Paco - stroj smrti

Italská kinematografie 80.   let je plná různorodých   snímků všech žánrů   citující nebo se jen   vezoucí na právě   populárním námětu. V   oblasti akčního sci-fi mezi   ně patří i tento. Téma?   Cyborg. Jeden takový je   naprogramován k likvidaci   vědce majícího v rukou osud   lidstva. Nakonec však   skončí někde v poušti v   restauraci, kde se do něj nic   netušíc zamiluje   provozovatelka podniku a kde   se na vyprovokování   místních chlapů zúčastní   turnaje v páce. A na konci   samozřejmě dojde k finální   bitvě, kde se s ním střetne   jiný cyborg v podobě sexy   ženy. Videosnímek, po   kterém v Česku už   neštěkne ani pes a je to   vcelku škoda. Ano, známé   motivy scén jsou převzaty s   amerických snímků, jako je   hlavně ´Terminátor´, ale   pozor, ´Over the top´, kde   je onen turnaj v páce, vznikl   až rok po té. Ale nakonec,   co je na tom? Natočeno je to   vcelku dobře. Začátek se   sice krapet táhne, ale   patřičná žánrová   atmosféra a zajímavost   patrná je. A za závěrečnou   vrcholnou akční scénu se   tvůrci v žádném   případě, s ohledem na   nízký rozpočet, stydět   nemusí. Ale je pravdou, že   na téma - Cyborg - bylo ve   své době skutečně   natočeno snímků více než   dost a jako obvykle různých   kvalit, takže filmová   konkurence u snímků   určených pro video je docela   masivní. Tento i přes svou   průměrnost patří mezi ty   lepší.

Jedna z mnoha italských   napodobenin úspěšných   amerických filmů,   konkrétně Terminátora. Paco   je vyslán aby zabil reverenda   Moselyho, avšak slituje se   nad ním a jenom ho smrtelně   zraní, tento neúspěch však   nemůže zůstat bez   následků, po stopách mu jde   nejen FBI, ale i jeho   stvořitel Francis Turner,   Paco je totiž kyborg a někde   v jeho mozku ještě zůstala   část člověka. Takže se   vypraví do Arizony, jak mu   jeho chabé vzpomínky radí,   najde krásnou servírku, do   které se zamiluje (láska je   opětována), najde   nepřátelské tiráky a   dokonce potká jiného   kyborga. Nástin příběhu   nezní špatně, sice nic   originálního pod sluncem, ba   právě naopak, např. scéna   opravy ruky, totálně   vykradená z Terminátora, ale   to není ani tak moc   důležité, spíše jde o to,   jak se nápad zrealizuje, v   čemž tví kámen úrazu.   Při sledování jsem měl   dojem, jako by film   režírovali dva naprosto   odlišní lidé, první dvě   třetiny jsou chudé na akci,   krev, honičky, prostě to   nač čekáme, zato je tam   přehršel dialogů o ničem.   Poté co uplynou, jako by se   režisérské taktovky chopil   někdo jiný, nebo se   režisér probral z komatu a   došlo mu, že tohle není   filozofická záležitost, ale   akční film, tak najednou   pořád něco vybuchuje,   střílí se, vidíme i krev   (konečně), kamera pěkně   krouží na krásnými   arizonskými scenériemi,   prostě takhle měl film   vypadat hned od začátku.   Neříkám, že se mi to   nelíbilo, líbilo, včetně   dokonalého dabingu, kdy   všichni dabéři pronášejí   své dialogy, naprosto stejnou   modulací hlasu, sice chybí   král porevolučního dabingu   Bohdan Tůma, zato však   nechybí Petr Oliva v hlavní   roli. Škoda, mohlo to být   lepší.