zkreslení   skutečnosti.
Ale jako dokument doby je film   dobré shlédnout.

Tento film mě opravdu pobavil.Naprosto   ideolistický snímek,propaganda ze které se mi   dělaly mžitky před očima.Chápu,že je to   dílo poplatné svojí době a politické   situaci.Pro mě je to však docela silná káva.

"Ajdajdyjá - pojď do kina! - Co tam hrajou?...
...Pád Berlína!" (lidová z Doudlebska, 50.   léta 20. století)
Jo, jistě, Pád Berlína je   smíchaná hromada lží, pravdy a polopravd. Je   to historický nesmysl. Je to hustá propaganga.   Je to jakoby ten film dělal sám Goebbels (toho v   něm hraje Petrunkin). Ale je to natočené tak ,   že chvílemi se člověk chechtá jako magor a   chvílemi mu běhá mráz po zádech. Krom známé   účasti Wericha coby Goeringa (skvělý!) snad   ještě stojí za připomenutí, že z českých   herců nebyl jediný; můžeme tam vidět třeba   ještě Karla Rodena staršího (respektive   "prostředního") jako Charlese Bedstona   a Marii Novákovou v roli Evy Braunové.
Myslím   ale, že přinejmenším stojí za zaznamenání i   krutý osud představitele Stalina, výborného   gruzínského herce Michaila Gelovaniho. Ten si po   slušném startu divadelní i filmové kariéry v   roce 1938 poprvé zahrál Stalina v Čiaureliho   Velké záři (gruzínsky Diadi Gantiadi, ruský   titul Velikoje zarevo) tak skvěle, že se Stalin   rozhodl, že ho ve filmu už nebude představovat   nikdo jiný. Asi nejen proto, že Gelovani mu   skutečně byl podobný, ale byl o patnáct let   mladší, vypadal sympatičtěji a nebyl prcek   jako Stalin. Takže pak už jen nebožák Gelovani   sekal před kamerou patnáct let jednoho Stalina   za druhým a k jiné roli už se (s jedinou   drobnou výjimkou v Doněckých havířích)   nedostal. Naposled si tedy logicky Stalina zahrál   Nenávistných vichrech (o Dzeržinském) v roce   Stalinovy smrti. Po ní byl film zadržen, do   distribuce se dostal až v roce 1956, a to už z   něho byl Gelovani-Stalin vystříhán. Gelovani   ztratil smysl života, ještě téhož roku   zemřel.

Jeden z prvních - propagandisticky zaměřených   - sovětských válečných barevných   velkofilmů. I když jsem film viděl jako malý   žáček, bylo pro mne novinkou, že roli Göringa   ztvárnil Jan Werich. Důkazem oslavy kultu   Stalina je závěrečná scéna jeho příletu do   Berlína - tato událost se ve skutečnosti nikdy   nestala.

propaganda
propaganda a zkreslování   historie,překrucování a vyložené lhaní,to   jsou hlavní atributy tohoto filmu,totálně   nezvládnuté bojové scény ,zrychlený film jako   v grotesce,,jeden z hlavních hrdinů velmi   šetří náboje a po němcích samopal radši   háže,bojové scény jsou snad nejhorší,   které jsem kdy v sovětském filmu   viděl.
Stalin jako nejlepší vojevůdce to je u   sovětských filmů z této doby klasika.Berlín   je jeden velký model,hezký dělaný na   Barandově,proto asi ta účast několika   českýchz herců
model byl ve své době jeden z   největších na světě.Strašné vybledlé   barvy,bud nestálobarevný agfacolor nebo nějaký   sovětský šunt.Doporučuji shlédnout pro   studijní účely

Na tomto filmu je velmi vidět kult Stalinovi   osobnosti, nicméně bojové scény a i příběh   stojí za to vidět. V jedné z vedlejších   rolích a to v roli Hermana Goeringa hraje Jan   Werich.