Ostrov stříbrných volavek

Je škoda nedat takovému   filmu ani ň, ale mne to fakt   nezaujalo skoro ničím. Ani   tou občas protivnou hudbou,   ani postavami, ani dobou kdy   se to celé odehrává. Druhou   polovinu jsem už vůbec   nesledoval nijak pečlivě,   ale dokoukal jsem to a   nepřejížděl. Když k této   desítce připočtu desítku   Petrovi Voříškovi, tak to s   odřenýma ušima tu dvacku   dá.  
 
 
 

V podstatě se jedná o   dětský film, jen nezvykle s   politickou atmosférou.   Období konce 1.světové   války a dva dezertéři   očima tří chlapců byl asi   nejvhodnější námět na   jednoduchý a volnější   příběh i se zachováním   všech konvencí té doby.   Nezapomnělo se ani na   sociální rozdíly a tak   jeden z chlapců je z rodiny   vyšší vrstvy a aby toho   nebylo málo, jeho otčím je   velitelem pořádkových sil.   A to by nebylo, aby se do   děje ještě nezamíchala   nějaká ta romance. Přijede   maringotka s cirkusákama   mající hezkou   provazochodkyni, která se   vzhlédne v jednom mladém   dezertérovi. Do toho všeho   policie koná, takže o   dramatické okamžiky není   nouze. Inu, na dětský film   podivný spletenec, ale s   poetickým ladění to   nevyznělo zase až tak   špatně. Těžko však   soudit, jak to pochopili   dětští diváci. Pro ně mi   to přeci jen připadá velice   těžkopádné a tak není   divu, že tento snímek spadl   do zapomnění.