Olympiáda – Helsinky 1952

V červenci 1952 se soustředil zájem světové veřejnosti na průběh XV. letních olympijských her, které se konaly ve finském hlavním městě Helsinkách. Po druhé od skončení druhé světové války se sjeli sportovci celého světa, aby v čestném zápolení bojovali o prvenství v nejrůznějších sportovních odvětvích a disciplínách a aby tím přispěli k vzájemnému poznání a sblížení národů všech pěti světadílů. Význam olympijských her 1952 podtrhla ještě skutečnost, že se jich po prvé v dějinách těchto her účastnili sovětští sportovci. Průběh olympijských her potvrdil, že cesta tělovýchovy a sportu, již se dali sportovci Sovětského svazu a lidových demokracií, je správná a přináší úspěšné výsledky nejen v masovém rozšíření tělovýchovy, ale i ve vrcholných sportovních výkonech. Snímek přibližuje divákovi tuto vrcholnou sportovní událost; v dramatických záběrech zachycuje trojnásobné vítězství největšího běžce všech dob Emila Zátopka, oživují vzpomínku na první vystoupení sovětských sportovců v dějinách olympijských her, nezvratně dokazující světové veřejnosti mohutný rozmach všech sportovních odvětví v Sovětském svazu; vedle dalších sportovních úspěchů našich atletů, vodáků, těžkých atletů, gymnastek zaznamenává též úspěšné vystoupení pěveckého a tanečního souboru závodu Auto-Praga na jeho zájezdu do Finska v době olympijských her, velkou mírovou manifestaci finského lidu v Alpile a konečně triumfální návrat našich sportovců do vlasti. — Český dokumentární film o průběhu olympijských her je průkopnickým činem svého druhu; režisér Čeněk Duba a kameramani Jiráček a Čepelák dokázali v cizině za velmi obtížných technických podmínek vytvořit celovečerní film, který věrně obráží prostředí her, zachycuje nejvýznačnější sportovní výkony především sportovců našich, sovětských a maďarských, všímá si rozdílného pojetí sportu v Sovětském svazu, lidově demokratických zemích a v kapitalistických státech a konečně zdůrazňuje mírové ovzduší olympijských her, touhu většiny přítomných sportovců i diváků po tom, aby jediným mezinárodním kolbištěm provždy zůstaly sportovní haly a stadiony.

Zdroj: Filmový přehled 8/1953