Ostrov stříbrných volavek

Je škoda nedat takovému filmu ani ň, ale mne to   fakt nezaujalo skoro ničím. Ani tou občas   protivnou hudbou, ani postavami, ani dobou kdy se   to celé odehrává. Druhou polovinu jsem už   vůbec nesledoval nijak pečlivě, ale dokoukal   jsem to a nepřejížděl. Když k této desítce   připočtu desítku Petrovi Voříškovi, tak to s   odřenýma ušima tu dvacku dá.  
 
 
 

V podstatě se jedná o dětský film, jen   nezvykle s politickou atmosférou. Období konce   1.světové války a dva dezertéři očima tří   chlapců byl asi nejvhodnější námět na   jednoduchý a volnější příběh i se   zachováním všech konvencí té doby.   Nezapomnělo se ani na sociální rozdíly a tak   jeden z chlapců je z rodiny vyšší vrstvy a aby   toho nebylo málo, jeho otčím je velitelem   pořádkových sil. A to by nebylo, aby se do   děje ještě nezamíchala nějaká ta romance.   Přijede maringotka s cirkusákama mající hezkou   provazochodkyni, která se vzhlédne v jednom   mladém dezertérovi. Do toho všeho policie   koná, takže o dramatické okamžiky není nouze.   Inu, na dětský film podivný spletenec, ale s   poetickým ladění to nevyznělo zase až tak   špatně. Těžko však soudit, jak to pochopili   dětští diváci. Pro ně mi to přeci jen   připadá velice těžkopádné a tak není divu,   že tento snímek spadl do zapomnění.