Osudová přitažlivost

Hlavní postavou dramatického příběhu je úspěšný newyorský právník Dan Gallagher, který žije v poklidném manželství s půvabnou manželkou Beth a šestiletou dcerou Ellen. Jednoho dne se seznámí s redaktorkou Alex Forrestovou a nezávazné pozvání na večeři skončí divokým milováním. Druhý den se ním ovšem milenka pohádá, když zjistí, že muž pospíchá domů, k rodině. Když se pokusí podřezat si v koupelně žíly, Dan ji ošetří a zůstane s ní přes noc. Když se další den vrátí do kanceláře z prohlídky venkovského domu, který chtějí s Beth koupit, najde v kanceláři Alex. Rozhodně jí dá najevo, že vše skončilo. Začíná se ukazovat, že s Alex není všechno v pořádku. Neustále mu telefonuje, do kanceláře a v noci dokonce i domů, po čase se vetře do jeho bytu, když předstírá, že má zájem o jeho koupi. Dan se s ní setká, ale ona mu v prudké hádce vyhrožuje, že vše řekne Beth. Její teror se stupňuje. První obětí je Danovo auto, které žena poleje kyselinou, další obětí králíček malé Ellen, kterého najde rodina v hrnci s vroucí vodou podřezaného. Dan se přizná Beth, ale ani to Alex nezastaví. Další den manželé zjistí, že Alex odvedla ze školky Ellen. To však zdaleka není poslední útok psychopatické milenky. Nakonec se objeví v bytě Gallagherových, odhodlaná zabíjet.

Zdroj: Nova

Thriller o dramatických následcích manželské nevěry, která se stane osudnou. Jeden z nejúspěšnějších filmů roku 1988.
Právník Dan Gallagher byl už šest let šťastně ženatý a nálržitě dobrý otec. Ale nebyl imunní vůči pokušení. Jednoho dne se na večírku setkal s přitažlivou Alex. Zajiskřilo to mezi nimi, a když se naskytla vhodná příležitostm zhřešili. Jenže zatím co pro Dana to znamenalo jednorázové povyražení, Alex všechno brala mnohem vážněji. Byla čím dál dotěrnější a postupně začala ohrožovat nejen Danovu pověst, ale i jeho rodinu - a život. Úspěšný thiller, který získal v roce 1988 šest oscarových nominací (nejlepší film, režie, scénář, herečka v hlavní roli, herečka ve vedlejší roli, střih).
Cinema 2000/7/114,

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Dan je šťastně ženatý, a přesto se vyspí s Alex. Ona sezamiluje, on ne, ona chce v jejich vztahu pokračovat, on ne, ona otěhotní, on ne. Následuje fáze partyzánské války. On se před ní schová vá, ona ho nachází, on jí vyhrožuje, ona ho vydírá. Vše dramaticky vrcholí v krvavém, téměř hororovém závěru. Režisér Adrian Lyne (Lolita) rozehrál Osudovou přitažlivost výborně. Mezi Douglasem a Glenn Close přeskakují jiskry a jejich známost se nezadržitelně řítí k legendární souloži na kuchyňské lince, která je z jistého pohledu kamery opravdu vzrušující, z jiného však legrační (poskakující Douglas s kalhotami u kotníků). Druhá třetina má podobný spád a nechybí v ní notná dávka napětí. Divák nedočkavě sleduje postupné a oboustranné přitvrzování způsobu odmítnutí na straně jedné a snahy vynutit si lásku na straně druhé. Atmosféra houstne, zmatek v obou
hlavách se zvětšuje a skutky „soupeřů" jsou čím dál tím víc neuvážené a panické. Osudová přitažlivost je zkrátka velmi solidně vystavěný psychologický thriller s vynikajícími hereckými výkony ústředního trojúhelníku a vlastně jen nevěrohodné rozuzlení a závěrečné nestydatě recyklované klišé „nikdy si nemůžete být jisti, že je padouch mrtvý" ho strhává do kategorie tuctových. I dnes, třináct let po premiéře, ale rozhodně stojí za zhlédnutí.
Lubomír Zrnečko TotalFilm 2000/6/85

Autor/Zdroj: Zrnečko Lubomír/Total Film

Z tvorby anglického režiséra Adriana Lynea, pracujícího za oceánem, jsme před časem viděli taneční snímek Flashdance (1983) a nyní se do našich kin dostává jeho zatím poslední film Osudová přitažlivost, který v době svého uvedeni před dvěma lety vzbudil ve Spojených státech i jinde značnou pozornost. Tuctová historka se mění v drama a posléze v thriller o šťastně ženatém newyorském advokátovi, z jehož náhodné milostně avantýry se stává noční můra, ohrožující existenci celé jeho rodiny. Film může být považován i za alegorii. Stačí místo patologické milenky dosadit hrozbu choroby AIDS a „případ" rázem získává na aktuálnosti. Scenárista James Dearden vycházel z vlastního středometrážního filmu Chvilková zábava (1979) a podařilo se mu vytvořit dobře propracované, živoucí postavy. Efektní režijní styl Adriana Lynea je tu ve vzácné shodě s příběhem (na rozdíl od jeho předchozích filmů) a musíme vyzdvihnout i nadprůměrné herecké výkony tří hlavních představitelů. Hodně diskusí vzbudil závěr snímku. Režisér Lyne se původně držel scénáře, v němž milenka spáchá sebevraždu nožem, na němž jsou otisky právníkových prstů, ale testování dokončeného snímku při průzkumových představeních přesvědčilo producenty o nutnosti změny, která filmu komerčně nesmírně pomohla, umělecky ho však devalvovala. Také proto Osudová přitažlivost nezískala žádného Oscara, ač byla nominována v šesti kategoriích.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled